Libor Sadil

český poslanec Českého zemského sněmu

Libor Sadil, pokřtěn jako Liguriáš Sadil[1] (10. září 1797 Polná[2][3]17. září 1866[4]), byl rakouský a český politik, aktivní během revoluce roku 1848, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Libor (Liguriáš) Sadil

Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1864 – 1865

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1866
Stranická příslušnost
Členství staročeši

Narození 10. září 1797
Polná
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 17. září 1866
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Profesí byl statkářem v Německé Výskytné. Byl vzdělaný a veřejně aktivní.[2] Během revolučního roku 1848 se zapojil do politiky. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Německý Brod v Čechách. Uvádí se jako penzionovaný vrchní úředník.[5] Patřil ke sněmovní pravici.[6] Sám si organizoval volební kampaň, objížděl obce ve svém volebním regionu a vytiskl si propagační letáky, což ve své době byl ojedinělý způsob komunikace s voliči. Později zasedal v parlamentu i po jeho nuceném přestěhování do Kroměříže. Po rozpuštění sněmu se dočasně stáhl z politiky a zaměřil se na správu svého statku v domovské Výskytné.[2]

Po obnovení ústavního systému se opět zapojil do politiky. V zemských volbách v roce 1861 usedl na Český zemský sněm za kurii městskou, obvod Německý Brod, Polná, Humpolec. Byl zvolen coby oficiální český kandidát (Národní strana, tedy staročeská). Uvádí se jako statkář.[7] Zemský sněm ho delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii městskou, obvod Kutná Hora. 16. listopadu 1864 složil slib.[8]

Když se v březnu 1863 na zemském sněmu řešil návrh na odkup sbírky Hollarových mědirytin, odmítl to v rozpravě a doporučil použít peníze raději na podporu chudých tkalců v Krkonoších. Národní listy ho pak kritizovaly jako praktického venkovana a ctihodného stařečka, který se ale nezdá býti nadšen pro krásné umění a vyšší ideální zájmy člověčenstva.[9] V prosinci 1865 se pak od něj část voličů v jeho domovském regionu veřejně distancovala, protože podpořil na sněmu i v Říšské radě některé návrhy provídeňských centralistů („Jeho celé jednání a spojení s centralisty našim snahám se protiví (...) My vůbec v něm žádného tlumočníka a zastupitele naší vůle a našeho přesvědčení nenalézáme.“).[10] Již v roce 1864 si voliči z Vysočiny veřejně stěžovali, že hlasuje s německou vládní stranou a neúčastní se zasedání poslaneckého Českého klubu a uvedli, že podobně neloajálně se měl chovat již v roce 1848 na Říšském sněmu.[11]

Zemřel v září 1866 na choleru.[4] V zemském sněmu ho pak nahradil Antonín Schmidt.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Moravský zemský archiv v Brně, E 67 - Sbírka matrik, kniha 6762, fol. 146. Sv. Liguriáš (též Ligorius) je patronem Sadilova rodného města Polná, pročež se zde v minulosti toto neobvyklé křestní jméno (zkráceně též Ligor) často používalo.
  2. a b c Statkář a politik Libor Sadil... [online]. regionalist.cz [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. (česky) 
  3. Podle autoritního záznamu v NK ČR narozen r.1798.
  4. a b Úmrtí. Národní listy. Září 1866, roč. 6, čís. 260, s. 2. Dostupné online. 
  5. Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  6. Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. (česky) 
  7. Národní listy 22. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=&id=6086918&picp=&idpi=8401848
  8. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  9. 31. sezení zemského sněmu.... Národní listy. Březen 1863, roč. 3, čís. 63, s. 1. Dostupné online. 
  10. K jednání českého sněmu zemského. Národní listy. Prosinec 1865, roč. 5, čís. 280, s. 1. Dostupné online. 
  11. Dopisy. Z Přibyslavi. Národní listy. Květen 1864, roč. 4, čís. 145, s. 3. Dostupné online.