Otevřít hlavní menu

Kontinuita (z lat. continuus, souvislý, spojitý) znamená nepřerušenou souvislost, plynulost, nepřetržité navazování a spojité pokračování.

Opak je diskontinuita – nesouvislost, přerušení, přetržitost.

Významy v různých souvislostechEditovat

  • V matematice totéž co spojitost
  • Ve fyzice plynulost, spojitost
  • V právu nepřerušenou návaznost nástupnických právních systémů. Československo roku 1918 zachovalo právní kontinuitu s rakousko-uherským právem, tak jako Česká republika po roce 1992 s právem československým.
  • Ve společenských vědách znamená kontinuita dlouhodobé nepřerušený vývoj zvyků, tradic, institucí a podobně.
  • V technice a v průmyslu se rozlišují kontinuální výrobní procesy od procesů přerušovaných.
  • V paleografii je in continuo (kontinuální zápis) text bez mezer mezi slovy. Tak se psalo ve starověku a například tzv. Rukopis zelenohorský označuje začátek slova barevně rumělkou.
  • Basso continuo je v barokní a předklasické hudbě zjednodušený notový záznam nepřetržitého basového doprovodu, na který jednotliví hráči částečně improvizují.

Ve filosofiiEditovat

Na problém kontinuity a diskontinuity jako dvou protikladných principů narazili už řečtí filosofové a Parmenidés, Zenón z Eleje i Aristotelés zastávali princip kontinuity a stálosti celého světového dějství. Starý princip natura non fecit saltus, „příroda nedělá skoky“ formuloval Gottfried Wilhelm Leibniz jako zákon kontinuity. Protiklad kontinuity a diskontinuity tvoří u Immanela Kanta druhou aporii čistého rozumu, neboť pro obojí jsou dobré důkazy. Prostor i čas jsou ovšem podle něho kontinua. Hegel odmítá postavení kontinuity a diskontinuity proti sobě, protože podle něho mají smysl jen pohromadě. Tak je voda na úrovni běžné zkušenosti nepochybně kontinuální, na úrovní molekul a atomů diskontinuální.

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat