Otevřít hlavní menu

L-3 (ponorka)

sovětská ponorka třídy Leniněc

L-3 „Frunzenec“ (rusky: Л-3 «Фрунзенец») byla sovětská vojenská ponorka třídy L (Leninec) série II, užívaná zejména v době Velké vlastenecké války. Její výroba začala roku 1929 v loděnicích v Leningradě, na vodu byla spuštěna roku 1931 a o dva roky později byla zařazena do Baltské flotily. Od podzimu roku 1939 až do února 1941 procházela generální modernizací.

Dochovaný zbytek L-3
Základní údaje Vlajka
Typ: ponorka
Třída: třída Leninec
Zahájení stavby: 1929
Spuštěna na vodu: 1931
Uvedena do služby: 1933
Osud: část se zachovala
Poznámka: max. hloubka ponoru 90 m
Takticko-technická data
Výtlak: 1025 tn (na hladině)
1340 tn (pod hladinou)
Délka: 78 m
Šířka: 7,2 m
Ponor: 4,8 m
Pohon: 2× diesel-elektrický motor
o výkonu 2× 1100 hp
2 elektromotory
o výkonu 2× 600 hp
Rychlost: 14,5 uzlů (na hladině)
8,3 uzlu (pod hladinou)
Posádka: 55
Výzbroj: 6× 533mm torpédomet
22 torpéd
20 min
1× 100mm kanón
1× 45mm protiletadlový kanón
1× 7,6mm

Za války se účastnila devíti bojových operací, při kterých provedla 16 torpédových útoků a položila 12 minových polí. Patřila k  nejúspěšnějším sovětským ponorkám – potopila 25 nepřátelských plavidel a další čtyři lodě protivníka poškodila.

Mezi nejvýznamnější úspěchy této ponorky s elitní osádkou lze zařadit potopení německé transportní lodě Hindenburg o objemu 7880 brt (19. 11. 1942) či německé ponorky U-416 (30. 3. 1943). Ponorka L-3 se však nesmazatelně zapsala do historie potopením transportní lodě Goya, při kterém zahynulo 6000-7000 osob. Útok, který se uskutečnil 17. dubna 1945, skončil druhou největší námořní katastrofou v dějinách lidstva.

Ponorka L-3 byla vyřazena z bojové služby v roce 1953 a dodnes se její část zachovala jako muzeum.

VeliteléEditovat

  • Od července 1940 až 9. března 1943: Kpt. Petr Denisovič Griščenko
  • Od března 1943 do konce války: Vladimír Konstantinovič Konovalov

OdkazyEditovat