Ludmila Fajcová

Narozena 22.1.1922, zemřela 21.5 1945 v Terezíně. Vrchní sestra při likvidaci epidemie skvrnitého tyfu, které podlehla.

Ludmila Fajcová (22. ledna 1922[1]21. května 1945 Terezín[2]) byla diplomovaná zdravotní sestra oční kliniky Vinohradské nemocnice v Praze. Od začátku května 1945 působila jako vrchní sestra nemocnice bývalého koncentračního tábora Terezín, kde se s dalšími zdravotníky a sestrami snažili zabránit šíření epidemie skvrnitého tyfu a zachránily nakažené propuštěné vězně. Nakonec se ale sama nakazila a nemoci v Terezíně podlehla. Spolu s medikem Jindřichem Brůčkem a studující sestrou Boženou Jandlovou patřila k obětem epidemie z řad nasazených zdravotníku.

Ludmila Fajcová
Ludmila Fajcová.png
Narození22. ledna 1922
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí21. května 1945 (ve věku 23 let)
Terezín ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtískvrnitý tyfus
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Národnostčeská
Povolánízdravotní sestra
OceněníČeskoslovenský válečný kříž 1939 in memoriam
Manžel(ka)svobodná
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodila se 22. ledna 1922. Vychodila dvouletou ošetřovatelskou školu při pražské Všeobecné fakultní nemocnici, posléze nastoupila jako sestra na oční oftalmologické oddělení Vinohradské nemocnice. V mládí přišla o otce. Během války byl její jediný bratr Vladimír Fajc zatčen a posléze zemřel 3. března 1945 v koncentračním táboře Mauthausen.[3]

Záchranná akce v TerezíněEditovat

Dne 3. května 1945 vydala zdravotně-sociální komise České národní rady naléhavou žádost o vyslání sester do koncentračního tábora v Terezíně, kde řádil skvrnitý tyfus. Nemoc se nejen rychle přenášela, ale také hrozilo, že dojde k jejímu rozšíření až za hranice Terezína. Bylo nutné tam poslat co nejvíce zdravotníků a sester a celá akce byla dobrovolná, protože šlo o životy. Navíc nikdo z dívek nebyl proti nemoci očkovaný. Přesto do Terezína odjela spolu s lékaři a mediky také řada zdravotních sester, včetně Fajcové, a také celý absolventský ročník studentek ošetřovatelské školy. Fajcová zde byla jmenována jednou z vrchních sester nemocnice.[4]

Ještě ten samý den se většina sester vrhla do práce. Nejdřív vůbec musely roztřídit živé a mrtvé, pak až mohlo následovat odvšivování a dezinfekce. Měly ale velmi málo hygienických prostředků, nebyly tam žádné obvazy ani léky.[5] Sestry odvšivovala a starala se o vězně až 14–16 hodin denně. Pomalu jim docházely síly a nutně potřebovaly další pomocné síly. Druhá parta dívek, která měla vyjet 5. května, se však zpozdila. Mezitím totiž v Praze vypuklo Pražské povstání a sestry ošetřovaly v nemocnicích zraněné. Po osvobození Terezína 8. května sovětskými vojsky ale utrpení pro vězně neskončilo. Z Terezína se stala jedna velká nemocnice. Od 15. do 20. května bylo hospitalizováno přes 2000 osob.

ÚmrtíEditovat

Fajcová se však nemocí sama nakazila, pravděpodobně právě v období největšího vytížení terezínského tábora. I přes usilovnou péči zdravotnického personálu nemoci 21. května zemřela. Pohřbena byla v hrobě nedaleko hrobky Slavín na Vyšehradském hřbitově.[6]

Konec epidemieEditovat

V druhé polovině května klesla epidemická křivka a 13. června byla vyhlášeno, že epidemie byla zdolána. Celkový počet nakažených se odhaduje na 3500, přičemž 502 osob zemřelo. [7] Patří do nich i 15 lékařů, 15 ošetřovatelek a 13 pomocníků z odvšivovacích stanic.

OceněníEditovat

Ludmia Fajcová byla v květnu 1946 oceněna Československým válečným křížem 1939 in memoriam, spolu s dalšími dvěma mladými osobnostmi, které v Terezíne na tyfus zemřely: medikem Jindřichem Brůčkem (1914–1945) a dvacetiletou Boženou Jahnlovou, studentkou ošetřovatelské školy.[8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  2. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Hlas revoluce. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  4. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Hlas revoluce. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  5. Návrat přeživších z Terezína zbrzdil tyfus. ČT24 [online]. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. (česky) 
  6. Hrob Ludmila Fajcová | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  7. Kniha "Svatý týden v Terezíně" vypráví o pomoci bez váhání. Témata [online]. 2009-09-27 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. (česky) 
  8. https://aleph.nkp.cz/F/?func=find-c&local_base=aut&ccl_term=ica=xx0106342

LiteraturaEditovat

  • NOVÁK, Václav. Malá pevnost Terezín. Praha: Naše vojsko, 1988. s. 247.