Květoslava Princová

česká pedagožka

Květoslava Princová (* 4. května 1950 Lipník nad Bečvou) je signatářka Charty 77, disidentka a pedagožka. Se svým manželem Janem Princem vepsala do dějin českého undergroundu jako propagátorka komunitního života na „barácích“, jak se říkalo venkovským usedlostem, na kterých v sedmdesátých a osmdesátých letech žili příznivci kulturního undergroundu.[1]

PhDr. Květoslava Princová
Rodné jménoVeselá
Narození4. května 1950 (74 let)
Lipník nad Bečvou, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagožka
Alma materUniverzita Palackého Olomouc
Témataetika, humanitární pomoc a lidská práva
Významná dílaDvojí riziko v humanitární pomoci
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Partner(ka)Jan Princ
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Osobní život

editovat

Květa Princová narodila do moravské katolické rodiny.[2] Její otec byl členem lidové strany. V roce 1968 nastoupila na pražskou Vysokou školu chemicko-technologickou. V té době se zapojila do studentských stávek proti invazi vojsk Varšavské smlovy do Československa. V 70. letech se během studií seznámila s Danou Němcovou a účastnila se bytových seminářů a disidentského života nejen v bytě rodiny Němcových.

V roce 1976 koupila se svým manželem Janem dům v Rychnově; tam se sjížděli lidé z pražského a severočeského undergroundu. Lidé, kteří byli komunistickým režimem pronásledovaní, zde často nacházeli azyl. Na rychnovském „baráku“ byly pořádány výstavy, přednášky a koncerty; kvůli rozlučkovému koncertu Paula Wilsona byl Jan Princ odsouzen k tříměsíčnímu trestu odnětí svobody nepodmíněně. Následně komunisté dům vyvlastnili a poté jej vyhodili do povětří. Komunisté rodinu Princových i s malými dětmi vyštvali i z dalších dvou domů, na kterých se snažili usadit a žít. Jednalo se o budovy fary v Robči a statku v Mastířovicích. V roce 1986 se rodina odstěhovala do Nenakonic nedaleko Olomouce, kde žije dodnes.

Život po pádu komunismu

editovat

Po pádu komunismu v roce 1989 se Květa Princová angažovala v Občanském fóru, v jednašedesáti letech si udělala doktorát z aplikované etiky. Mimo jiné vedla kancelář tehdejšího primátora Olomouce, působila v charitě a spoluzaložila obor sociální a humanitární práce na katedře Křesťanské sociální práce na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Reference

editovat
  1. Květa Princová: Bavilo nás společné žití | Ženy v disentu. zenyvdisentu.soc.cas.cz [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  2. Květoslava Princová (1950). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat