Leonor de Almeida Portugal, markýza de Alorna

portugalská básnířka

Leonor de Almeida Portugal de Lorena e Lencastre, 4. markýza de Alorna, 7. hraběnka de Assumar a hraběnka von Oeynhausen-Gravenburg (31. října 1750, Lisabon11. října 1839, tamtéž) byla portugalská básnířka a malířka, jejíž verše jsou poznamenány preromantickou senzibilitou.[1]

Leonor de Almeida Portugal, markýza de Alorna
Markýza de Alorna, 1780
Markýza de Alorna, 1780
Rodné jménoLeonor de Almeida Portugal de Lorena e Lencastre
Narození31. října 1750
Lisabon
Úmrtí11. října 1839 (ve věku 88 let)
Lisabon
PseudonymAlcipe
Povoláníbásnířka, malířka
Národnostportugalská
Obdobípreromantismus
Manžel(ka)Carlos Pedro Maria José Augusto, hrabě von Oyenhausen-Grevenburg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a díloEditovat

Jako příbuzná významného šlechtického rodu Távora, který byl obviněn z pokusu o atentát na portugalského krále Josefa I. roku 1758, byla spolu se svou matkou a sestrou devatenáct let internována v klášteře São Félix de Chelas v Lisabonu. Její prarodiče z matčiny strany byli popraveni.

V klášteře strávila většinu času studiem francouzských osvícenských filosofů jako byli Jean-Jacques Rousseau a Voltaire. Četla a psala poezii. Její verše z té doby jsou známy jako Poesias de Chelas. Pořádala zde také besedy, kterých se zúčastnili významní portugalští básníci té doby, stala se členkou neoklasicistického spolku Nova Arcádia a získala zde pseudonym Alcipe.[2]

 
Autoportrét, asi 1787 až 1790

Roku 1777 mohla na základě rozhodnutí královny Marie I. klášter opustit. Dva roky po propuštění se provdala za Carlose Pedra Maria Josého Augusta, původem německého hraběte z Oyenhausenu-Grevenburgu. Pobývala s ním ve Vídni a cestovala po Evropě. Seznamovala se s romantickými podněty v literatuře i v malířství. Roku 1804 byla za protinapoleonskou činnost poslána do vyhnanství do Londýna. Po návratu roku 1814 se její salóny staly ohnisky nových estetických idejí i centry obdivovatelů francouzských osvícenců a získala proto označení portugalská Madame de Staël.[2]

Její poezie propojuje klasicistní vlivy s romantickými a zahrnuje nejrůznější žánry včetně didaktických básní. Souhrnně byla vydána až po její smrti, a to roku 1844, v šesti svazcích jako Obras poéticas (Básnická díla). Rozsáhlé je také její dílo epistolární. Její báseň Recreações Botânicas (Zábavná botanika) svědčí o tom, že jako stoupenkyně osvícenské pedagogiky požadovala vzdělání i pro ženy.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HODOUŠEK, Eduard a kol. Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska. Libri. Praha 1999, S. 51. [Dále jen Hodoušek].
  2. a b D. Leonor de Almeida Lorena, marquesa de Alorna - Portugal Dicionário Histórico
  3. Hodoušek, s. 94.

Externí odkazyEditovat