La Galissonnière (D 638)
La Galissonnière (D 638) byl první moderní protiponorkový torpédoborec francouzského námořnictva. Byl postaven jako šestá, značně modifikovaná, jednotka třídy T 53. Ve francouzském námořnictvu torpédoborec sloužil až do svého vyřazení v roce 1990.
 La Galissonnière (D 638) | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | torpédoborec |
| Třída | T 56 |
| Zahájení stavby | listopad 1958 |
| Spuštěna na vodu | 12. března 1960 |
| Uvedena do služby | 9. července 1962 |
| Osud | vyřazen 29. června 1990 |
| Předchůdce | třída T 53 |
| Následovník | třída Suffren |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 2750 t (standardní) 3910 t (plný) |
| Délka | 132,8 m |
| Šířka | 12,70 m |
| Ponor | 5,40 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 převod. turbíny |
| Rychlost | 34 uzlů |
| Dosah | — |
| Posádka | 270 |
| Výzbroj | (po dokončení): 2× 100mm kanón (2×1) 1× 305mm protiponorkový raketomet 1× Malafon (13 ks) 6× 550mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 1× vrtulník |
Stavba editovat
Kýl torpédoborce La Galissonnière byl založen v listopadu 1958 v loděnici Arsenal de Lorient, 12. března 1960 byl spuštěn na vodu a konečně 9. července 1962 vstoupil do aktivní služby. V první letech byl používán zejména pro zkoušky nových sonarů.
Konstrukce editovat
Kompletní trup a pohonné ústrojí lodi byly převzaty z předchozí třídy T 53. Podobná byla přední nástavba, zatímco zadní polovina byla překonstruována s ohledem na provoz protiponorkového vrtulníku. Hlavňovou výzbroj tvořily dvě příďové dělové věže nesoucí po jednom automatickém 100mm kanónu Creusot-Loire. Uprostřed trupu se nacházel protiponorkový systém Malafon se zásobou 13 torpéd. Protiponorkovou výzbroj doplnil jeden čtyřhlavňový vrhač 305mm raketových hlubinných pum a dva trojhlavňové 550mm protiponorkové torpédomety. Na zádi byla přistávací plocha a skládací hangár pro jeden lehký vrtulník. Střelecký radar byl typu DRBC 32A, příďový sonar typu DUBV 23 doplňoval vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoření typu DUBV 43. Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě převodové turbíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.
Odkazy editovat
Literatura editovat
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu La Galissonnière na Wikimedia Commons
