Otevřít hlavní menu

Kristina Poniatowská

Kristina Poniatowská (16106. prosinec 1644[1]) byla vizionářkou, dcerou polského šlechtice a kněze jednoty bratrské Juliána Poniatowského z Duchnik (zemř. 1628).

Kristina Poniatowská
Poniatowska.jpg
Narození 1610
Łasin
Úmrtí 6. prosince 1644 (ve věku 33–34 let)
Manžel(ka) Daniel Vetter (1632–1644)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Otec ji jako šestnáctiletou poslal v roce 1627 k baronce Zárubové z Hustířan do Branné v Podkrkonoší, kde Komenský připravoval odchod bratří do exilu. K dívce, postihované záchvaty, v nichž mívala halucinace zrakové i sluchové, přivolala Komenského paní Ester Sádovská z Třemešné, která se o Kristinu starala. Po jistém zaváhání Komenský uvěřil v pravdivost Kristinných vidění, zvláště o návratu Fridricha Falckého na český trůn. Před odchodem do Polska dodala Kristina 28.1.1628 Valdštejnově choti v Jičíně Nebeský list vyzývající Albrechta, aby změnil svůj politický směr. V Lešně ubytoval Komenský Kristinu ve svém domě a pilně dal zaznamenat všech jejich 82 vidění. Zveřejňoval je pak i v překladech, v nových a nových vydáních. Ve šťastném manželství, uzavřeném v Lešně v říjnu 1632 se zcestovalým Danielem Strejcem-Vetterem (15921663), tím časem bratrským knězem a správcem lešenské tiskárny, se Kristininy záchvaty neopakovaly. Zemřela jako matka pěti dětí.

Svědectví J. A. KomenskéhoEditovat

J. A. Komenský popisuje svou zkušenost s vizemi Poniatowské následovně (Historia revelationum, 1657): Když jsme dorazili do Branné (r. 1627), vypravovali nám, že předcházejícího večera byla nemocná čtvrt hodiny v bezvědomí a neprojevovala jakýchkoli známek života, takže se domnívali, že zemřela, ale potom že přece zase přišla k sobě. Vešli jsme k ní, povzbudili ji, jak se to obvykle činí, k trpělivosti a k důvěře v dobrotivost boží.
Ona si pak v naši přítomnosti stěžovala nejdříve na tísnivý pocit u srdce, potom na to, že ji sužují neobvyklé bolesti. Následovala strnulost údů a zastavil se jí dech, takže jsme mysleli, že umírá. Padli jsme na kolena a poroučeli její duši Bohu. Ona se však zase vztyčila na lůžku, upřela oči jako na něco, co je v dálce, tvář jí zčervenala a zasténala: "Ženich, ženich!" Byli jsme ohromeni tímto neobvyklým divadlem. Nato ona s hlubokým výdechem přišla zase k sobě, ulehla naznak, a když jsem se jí ptali, co se děje, stěžovala si na velkou malátnost.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Jan Amos Komenský o sobě. Ed. A. Molnár a N. Rejchrtová. Odeon : 1987, s. 362.

LiteraturaEditovat

  • Lux E Tenebris, novis radiis aucta : Hoc est: Solemnissimae Divinae Revelationes, in usum seculi nostri factae. Qvibus I. De Populi Christiani extrema corruptione lamentabiles qverelae instiuuntur. II. Impaenitentibusqve terribiles Dei plagae denuntiantur. III. Et qvomodo tandem Deus (deleta Pseudo-Christianorum, Judaeorum, Turcarum, Paganorum, & omnium sub Coelo Gentium Babylone) novam, vere Catholicam, donoru Dei luce plene coruscante Ecclesiam constituent; et qvis jam status ejus futurus sit ad finem usque seculi, explicatur. Per immissas Visiones, & Angelica Divinaqve alloqvia, facta I Christophoro Kottero Silesio, ab Anno 1616, ad 1624. II. Christinae Poniatoviae Bohemae, Annis 1627, 1628, 1629. III. Nicolao Drabicio Moravo, ab Anno 1638, ad 1664. Cum privilegio Regis Regum, & sub favore omnium Regum Terrae, recudendi haec ubiubi gentium, donec omnia reddantur nota omnibus sub Coelo populis & lingvis [Lugduni Batavorum : s.n.], 1665
  • HEŘMÁNEK, Pavel. Jan Amos Komenský a Kristina Poniatowská: učenec a vizionářka v době třicetileté války. Vydání první. Praha: NLN, s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 215 s. ISBN 978-80-7422-287-0.

Externí odkazyEditovat