Ljubomír Seykora
Ljubomír Seykora (17. srpna 1891, Niš – 10. dubna 1960) byl v době Protektorátu Čechy a Morava činný v domácím odboji v pražské oblasti Modřan a Komořan. Účastnil se aktivně pražského květnového povstání a po druhé světové válce byl oceněn Československou vojenskou medailí Za zásluhy a Pamětním odznakem Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu 1939–1945.
| Ljubomír Seykora | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. srpna 1891 Niš,  Srbsko |
| Úmrtí | 10. dubna 1960 |
| Bydliště | Praha, Modřany (Revoluce 1372/1, 143 00 Praha 12 - Modřany) |
| Domovské město | Praha, Modřany |
| Ocenění |
|
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Rodinný původ, první světová válka editovat
Ljubomír Seykora se narodil 17. srpna 1891 v obci Niš v Srbsku. Jeho otec byl občanem rakousko-uherské monarchie a po návratu do Rakouska-Uherska odvedli jeho syna Ljubomíra do řad vojáků c. a k. rakousko-uherské armády, kde během první světové války nastoupil jako infanterista pražského pěšího pluku číslo 28.[1]
Druhá světová válka editovat
Zapojení do domácího odboje editovat
Po 15. březnu 1939 se Ljubomír zapojil do protiněmeckých aktivit. Ve svém domě, kde za protektorátu bydlel (na adrese: Revoluce 1372/1, 143 00 Praha 12 - Modřany) přechovával na půdě ilegálně držené zbraně.[1] Také finančně a jinak hmotně podporoval rodiny zatčených odbojářů a pozůstalé po popravených příslušnících domácího odboje.[1] Svým známým umožňoval tehdy přísně zakázaný poslech zahraničního rozhlasu na krátkých vlnách.[1]
Členem ilegálního modřanského národního výboru se stal na jaře 1944. Tuto organizaci řídil stavitel František Kolman a Ljubomír zajišťoval spojení modřanských odbojářů s ilegálním národním výborem na Točné.[1] Modřanská odbojová skupina úzce spolupracovala (prostřednictvím štábního kapitána Miloslava Zatřepálka) s pražskou vojenskou odbojovou organizací Obrana národa.[1]
Generál František Bláha editovat
Na začátku října 1944 se podařilo Seykorovi navázat kontakt s rozvětvenou východočeskou Obranou národa brigádního generála Františka Bláhy.[1] Generál Bláha stál (coby vrchní velitel) v čele Obrany národa od 22. června 1944, kdy byl zatčen její dosavadní vrchní velitel generál Zdeněk Novák.[1] Ve spolupráci s příslušníky britského para-výsadku Barium vybudoval generál Bláha ve východních Čechách mobilizační síť počítající s vytvořením čtyř divizí a jejich nasazením po přiblížení se fronty.[1]
Ještě než se ale mohla patřičně rozvinout spolupráce modřanských odbojářů (respektive těch pražských) s Bláhovo východočeskou organizací zatklo gestapo 17. listopadu 1944 generála Františka Bláhu a následně pak rozbilo i celou ilegální východočeskou odbojovou strukturu.[1] Rozbitím východočeské větve přišla Obrana národa o možnost využívat vysílačky para-výsadku Barium a tím i o kontakt s exilovou vládou v Londýně.
Modřanské vysílačky editovat
Ilegální modřanský národní výbor zajistil (dle požadavku štábního kapitána Miloslava Zatřepálka) pořízení dvou vysílacích kompletů pro radiové spojení s Londýnem.[1] Dvojici vysílaček (ATA a BOB) zkonstruovali mezi létem a podzimem roku 1944 radioamatéři Václav Hodek a Jaromír Šenk z Modřan a Zdeněk Kaván z Braníka.[1] Z Londýna se podařilo Zatřepálkovi získat (kurýrní cestou přes Švýcarsko) volací označení KEY (resp. KEJ), šifrovací klíč i hesla.[1]
Komunikační komplety (vysílačky a přijímače) byly uskladněny u Františka Kolmana, ale na vysílací relace se stěhovaly na různá stanoviště.[1] Obvykle se ale vysílalo z verandy domu Ljubomíra Seykory, na jehož zahradě byla natrvalo instalována zamaskovaná drátová anténa.[1] Od listopadu 1944 do poloviny března 1945 bylo odvysíláno celkově 11 zpravodajských relací, ale londýnské radiové ústředí z nich nezachytilo ani jedinou.[1]
„Milada“ editovat
Dne 20. února 1945 se Ljubomír Seykora setkal se svém domě číslo popisné 1372 v Modřanech na Komořansku s Ivanem Prokofjevičem Kurilovičem (alias plukovníkem Suligou) – velitelem malého sovětského zpravodajského výsadku s názvem „Operace Lukaševič III. – Suliga“.[1] Seykora poté informoval „o kontaktu“ patřičné odbojové struktury a 2. března 1945 se opět v jeho domě setkal Ivan Prokofjevič Kurilovič se štábním kapitánem Miloslavem Zatřepálkem a Františkem Kolmanem.[1] Na tomto setkání došlo k vytvoření zpravodajské skupiny „Milada“. Ta byla tvořena ilegálním modřanským národním výborem a Zatřepálkovou skupinou Obrany národa.[1]
„Milada“ se následně stala důležitým zdrojem zpravodajských informací, které putovaly přes Ljubomíra Seykoru na Točnou k „plukovníku Suligovi“ a odtud přes jeho radistu – československého nadporučíka Štefana Šahura (krycí jméno Ján Kolár) se dostávaly ke štábním zpravodajcům 1. ukrajinského frontu.[1]
Zatčení a květnové povstání v Praze editovat
V souvislosti s prozrazením Zatřepálkovy odbojové skupiny byl Ljubomír Seykora zatčen gestapem 29. března 1945 a zatčeni byli i mnozí členové modřanského ilegálního výboru.[1] Seykora byl osvobozen 5. května 1945 v souvislosti s událostmi pražského květnového povstání. Do Modřan se vrátil (spolu s ostatními členy modřanského ilegálního národního výboru) v noci z 5. na 6. května 1945. Jimi vytvořený revoluční národní výbor následně převzal správu Modřan. [1]
Ljubomír Seykora zemřel ve věku 68 let dne 10. dubna 1960.
Ocenění editovat
Za organizační práci při řízení obce během bojů v květnu 1945 obdržel Ljubomír Seykora písemné uznání. To mu udělil generál František Slunečko – vojenský velitel Čech při pražském povstání 1945 a zároveň poslední velitel ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa. [1]
Za svoji odbojovou činnost získal Ljubomír Seykora tato ocenění:[1]
Československá vojenská medaile Za zásluhy (červen 1947);
Pamětní odznak SOPVP 1939–1945; (leden 1948).
Odkazy editovat
Reference editovat
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ljubomír Seykora na Wikimedia Commons
