Květoslava Princová

česká pedagožka

Květoslava Princová (* 4. května 1950 Lipník nad Bečvou) je signatářka Charty 77, disidentka a pedagožka. Se svým manželem Janem Princem vepsala do dějin československého undergroundu jako propagátoři komunitního života na „barácích“, jak se říkalo venkovským usedlostem, na kterých v sedmdesátých a osmdesátých letech žili příznivci kulturního undergroundu[1].

PhDr. Květoslava Princová
Rodné jméno Veselá
Narození 4. května 1950 (70 let)
Lipník nad Bečvou, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání pedagožka
Alma mater Univerzita Palackého Olomouc
Významná díla Dvojí riziko v humanitární pomoci
Partner(ka) Jan Princ
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Osobní životEditovat

Květa Princová narodila do moravské katolické rodiny[2]. Její otec byl členem lidové strany. V roce 1968 nastoupila na pražskou Vysokou školu chemicko-technologickou. V té době se zapojila do studentských stávek proti invazi Vojsky Varšavské smlovy do Československa. V 70. letech během studií se seznámila s rodinou Dany Němcové, účastnila se bytových seminářů a disidentského života.

V roce 1976 koupila se svým mužem Janem dům v Rychnově, kam se sjížděli lidé z pražského a severočeského undergroundu. Na tzv. baráku se pořádali koncerty, výstavy, přednášky. Lidé, kteří byli komunistickým režimem pronásledovaní, zde často nacházeli azyl. Komunisté dům vyvlastnili a následně vyhodili do povětří. Komunisté rodinu Princových i s malými dětmi vyštvali z dalších dvou domů, na kterých se snažili usadit a žít – z fary v Robči a ze statku v Mastířovicích. V roce 1986 se odstěhovali do Nenakonic, nedaleko Olomouce, kde žijí dodnes.

Život po pádu komunismuEditovat

Po pádu komunismu v roce 1989 se Květa Princová angažovala v Občanském fóru, v jednašedesáti letech si udělala doktorát z aplikované etiky. Mimo jiné vedla kancelář tehdejšího primátora Olomouce, působila v charitě a spoluzaložila obor sociální a humanitární práce na katedře Křesťanské sociální práce na Univerzitě Palackého v Olomouci.

ReferenceEditovat

  1. Květa Princová: Bavilo nás společné žití | Ženy v disentu. zenyvdisentu.soc.cas.cz [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  2. Květoslava Princová (1950). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat

Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Květoslava Princová