Lesní sklo

historický druh skla zbarveného do zelena příměsí železa

Lesní sklo je označení pro potašové sklo obvykle zbarvené do odstínu zelené oxidem železnatým, které bylo vyráběno od středověku do raného novověku v lesních sklárnách v Evropě především na území Svaté říše římské severně od Alp.

Pohár z lesního skla ze 17. století z Německa nebo Holandska

Velký rozvoj sklářství do střední Evropy přinesl císař Karel IV., který povolal odborníky především z Itálie a Francie. Na rozdíl od benátských sklářů, kteří měli lepší zdroje uhličitanu sodného, si ale skláři ve střední Evropě museli vystačit s potaší, kterou si sami získávali z místního dřeva. Kromě toho nemívali v horách k dispozici tak čistý písek, ale používali písek z blízkých malých vodních toků. V důsledku těchto vlivů zůstával ve skle významný podíl především oxidu železnatého, ale i a dalších nečistot. Výsledné sklo proto bylo zabarvené, nejčastěji do zelena, a také často obsahovalo bublinky.

Celkový provoz lesních skláren, které používaly dřevo pro výrobu potaše i jako zdroj tepla pro samotnou výrobu skla, měl velmi vysokou spotřebu dřeva. Zatímco ve středověku se jednalo o v zásadě panovníky vítané odlesňování a skláři se postupně přirozeně posouvali s hranicí zemědělského osídlení dál a dál do hor, v 19. století bylo jedním z důvodů konce provozu lesních skláren zvyšování cen dřeva z důvodu jeho nedostatku.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Waldglas na německé Wikipedii.

Externí odkazyEditovat