Kunhuta Braniborská
Kunhuta Braniborská (něm. Kunigunde von Brandenburg (1247/1252 - po 8. červnu 1292)[3] byla vévodkyní balkánských zemí a Limburska.
| Kunhuta Braniborská | |
|---|---|
| Narození | Desetiletí od 1240 nebo 1250 |
| Úmrtí | 1292 nebo 1295 |
| Choť | Béla Uherský (od 1264)[1] Walram IV. Limburský (od 1278) Walram IV. Limburský (od 1278)[1] Arnold z Julémontu a z Mulrepas |
| Rodiče | Ota III. Braniborský[2] a Božena Česká[2] |
| Rod | braniborští Askánci |
| Příbuzní | Ota VI. Braniborský, Jan III. Braniborský, Albrecht III. Braniborský, Ota V. Braniborský a Matylda Braniborská (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatNarodila se jako dcera braniborského vévody Oty III. a Boženy, dcery českého krále Václava I. V říjnu roku 1264 byla provdána za mladšího uherského prince Bélu. Tento dynastický sňatek měl mimo jiné oslabit silnou pozici prvorozeného uherského prince Štěpána,[4] který byl již od roku 1262 mladším králem, měl své vlastní politické cíle a fakticky si oddělil východní část Uherského království.[5]
| „ | Béla, vynikající krásy nad syny mnohých, byv přítomen slavné mši, vložil dívce na hlavu zlatou korunu... Potom ji na lodi odvezl... | “ |
| — Pokračovatelé Kosmovi[4] | ||
Manželství zůstalo bezdětné a Béla zemřel roku 1269. Kunhuta se o devět let později stala 10. ledna 1278[3] chotí limburského vévody Walrama IV. Ani toto manželství nebylo požehnáno potomstvem a Kunhuta znovu ovdověla již v říjnu 1279,[6] kdy Walram zemřel a jím v mužské linii vymřel rod limburských vévodů.[7][pozn. 1]
Kunhuta se provdala potřetí a svá vdovská práva na limburské vévodství postoupila na jaře roku 1288 brabantskému vévodovi Janovi. Naposledy je doložena 8. června 1292.[6]
Vývod z předků
editovat| Albrecht I. Medvěd | ||||||||||||
| Ota I. Braniborský | ||||||||||||
| Žofie z Winzenburgu | ||||||||||||
| Albrecht II. Braniborský | ||||||||||||
| ? | ||||||||||||
| Adelheida | ||||||||||||
| ? | ||||||||||||
| Ota III. Braniborský | ||||||||||||
| Dedo III. Lužický | ||||||||||||
| Konrád II. Lužický | ||||||||||||
| Matylda z Heinsbergu | ||||||||||||
| Matylda Lužická | ||||||||||||
| Měšek III. Starý | ||||||||||||
| Eliška Polská | ||||||||||||
| Alžběta Uherská | ||||||||||||
| Albrecht III. Braniborský | ||||||||||||
| Vladislav II. | ||||||||||||
| Přemysl Otakar I. | ||||||||||||
| Judita Durynská | ||||||||||||
| Václav I. | ||||||||||||
| Béla III. Uherský | ||||||||||||
| Konstancie Uherská | ||||||||||||
| Anežka ze Châtillonu | ||||||||||||
| Božena Česká | ||||||||||||
| Fridrich I. Barbarossa | ||||||||||||
| Filip Švábský | ||||||||||||
| Beatrix Burgundská | ||||||||||||
| Kunhuta Štaufská | ||||||||||||
| Izák II. Angelos | ||||||||||||
| Irena Angelovna | ||||||||||||
| Irena Komnenovna | ||||||||||||
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Walramova smrt bez mužského potomka předznamenala bitvu u Worringenu, v níž se utkali zájemci o uvolněné dědictví.
Reference
editovat- ↑ a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b www.fmg.ac
- ↑ a b VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 102.
- ↑ Velké dějiny, str. 95
- ↑ a b www.fmg.ac
- ↑ HOENSCH, Jörg K. Lucemburkové - Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-518-5. S. 22.