Lidská práva v Severní Koreji
Situace v oblasti lidských práv v Severní Koreji je často považována za nejhorší na světě. Byla kritizována ze strany mnoha organizací a zemí na světě, např. ze strany OSN, Evropské unie nebo organizace Human Rights Watch.[1][2][3][4]
Lidskoprávní organizace jako např. Amnesty International nebo Spojené státy uvádějí, že v zemi neexistuje právo na svobodu projevu. Jediná legální média jsou ta, která jsou provozována vládou Severní Koreje.[5] Podle zpráv Amnesty International a amerického Výboru pro lidská práva v Severní Koreji bylo v roce 2017 v této zemi vězněno v táborech pro politické vězně odhadem 200 000 lidí.[6] Byli v nich přitom vystaveni nuceným pracím, týrání a popravám.
Severokorejská vláda udržuje přísný dohled nad aktivitami zahraničních návštěvníků. Humanitární pracovníci jsou podrobováni kontrolám a do některých míst a regionů nemají přístup. Vzhledem k tomu, že Severokorejci nemohou svobodně opustit zemi,[7] situace v oblasti lidských práv je mapována především z příběhů uprchlíků. Vláda považuje mezinárodní kritiku stavu lidských práv za záminku pro svržení systému absolutní soběstačnosti čučche.
Valné shromáždění OSN od roku 2003 každoročně přijímá rezoluci odsuzující situaci v oblasti lidských práv v zemi. Rezoluce z prosince 2011 naléhala na vládu v Pchjongjangu, aby ukončila systematické a závažné porušování lidských práv, které zahrnovalo veřejné popravy a svévolné zadržování. Severní Korea rezoluci odmítla s tím, že je politicky motivovaná a založená na výmyslech.[8] V únoru 2014 zveřejnila zvláštní komise OSN 400stránkovou zprávu založenou na přímých svědectvích, dokumentující „nevýslovná zvěrstva“ spáchaná v zemi.[9]
Internační tábory pro politické vězně
editovatInternační tábory pro osoby obviněné z politických deliktů nebo prohlášené za politicky nespolehlivé provozuje státní bezpečnost. U politických vězňů byl historicky uplatňován princip rodinné odpovědnosti, což znamenalo, že nejbližší rodinní příslušníci odsouzeného byli rovněž považováni za politické zločince a internováni.[10][11]
Internační tábory se nacházejí ve střední a severovýchodní Severní Koreji. Zahrnují mnoho vězeňských pracovních kolonií v odlehlých horských údolích, izolovaných od okolního světa.[12][13] Celkový počet vězňů se odhaduje na 80 000 až 120 000.
Vězni jsou nuceni vykonávat těžkou a nebezpečnou otrockou práci primitivními prostředky. Příděly jídla jsou velmi malé, takže vězni jsou neustále na pokraji hladu. V kombinaci s tvrdou prací to vede k úmrtí velkého množství vězňů. Odhaduje se, že 40 % vězňů umírá na podvýživu.[14] Mnoho vězňů je navíc ochromeno pracovními úrazy, omrzlinami nebo mučením. V táborech je systém přísných trestů. Vězni, kteří pracují příliš pomalu nebo neuposlechnou rozkaz, jsou biti nebo mučeni.[15] Pokud se dopustí krádeže jídla nebo pokusí o útěk, jsou veřejně popraveni. Mezinárodní koalice pro zastavení zločinů proti lidskosti v Severní Koreji (ICNK) odhaduje, že v severokorejských zajateckých táborech ročně zemře přes 10 000 lidí.[16]
Zpočátku existovalo kolem dvanácti politických vězeňských táborů, ale některé byly sloučeny nebo uzavřeny (např. Tábor č. 12 byl uzavřen po neúspěšné vzpouře v roce 1987, kdy bylo zabito asi 5 000 vězňů[17]). V současnosti je v Severní Koreji šest politických zajateckých táborů. K většině existují svědectví bývalých vězňů a je známo jejich umístění a satelitní snímky.
Název | Oficiální název | Rozloha[18] | Počet vězňů[19] |
---|---|---|---|
Politický vězeňský tábor Kaechon | Kwan-li-so č. 14 | 155 km² | 15 000 |
Politický vězeňský tábor Jodok | Kwan-li-so č. 15 | 378 km² | 46 500 |
Politický vězeňský tábor Hwasong | Kwan-li-so č. 16 | 549 km² | 10 000 |
Politický vězeňský tábor Bukchang | Kwan-li-so č. 18 | 73 km² | 50 000 |
Politický vězeňský tábor Hoeryong | Kwan-li-so č. 22 | 225 km² | 50 000 |
Politický vězeňský tábor Chongjin | Kwan-li-so č. 25 | 0,25 km² | 3000+ |
Svědectví uprchlíků
editovatJihokorejský novinář Čchol-hwan Kang je bývalý vězeň politického vězeňského tábora Jodok. O svém pobytu v táboře napsal knihu Pchjongjangská akvária.[20] Z Tábora 14 v roce 2005 uprchl Sin Tong-hjok. Předpokládá se, že je jediným člověkem narozeným v táborech, kterému se to kdy podařilo. Jeho život v táboře, útěk a snahu přizpůsobit se běžnému životu popisuje kniha Útěk z tábora 14.[21]
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lidská práva v Severní Koreji na Wikimedia Commons
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Human rights in North Korea na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ www.nytimes.com. Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Sonja Biserko. Dostupné online.
- ↑ www.bloomberg.com. Dostupné online.
- ↑ www.washingtonpost.com. Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ www.nytimes.com. Dostupné online.
- ↑ edition.cnn.com. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-13.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-17.
- ↑ Stanoveno podle satelitních snímků. www.washingtonpost.com. Dostupné online.
- ↑ Dle odhadu bývalých vězňů. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-13.
- ↑ articles.latimes.com. Dostupné online.
- ↑ Útěk z Tábora č. 14. Zpověď jediného člověka, který utekl z lágru v KLDR. Lidovky.cz [online]. 2013-08-18. Dostupné online.