Otevřít hlavní menu

Kosmonauti Ruska jsou členové oddílů a skupin kosmonautů existujících v Rusku, kteří jsou vyškolení a připravují se na kosmické lety. V Rusku existovalo více oddílů kosmonautů, na přelomu let 2010 a 2011 proběhl proces jejich sjednocení.

Největší význam měly dva oddíly – oddíl Střediska přípravy kosmonautů, který byl útvarem vojenského letectva a oddíl kosmonautů RKK Eněrgija. Kosmonauti ostatních oddílů a skupin se do vesmíru dostávali pouze ojediněle. V průběhu roku 2009 byla vojenské Středisko přípravy kosmonautů (CPK) zrušeno a jeho prostředky i personál, včetně kosmonautů, převzalo nově založené civilní Středisko přípravy kosmonautů podřízené Roskosmosu. Zánik vojenského oddílu kosmonautů vytvořil prostor pro sjednocení oddílů, realizované přechodem kosmonautů RKK Eněrgija a Institutu lékařsko-biologických problémů (IMBP) do CPK. Přechod většiny kosmonautů proběhl během roku 2011.

Ke konci dubna 2017 působilo v Rusku 31 aktivních kosmonautů, 29 v oddílu CPK, 2 zůstávají v oddílu RKK Eněrgija.

Obsah

VýběrEditovat

Proces výběru a výcviku kosmonautů probíhá stále podle sovětské vyhlášky „O kosmonautech SSSR“ z roku 1981[pozn. 1] Předběžný výběr kandidátů probíhá v zainteresovaných organizacích – vojenském letectvu, výrobních podnicích kosmického průmyslu – poté je jejich zdravotní stav posouzen komisí CVNIAG u vojáků a Institutu lékařsko-biologických problémů (IMBP) u civilistů. Konečný verdikt vynese Hlavní lékařská komise (GMK) sestavená ze zástupců obou ústavů. Po získání lékařského dobrozdání Státní mezirezortní komise (GMVK) dává doporučení k zařazení do oddílu nebo skupiny kosmonautů. Vlastní zařazení do oddílu je provedeno příkazem příslušného rezortního šéfa (ministra obrany u vojáků, vedoucího Státního výboru pro obranný průmysl (v první polovině devadesátých let), resp. ředitele Roskosmosu u inženýrů výrobních podniků). Nový kosmonaut je zařazen jako kandidát na kosmonauty (кандидат в космонавты-испытатели). Projde první fází kosmonautického výcviku – dvouletou všeobecnou přípravou ve Středisku přípravy kosmonautů. Po absolvování všeobecné kosmické přípravy složí kandidát před GMVK zkoušky,a získá kvalifikaci zkušební kosmonaut (космонавт-испытатель, vytvořeno analogicky ke zkušební letec – летчик-испытатель) nebo kosmonaut-výzkumník (космонавт-исследователь) a je zařazen mezi aktivní kosmonauty oddílu nebo skupiny své organizace.

VýcvikEditovat

Příprava kosmonautů sestává ze tří etap – všeobecné kosmické přípravy, přípravy ve skupině a předletové přípravy.

Cílem všeobecné kosmické přípravy je získání znalostí, návyků a dovedností tvořících základy profese kosmonauta. Kandidáti procházejí přípravou fyzickou, leteckou, parašutistickou a lékařsko-biologickou, výcvikem k přežití v případě havárie nebo přistání v neobydlených oblastech, trénují ve stavu beztíže. Seznamují se s kosmodromy, nosnými raketami, kosmickými loděmi. Studují teorii kosmických letů, navigaci ve vesmíru, řízení kosmických lodí. Nutnou součástí výcviku je i výuka angličtiny. Všeobecná příprava trvá obvykle dva roky, zakončena je zkouškou před státní mezirezortní komisí.[1]

Během přípravy na let ve skupině se zdokonalují a upevňují znalosti kosmonautů.[1] Po zrušení programu Buran roku 1993 se kosmonauti připravovali pouze na činnost na orbitálních stanicích – do roku 2000 na Miru a od roku 1996 na Mezinárodní vesmírné stanici. Tato fáze práce kosmonauta trvá zpravidla několik let. Během ní se kosmonauti vlastní přípravě na let věnují pouze částečně, každý má ještě nějakou další činnost – pracuje ve středisku řízení letů (CUPu) nebo své mateřské organizaci, spolupracuje na vývoji a zkouškách nových kosmických lodí, účastní se lékařských i technických experimentů a zkoušek, zastupuje Roskosmos či CUP u NASA.

V předletové přípravě se posádka secvičuje a připravuje na plnění programu konkrétního kosmického letu. Vzhledem k mezinárodnímu charakteru programu ISS probíhá výcvik střídavě v Rusku a USA.[1]

Vyznamenání a titulyEditovat

Po prvním letu dostávají kosmonauti čestné tituly „letec-kosmonaut Ruské federace“ a „Hrdina Ruské federace“ současně se Zlatou hvězdu hrdiny Ruské federace.

Lety a programyEditovat

Začátkem devadesátých let existoval v Rusku v oblasti pilotovaných kosmických letů program Mir – orbitální stanice zásobována bezpilotními Progressy, na kterou byly kosmonauti dopravováni loděmi Sojuz. Připravovaly se lety raketoplánu Buran na Mir. Program Buran ale byl na prahu pilotovaných letů roku 1993 zrušen.

Na Miru se do roku 2000 střídaly po čtyřech až šesti měsících tříčlenné, výjimečně dvoučlenné, posádky. Velitelem byl vždy voják z oddílu CPK, palubním inženýrem civilista z oddílu RKK Eněrgija, třetím členem posádky byl poprvé lékař z oddílu IMBP Valerij Poljakov (v lednu 1994 – březnu 1995), poté od března 1995 zahraniční – především američtí – astronauti. V rámci rusko-americké spolupráce – programu Shuttle-Mir – létali ruští kosmonauti i na amerických raketoplánech, poprvé Sergej Krikaljov v únoru 1994.

Roku 1998 byla zahájena výstavba nové stanice ISS vypuštěním modulu Zarja, samostatná výcviková skupina určená pro lety na ISS však byla sestavena už o dva roky dříve. Ruští kosmonauti se zúčastnili čtyř z pěti letů raketoplánů první fáze výstavby. Od října 2000 je stanice trvale obydlená, kosmonauti se střídají obvykle po šesti měsících. V posádkách ISS Rusko obsazuje polovinu míst (s výjimkou období od března 2009 do dubna 2010 a od jara 2017).

Stávající oddíly a aktivní kosmonautiEditovat

Do začátku roku 2011 fungovalo několik samostatných oddílů, nejdůležitější byly vojenský oddíl Střediska přípravy kosmonautů, roku 2009 nahrazený stejnojmennou federální rozpočtovou organizací podřízenou Federální kosmické agentuře (Roskosmosu) a oddíl kosmonautů společnosti RKK Eněrgija. Do konce roku 2010 existoval Oddíl kosmonautů Institutu lékařsko-biologických problémů, byť od roku 2007 jednočlenný. Skupina kosmonautů Akademie věd ztratila posledního kosmonauta roku 2002. Zanikly i dva útvary založené k letům raketoplánem Buran. A sice vojenská skupina kosmonautů GKNII VVS V. P. Čkalova a civilní oddíl kosmonautů Letecko-výzkumného institutu M. M. Gromova.[2]

V letech 2010–2011 vznikl sjednocený oddíl Roskosmosu. Sloučení usnadnil přechod Střediska přípravy kosmonautů (CPK) z vojenské do civilní podřízenosti. Koncem roku 2010 postoupilo vedení Roskosmosu od úvah nad sjednocením oddílů k činům. Dne 7. prosince podepsal vedoucí agentury příkaz o sloučení existujících tří oddílů do jediného oddílu Roskosmosu, postaveného na základě oddílu CPK, k 1. lednu 2011.[3]

Oddíl Střediska přípravy kosmonautů (CPK)Editovat

 
Centrum přípravy kosmonautů v Hvězdném městečku

Oddíl CPK vznikl roku 1960, jako relativně samostatná jednotka vojenského letectva. Oficiální název oddílu byl Oddíl kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů vojenského letectva (CPK VVS, Отряд Центра подготовки космонавтов Военно-воздушных сил (ЦПК ВВС). Roku 2009 bylo vojenské Středisko přípravy kosmonautů zrušeno a jeho kosmonauti přešli do nově založeného oddílu jeho civilního dědice, Vědecko-výzkumného zkušebního střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina.

Kosmonauti oddílu obsazovali zhruba polovinu míst v posádkách Miru, resp. do roku 2011 polovinu ruské kvóty v posádkách ISS. K 29. dubnu 2017 měl oddíl 29 kosmonautů.[4]

Oddíl RKK EněrgijaEditovat

Vlastní kosmonauty má společnost RKK Eněrgija od roku 1966. Členové oddílu kosmonautů RKK Eněrgija se s kolegy z CPK dělili o místa v ruských kosmických lodích, připadala na ně polovina míst.K 20. srpnu 2009 měl oddíl 15 kosmonautů.[5] V lednu 2011 většina z nich přestoupila do oddílu CPK, poté v Eněrgiji zůstali dva.[4]

Zaniklé oddíly a bývalí kosmonautiEditovat

Oddíl Institutu lékařsko-biologických problémůEditovat

Konec Sovětského svazu zastihl oddíl IMBP v počtu deseti kosmonautů. V letech 1994–95 absolvoval Valerij Poljakov rekordní let (437 dní a 18 hodin) na stanici Mir. Po sérii odchodů a přeložení v letech 1993–1995 zůstali v oddílu pouze Boris Morukov, Vladimir Karaštin a Vasilij Lukjaňuk. Morukov se roku 2000 podíval do vesmíru na palubě raketoplánu Atlantis. Po odchodu Karaština a Lukjaňuka v lednu 2002 a únoru 2003 se oddíl zúžil na jediného člena, proto byl v novém náboru přijat v květnu 2003 Sergej Nikolajevič Rjazanskij. V listopadu 2007 Boris Morukov opustil svého kolegu, v IMBP tak opět zůstal jediný kosmonaut.[6][7] V souvislosti se vznikem jednotného oddílu Roskosmosu Rjazanskij koncem prosince 2010 z IMBP odešel, oddíl IMBP tak zanikl.[6]

Skupina Akademie vědEditovat

Ke konci Sovětského svazu měla skupina kosmonautů Akademie věd SSSR tři členy. Do února 1993 však všichni ze skupiny odešli. Ještě téhož roku byl do Akademie z CPK převelen Anatolij Arcebarskij s úkolem zorganizovat oddíl, nicméně jeho snaha skončila neúspěchem a on sám se roku 1994 vrátil do armády. Roku 1995 byl do Akademie z IMBP přeložen Jurij Stěpanov, do žádné posádky programu Mir či ISS nebyl zařazen a nakonec roku 2002 neprošel každoroční lékařskou prohlídkou, nutnou k udržení statusu kosmonauta. Od roku 2002 tedy Akademie věd žádného kosmonauta nemá.[8]

Oddíl Letecko-výzkumného institutu M.M.GromovaEditovat

 
raketoplán Buran

Ministerstvo leteckého průmyslu založilo v Letecko-výzkumném institutu M.M.Gromova (Летно-исследовательский институт им. М.М.Громова) v rámci programu sovětského raketoplánu Buran vlastní oddíl kosmonautů. Vznikl roku 1981, prošlo jím 11 kosmonautů, vesměs dosud zkušebních letců institutu. Aby při prvních letech Buranu byli v posádce kosmonauti ze zkušenostmi z vesmíru, absolvovali v 80. letech Igor Volk a Anatolij Levčenko krátkodobé lety lodí Sojuz na stanici Mir. Program Buran byl roku 1992, před zahájením pilotovaných letů, zrušen. Oddíl po dlouhém marném čekání na obnovení programu zanikl roku 2002.[9][10]

Skupina GKNII VVS V.P.ČkalovaEditovat

V rámci vojenského letectva se na lety raketoplánem Buran připravovala skupina v oddílu CPK. Nezávisle vznikla 7. srpna 1987 další skupina kosmonautů ze zkušebních letců Státního vědecko-zkušebního institutu vojenského letectva V. P. Čkalova (Государственного Краснознаменного научно-испытательного института (ГКНИИ) ВВС им. В.П.Чкалова), kterou prošlo 16 kosmonautů, zrušena byla 30. září 1996. Kosmický let absolvovalo pět bývalých členů skupiny, čtyři po přeložení do CPK a pátý Leonid Kadeňuk později za Ukrajinu v raketoplánu.[11]

Kosmonaut GKNPC Chruničeva (Sergej Moščenko)Editovat

GKNPC Chruničeva měl dosud pouze jednoho kosmonauta, Sergeje Moščenka. Mošenko byl doporučen mezi kosmonauty roku 1992 a znovu roku 1997. V letech 1998–1999 prošel základním výcvikem, kosmonautem byl do května 2009. Do vesmíru se nedostal. Po získání prvního kosmonauta podnik plánoval vytvoření celého oddílu, ale žádný z kandidátů v náboru roku 2003 neprošel přes lékaře.[12]

Kosmonaut CSKB-Progress (Oleg Kononěnko)Editovat

Inženýr samarské CSKB-Progress Oleg Kononěnko byl 9. února 1996 doporučen Státní meziresortní komisí za kandidáta na kosmonauta. Dne 1. června 1996 byl jmenován kosmonautem CSKB. Po absolvování výcviku ve Středisku přípravy kosmonautů byl zařazen mezi kosmonauty připravující se k letům na ISS. V lednu 1999 jej ředitel Roskosmosu převedl do RKK Eněrgija a tak CSKB zůstalo bez vlastního kosmonauta.[13]

Kosmonaut Kosmických vojsk (Jurij Šargin)Editovat

Kosmická vojska získala svého prvního kosmonauta až roku 1996, kdy výcvik ve Hvězdném městečku zahájil Jurij Šargin. Už roku 1998 byl převeden k letectvu, ale roku 2001 byl vrácen zpět kosmickým vojskům. Status kosmonauta ztratil roku 2008 po jmenování zástupcem velitele kosmických vojsk.[14]

Herec ve vesmíru (Vladimir Stěklov)Editovat

S nápadem natočit část filmu (počítalo se asi s pětinou) ve vesmíru na palubě orbitální stanice Mir přišel roku 1997 režisér Jurij Kara. Film se měl nazývat „Odměna – let do kosmu“ (Приз — полет в космос), předlohou byl román Čingize Ajtmatova „Kassandřino znamení“ (Тавро Кассандры). Na testy do IMBP se přihlásilo třináct herců, prošli tři – Olga Kabo (vzápětí se vdala a otěhotněla), Natálie Gromuškinová a Vladimir Stěklov. Podařilo se získat dostatek financí na výcvik pouze Stěklova, ten v červnu – říjnu 1999 prošel zkrácenou přípravou a od ledna 2000 se připravoval v posádce 28. základní expedice na Mir se Sergejem Zaljotinem a Alexandrem Kalerim. Dne 16. března 2000, devatenáct dní před startem, byl Stěklov z posádky vyškrtnut, důvodem bylo porušení finančních podmínek letu.[15]

Novináři ve vesmíruEditovat

Po mnoha letech se opět objevila myšlenka na let sovětského novináře do vesmíru po oznámení letu reportérů japonské televizní společnosti TBS v březnu 1989. Informace vzbudila mezi sovětskými žurnalisty velký ohlas, během týdne zorganizoval Svaz novinářů „kosmickou“ komisi pod předsednictvím Vladimira Gubareva, redaktora oddělení vědy Pravdy. Komise vyhlásila projekt Kosmos–dětem s tím, že honoráře a výtěžek z publikací souvisejících s akcí budou věnovány ve prospěch dětí. Byl vyhlášen konkurz, 37 vybraných novinářů od prosince 1989 do března 1990 procházelo lékařským pozorováním, souhlas lékařů k výcviku získalo šest kandidátů – Alexandr Stěpanovič Andrjuškov a Valerij Vasiljevič Baberdin z Krasnoj zvezdy, Jurij Jurjevič Krikun z Ukrtělefilmu, Pavel Petrovič Muchortov z Sovětskoj moloděži v Rize, Světlana Okťabrjevna Omelčenková z Vozdušnovo transporta a Valerij Jurjevič Šarov z Literaturnoj gazety. Všichni získali 11. května 1990 doporučení Státní meziresortní komise k výcviku. Všeobecnou kosmickou přípravu zahájila šestice 1. října 1990, v prosinci 1990 odstartoval do vesmíru reportér TBS Tojohiro Akijama. Dne 7. února 1992 byla, po složení závěrečných zkoušek, všem šesti přiznána kvalifikace kosmonaut-výzkumník. Nicméně dále program nepokračoval a novináři se vrátili do redakcí.[16]

Kosmonaut NPP Zvezda (Vladimir Severin)Editovat

NPP Zvezda (Научно-производственное предприятие Звезда) byl jediný sovětský a je jediný ruský podnik vyrábějící skafandry pro kosmonauty. Dlouhou dobu výrobky podniku zkoušeli externí spolupracovníci. Roku 1982 vznikla v podniku zkušební skupina, v ní vznikla idea, že pro podnik bude užitečné mít zkušenosti se skafandry ve vesmíru z první ruky. Jeden z výzkumníků, Vladimir Gajevič Severin, si podal přihlášku do oddílu kosmonautů, prošel všemi koly výběru a 11. května 1990 získal souhlas Státní meziresortní komise k zařazení do výcviku. Všeobecnou kosmickou přípravu absolvoval v CPK, 11. března 1992 získal kvalifikaci kosmonaut-výzkumník a byl zařazen do skupiny připravující se k letům na Mir. Do žádné hlavní ani záložní posádky nebyl zařazen. Roku 1995 z CPK odešel.[17]

Sergej ŽukovEditovat

V letech 2003–2010 byl Sergej Žukov, generální ředitel Centra předávání technologií (akciové společnosti řízené Roskosmosem), také kosmonautem, nebyl však členem žádného oddílu. Až v květnu 2010 vstoupil do oddílu CPK, v dubnu 2011 však z něho odešel.[18]

Přehled aktivních ruských kosmonautůEditovat

V oddílu od: Uvedeno datum zařazení do oddílu. U náborů v letech 2003 a 2006 je uvedeno datum doporučení Meziresortní komise pro výběr kosmonautů k zařazení do oddílu.

K 30. květnu 2017 sloužilo v oddílu Střediska přípravy kosmonautů ve Hvězdném městečku 27 kosmonautů, další dva zústávali v oddílu RKK Energija.

Kosmonauti Ruska[19]
Jméno Narození Oddíl V oddílu od Uskutečněné lety Celkem v kosmu
Kaleri, Alexandr JurjevičAlexandr Jurjevič Kaleri 1956051313. května 1956 RKK Eněrgija 1984041313. dubna 1984 EO-11 na Mir, 1992
EO-22 na Mir, 1996/97
EO-28 na Mir, 2000
Expedice 8 na ISS, 2003/04
Expedice 25/26 na ISS, 2010/11
769 dní
6 hodin
35 minut
Vinogradov, Pavel VladimirovičPavel Vladimirovič Vinogradov 1953083131. srpna 1953 RKK Eněrgija 1992051313. května 1992 EO-24 na Mir, 1997/98
Expedice 13 na ISS, 2006
Expedice 35/36 na ISS, 2013
546 dní
22 hodin
33 minut
Kononěnko, Oleg DmitrijevičOleg Dmitrijevič Kononěnko 1964062121. června 1964 CSKB Progress,
od 15. ledna 1999
RKK Eněrgija,
od 22. ledna 2011 CPK
199606011. června 1996 Expedice 17 na ISS, 2008
Expedice 30/31 na ISS, 2011/12
Expedice 44/45 na ISS, 2015
533 dní
3 hodiny
29 minut
Skvorcov ml., Alexandr AlexandrovičAlexandr Alexandrovič Skvorcov ml. 196605066. května 1966 CPK 1997062020. června 1997 Expedice 23/24 na ISS, 2010
Expedice 39/40 na ISS, 2014
345 dní
6 hodin
24 minut
Skripočka, Oleg IvanovičOleg Ivanovič Skripočka 1969122424. prosince 1969 RKK Eněrgija,
od 11. června 2011 CPK
1997101414. října 1997 Expedice 28/29 na ISS, 2010/11
Expedice 47/48 na ISS, 2016
331 dní
12 hodin
30 minut
Jurčichin, Fjodor NikolajevičFjodor Nikolajevič Jurčichin 195901033. ledna 1959 RKK Eněrgija,
od 7. února 2012 CPK
1997101414. října 1997 STS-112 na ISS, 2002
Expedice 15 na ISS, 2007
Expedice 24/25 na ISS, 2010
Expedice 36/37 na ISS, 2013
Expedice 51/52 na ISS, 2017
537 dní
2 hodiny
32 minut
(první čtyři lety)
Kornijenko, Michail BorisovičMichail Borisovič Kornijenko 1960041515. dubna 1960 RKK Eněrgija,
od 22. ledna 2011 CPK
1998041010. dubna 1998 Expedice 23/24 na ISS, 2010
Expedice 43/44/45/46 na ISS, 2015/2016
516 dní
10 hodin
1 minuta
Artěmjev, Oleg GermanovičOleg Germanovič Artěmjev 1970122828. prosince 1970 RKK Eněrgija,
od 22. ledna 2011 CPK
2003052929. května 2003 Expedice 39/40, 2014 169 dní
9 hodin
6 minut
Borisenko, Andrej IvanovičAndrej Ivanovič Borisenko 1964041717. dubna 1964 RKK Eněrgija,
od 10. února 2011 CPK
2003052929. května 2003 Expedice 27/28 na ISS, 2011
Expedice 49/50 na ISS, 2016/2017
337 dní
8 hodin
56 minut
Ivanišin, Anatolij AlexejevičAnatolij Alexejevič Ivanišin 1969011515. ledna 1969 CPK 2003052929. května 2003 Expedice 29/30 na ISS, 2011/2012
Expedice 48/49 na ISS, 2016
289 dní
9 hodin
53 minut
Rjazanskij, Sergej NikolajevičSergej Nikolajevič Rjazanskij 1973111313. listopadu 1973 IMBP,
od 1. ledna 2011 CPK
2003052929. května 2003 Expedice 37/38 na ISS, 2013/2014 166 dní
6 hodin
25 minut
Škaplerov, Anton NikolajevičAnton Nikolajevič Škaplerov 1972022020. února 1972 CPK 2003052929. května 2003 Expedice 29/30 na ISS, 2011/2012
Expedice 42/43 na ISS, 2014/2015
365 dní
0 hodin
15 minut
Misurkin, Alexandr AlexandrovičAlexandr Alexandrovič Misurkin 1977092323. září 1977 CPK 2006101111. října 2006 Expedice 35/36 na ISS, 2013 166 dní
6 hodin
15 minut
Novickij, Oleg ViktorovičOleg Viktorovič Novickij 1971101212. října 1971 CPK 2006101111. října 2006 Expedice 33/34 na ISS, 2012/2013
Expedice 50/51 na ISS, 2016/2017
143 dní
16 hodin
15 minut
(první let)
Ovčinin, Alexej NikolajevičAlexej Nikolajevič Ovčinin 1971092828. září 1971 CPK 2006101111. října 2006 Expedice 47/48 na ISS, 2016 172 dní
3 hodiny
47 minut
Ryžikov, Sergej NikolajevičSergej Nikolajevič Ryžikov 1974081919. srpna 1974 CPK 2006101111. října 2006 Expedice 49/50 na ISS, 2016/2017 173 dní
3 hodiny
15 minut
Tichonov, Nikolaj VladimirovičNikolaj Vladimirovič Tichonov 1982052323. května 1982 RKK Eněrgija,
od 22. ledna 2011 CPK
2006101111. října 2006
Babkin, Andrej NikolajevičAndrej Nikolajevič Babkin 1969042121. dubna 1969 RKK Eněrgija,
od 22. ledna 2011 CPK
2010052626. května 2010
Kuď-Sverčkov, Sergej VladimirovičSergej Vladimirovič Kuď-Sverčkov 1983082323. srpna 1983 RKK Eněrgija,
od 22. ledna 2011 CPK
2010052626. května 2010
Vagner, Ivan ViktorovičIvan Viktorovič Vagner 1985071010. července 1985 RKK Eněrgija,
od 22. ledna 2011 CPK
201011088. listopadu 2010
Matvějev, Denis VladimirovičDenis Vladimirovič Matvějev 1983042525. dubna 1983 CPK 2010111515. listopadu 2010
Prokopjev, Sergej ValerjevičSergej Valerjevič Prokopjev 1975021919. února 1975 CPK 201102011. února 2011
Čub, Nikolaj AlexandrovičNikolaj Alexandrovič Čub 1984061010. června 1984 CPK 2012102626. října 2012
Dubrov, Pjotr ValerjevičPjotr Valerjevič Dubrov 1978013030. ledna 1978 CPK 2012102626. října 2012
Kikinová, Anna JurjevnaAnna Jurjevna Kikinová 1984082727. srpna 1984 CPK 2012102626. října 2012
Korsakov, Sergej VladimirovičSergej Vladimirovič Korsakov 198409011. září 1984 CPK 2012102626. října 2012
Petělin, Dmitrij AlexandrovičDmitrij Alexandrovič Petělin 1982071010. července 1982 CPK 2012102626. října 2012
Feďajev, Andrej ValerjevičAndrej Valerjevič Feďajev 1982071010. července 1982 CPK 2013042525. dubna 2013[pozn. 2]
Ajmachanov, MuchtarMuchtar Ajmachanov 196701011. ledna 1967 CPK 2014081414. srpna 2014

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Usnesením UV KSSS a Rady ministrů SSSR č. 425-127 z 30. dubna 1981 byla potvrzena nová vyhláška „O kosmonautech SSSR“ (Положение «О космонавтах СССР»), platná od 1. ledna 1982
  2. Zahájil výcvik 30. října 2012 společně s ostatními kosmonauty výběru roku 2012, zaměstnancem CPK a členem oddílu kosmonautů se však stal až po uvolnění z vojenské služby.[20]

ReferenceEditovat

  1. a b c Основные направления деятельности РГНИИЦПК им. Ю.А. Гагарина [online]. РГНИИЦПК им. Ю.А.Гагарина [cit. 2009-02-16]. Kapitola Подготовка космонавтов в Центре. Dostupné online. (rusky) 
  2. IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: [cit. 2009-02-17]. Kapitola СССР - Россия. [dále jen Ivanov]. Dostupné online. (rusky) 
  3. PERMINOV, Anatolij Nikolajevič. Приказ Роскосмоса от 7 декабря 2010 г. №197 "О создании единого отряда космонавтов Федерального космического агентства" [online]. Moskva: Roskosmos, 2010-12-10 [cit. 2010-12-14]. Dostupné online. (rusky) 
  4. a b Ivanov. [cit. 2017-05-07]. Kapitola СССР - Россия. 
  5. Ivanov. [cit. 2010-05-12]. Kapitola Отряд космонавтов РКК «Энергия». 
  6. a b Ivanov. [cit. 2009-02-17]. Kapitola Отряд космонавтов ИМБП. 
  7. PONOMARJOVOVÁ, I. P. ИСТОРИОГРАФИЯ ОТРЯДА КОСМОНАВТОВ ИНСТИТУТА МЕДИКО-БИОЛОГИЧЕСКИХ ПРОБЛЕМ [online]. ГМИК им. К.Э. Циолковского [cit. 2009-02-17]. Dostupné online. (rusky) 
  8. Ivanov. [cit. 2009-08-20]. Kapitola Отряд Академии наук СССР. 
  9. Ivanov. [cit. 2009-08-20]. Kapitola Отряд Космонавтов ЛИИ. Dostupné online. 
  10. MARTÍNEK, František. Jednou a dost [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky, rev. 2003-12-28 [cit. 2009-02-17]. Dostupné online. 
  11. Ivanov. [cit. 2009-08-20]. Kapitola Группа космонавтов ГКНИИ ВВС. Dostupné online. 
  12. Ivanov. Rev. 2009-07-17 [cit. 2009-08-20]. Kapitola Группа космонавтов ГКНПЦ им. Хруничева. 
  13. Ivanov. Rev. 2009-08-06 [cit. 2009-08-17]. Kapitola Олег Дмитриевич Кононенко. 
  14. Ivanov. Rev. 2008-12-21 [cit. 2009-08-17]. Kapitola Юрий Георгиевич Шаргин. 
  15. Ivanov. Rev. 2008-01-18 [cit. 2009-02-17]. Kapitola Набор для съемок фильма на ОК «Мир», 1997 г. 
  16. Ivanov. Rev. 2008-01-18 [cit. 2009-06-24]. Kapitola Набор журналистов для полета по проекту «Космос - детям» (1990 год). 
  17. Ivanov. [cit. 2009-08-20]. Kapitola Группа космонавтов НПП «Звезда». 
  18. Ivanov. [cit. 2009-08-20]. Kapitola Сергей Александрович Жуков. 
  19. IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: [cit. 2017-05-07]. Kapitola СССР-Россия. Активные космонавты России. Dostupné online. (rusky) 
  20. IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2013-7-14 [cit. 2013-09-14]. Kapitola Роман Юрьевич Романенко. Dostupné online. (rusky) 

Související článkyEditovat