Otevřít hlavní menu

Luisa Iovane

italská horolezkyně

Luisa Iovane (* 27. června 1960 Benátky) je italská horolezkyně a bývalá reprezentantka ve sportovním lezení, medailistka ze závodů Sportroccia a Rock Master. Jako první žena přelezla cestu obtížnosti 8a v roce 1986[1].

Luisa Iovane
Narození 27. června 1960 (59 let)
Benátky ItálieItálie Itálie
Bydliště Karerpass, Jižní Tyrolsko
Aktivní roky 1985-2005 (závody)
Výška 165 cm
Váha 48 kg
Známá jako italská medailistka ze Sportroccia
první ženský přelez cesty obtížnosti 8a (1986)
Titul mistryně Itálie v lezení na obtížnost
Partner(ka) Heinz Mariacher
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Přehled medailí
Sportroccia
stříbro 1985 Bardonecchia obtížnost
bronz 1988 Arco obtížnost
bronz 1989 Arco obtížnost
Arco Rock Master
stříbro 1987 Arco obtížnost
Světový pohár
stříbro SP 1989 obtížnost
Mistrovství Itálie
zlato 1985 Bardonecchia obtížnost
zlato 1987 Turín obtížnost
zlato 1988 Turín obtížnost
zlato 1990 obtížnost
zlato 1992 obtížnost
zlato 1993 obtížnost
zlato 1994 Padova obtížnost
zlato 1996 Turín obtížnost
stříbro 1989 obtížnost
stříbro 1997 Longarone obtížnost
stříbro 1998 Aprica obtížnost
stříbro 1999 Aprica obtížnost
stříbro 2000 Turín obtížnost
stříbro 2001 Sesto obtížnost
stříbro 2003 Pene obtížnost
stříbro 2004 Aprica obtížnost
stříbro 2006 Premana obtížnost
bronz 2002 Aprica obtížnost
bronz 2002 Aprica rychlost
bronz 2003 Pene rychlost
Italský pohár
zlato IP 1994 obtížnost
zlato IP 1997 obtížnost
zlato IP 1998 obtížnost
zlato IP 2003 obtížnost
zlato IP 2004 obtížnost

Na prvním ročníku světového poháru skončila celkově druhá. První a osminásobná vítězka mistrovství Itálie a pětinásobná vítězka Italského poháru v lezení na obtížnost.

Závodila také v lezení na rychlost, na mistrovství Itálie získala dvakrát bronz.

Jejím nejen lezeckým partnerem je již od studií geologie na padovské univerzitě rakouský horolezec Heinz Mariacher, se kterým přelézali extrémní skalní cesty v horách (na Marmoladě šest). Oba byli ve své době nejlepšími dolomitskými skalními lezci (v roce 1989: pán jižní stěny Marmolady - 15 prvovýstupů a nejlepší dolomitská lezkyně všech dob). Luisa také lezla v horách sólo cesty do obtížnosti VI. stupně.

Výkony a oceněníEditovat

Patří k pěti italským lezcům mezi hvězdami světového lezení, o kterých napsal Heinz Zak ve své knize Rock Stars z roku 1995.

  • 1980: první ženský přelez cesty obtížnosti 8a
  • 1985-1989: jediný italský medailista na závodech Sportroccia, jedna ze dvou žen, které se zde podařilo získat tři medaile (Francouzka Catherine Destivelle tři zlaté)
  • 1987: na prvním ročníku mezinárodních prestižních závodů Rock Master v italském Arcu skončila druhá, poté se na tyto závody nominovala ještě více než desetkrát
  • 1989: jediná italská medailistka v celkovém hodnocení světového poháru ve sportovním lezení (rok 2016), pouze v hodnocení kombinace disciplín získala až v letech 2002-2005 stříbro a bronz Jenny Lavarda, z mužů získal první (stříbrnou) medaili v lezení na obtížnost Luca Zardini v roce 1992
  • 1985-1996: v prvních dvanácti ročnících mistrovství Itálie v lezení na obtížnost vyhrála osmkrát a jednou byla druhá
    • 1997-2006: na následujících deseti mistrovstvích byla osmkrát druhá a jednou třetí (do popředí se dostala Jenny Lavarda, která vyhrála čtrnáctkrát)
    • celkem tedy za 22 let na MI získala 18 medailí (8/9/1) v lezení na obtížnost a dvě bronzové za rychlost

HoryEditovat

  • 1979: Vogelwild, VII, J stěna, Marmolada, Itálie; L. Iovaneová, H. Mariacher, L. Rieser - prvovýstup
  • 1980: Abrakadabra, VII-, Marmolada; L. Iovaneová, H. Mariacher - prvovýstup
  • 1982: Moderní doba, Marmolada; L. Iovaneová, H. Mariacher - prvovýstup
  • 1984: Cesta přes Rybu, J stěna, Marmolada; L. Iovaneová, H. Mariacher, B. Pederiva, M. Zanolla - 2. výstup (o výstup se pokoušeli již před Kollerem a Šustrem a také marně v roce 1983, tehdy nejtěžší cesta Dolomit)

Závodní výsledkyEditovat

Sportroccia
Rok 1985 1988 1989
Obtížnost 2 3 3
Arco Rock Master
Rok 1987 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
Obtížnost 2 7 8 7 8 8 8 8 6 9 10 12
Mistrovství světa
Rok 1991 1993 1995 1997 1999 2005
Obtížnost 9 7 11-13 8 32 53
Světový pohár
Rok[2] 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Obtížnost 2 5 5 6 8 18 23 12 14 5 14 42 33 24 39 29 87
jednotlivě*
(1/2/3)
 , ,-,
-, , ,10
5,5,-,
-, ,5
7,6,8,
8, ,6
10,7,8,
6,11,7,5
8,17,
18,7,8
14,20,
41,8
8 9,11 26,13,9,
14,14
13,10,5 15,10,
14,22
20,37 31,21,19 24,24,
24,20,9
23,18,20 21,24 28
Bouldering 45-47
jednotlivě* 17
Kombinace 28
  • poznámka: nalevo jsou poslední závody v roce
Mistrovství Evropy
Rok 1992 1996 1998 2000 2004
Obtížnost 34-35 20-25 9 10 18
Mistrovství Itálie
Rok 1985 1987 1988 1989 1990 1992 1993 1994 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2006
Obtížnost 1 1 1 2 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 3 2 2 2
Rychlost 3 3
Italský pohár
Rok 1994 1997 1998 2003 2004
Obtížnost 1 1 1 1 1

Skalní lezeníEditovat

  • 1986: Come Back, 8a (5.13b / 9+), Pozza di Fassa, Val San Nicolò, Itálie - první ženský přelez 8a
  • 1998: Doping, 8a+, Val San Nicolò, Itálie

BoulderingEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Climbingaway.fr: historie ženských přelezů nejtěžších cest
  2. IFSC: žebříčky světových pohárů (anglicky)

LiteraturaEditovat

  • DIEŠKA, Ivan. Horolezectvo zblízka. 1. vyd. Bratislava: Šport, 1984. 304 s. (slovensky) 
  • DIEŠKA, Ivan; ŠIRL, Václav. Horolezectví zblízka (původním názvem: Horolezectvo zblízka). Překlad Václav Širl; lektoroval Jiří Novák. 1. vyd. Praha: Olympia, 1989. 444 s. 27-081-89. S. 81,83,84,114. (česky) 
  • DIEŠKA, Ivan; ŠIRL, Václav. HOROLEZECTVO encyklopédia. Bratislava: Šport, 1989. 254 s. ISBN 80-7096-015-9. (slovensky) 
  • Heinz Zak: Rock Stars – die weltbesten Freikletterer, Mnichov 1995, ISBN 3-7633-7040-4 (německý originál)
  • Heinz Zak: Rock Stars: World's Best Free Climbers, Cordee 11/1996, 26 stran, ISBN 978-3763370443 (anglicky)
  • Heinz Zak: Rock Stars - Hvězdy volného lezení, Trango Vsetín 1996, 214 stran, překlad z němčiny: Berenika Králíková, ISBN 80-901977-9-5 (česky), str. 152-154

Externí odkazyEditovat