Knut V. Dánský
Knut V. Dánský (Knud V Magnussen) (asi 1129 – 9. srpen 1157) byl králem Dánska v letech 1146 a 1157. O moc v zemi bojoval se Svenem III. a Valdemarem I.
| Knut V. Dánský | |
|---|---|
| král Dánska | |
 Brakteát z doby vlády Knuta V. | |
| Doba vlády | 1146–1157 |
| Narození | asi 1129 |
| Úmrtí | 9. srpen 1157 Roskilde |
| Předchůdce | Erik III. Dánský |
| Nástupce | Valdemar I. Veliký |
| Manželka | Helena Švédská |
| Potomci | Niels of Aarhus, Valdemar of Denmark a Hildegarda Dánská |
| Dynastie | Estridsenové |
| Otec | Magnus Nilsson |
| Matka | Richenza Polská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Knut byl synem Magnusse Nilsona, dánského prince a krátce také švédského krále, a jeho manželky Richenzy Polské.
Po abdikaci Erika III. v roce 1146 byl Sven III. zvolen králem mágnáty v Sjælland, zatímco Knut byl zvolen Jutsku.[1]
V příštích letech Knut bojoval o moc se Svenem, přičemž Knuta podporoval arcibiskup Eskil z Lundu. Sven si však zajistil Eskilovu loajalitu, když věnoval arcibiskupství v Lundu pozemky. Poté byla Knutova moc omezena na Jutsko.
Po několika bitvách Sven dobyl ostrov Fyn a části Jutska. Sven a třetí z uchazečů o trůn, Valdemar I., porazili Knuta v Jutsku v roce 1150 a Knut zvolil exil u dvora manžela své matky, švédského krále Sverkera I.
V roce 1152 se římskoněmeckým králem stal Fridrich I. Barbarossa. Ten Svena stanovil „hlavním králem“, Knut měl získat část Dánska a třetí z uchazečů o trůn, Valdemar I., si měl podržel Šlesvicko.[1] Sven však Knutovi přidělil jen malé území.
V roce 1154 byl Sven svržen aliancí Knuta a Valdemara, který byl jmenován Knutovým spoluvládcemm.[1] Knut nyní měl za spojence také švédského krále Sverkera, s jehož dcerou Helenu se měl oženit.
Eskil a velká část Svenových dalších spojenců ho opustila a byl tedy nucen odejít do německého exilu. Vrátil se až po třech letech, když získal podporu vévody Jindřicha Lva.[2] To přinutilo dánské magnáty rozdělit zemi na Jutsko, Sjælland a Skåne.[1] Knut se stal vládcem Sjællandu.
Během slavnosti v Roskilde 9. srpna 1157 měl Sven III. v plánu zavraždit další dva dánské spoluvládce, to se mu však podařilo jen v případě Knuta.[2] Valdemar utekl do Jutska a 23. října 1157 Svena a jeho armádu porazil u Grathe Hede. Svena zřejmě zabili rolníci, kteří ho našli, zatímco byl i s koněm uvězněný v bažině.[2]
Jediný přeživší ze spoluvládců Valdemar se tak stal jediným králem Dánska. V roce 1157 se oženil s Knutovu nevlastní sestrou Sofií.
Manželství a potomci editovat
Méně než rok před smrtí se Knut oženil s Helenou Švédskou, neměli však spolu žádné děti.[2] Mimo Knut zplodil řadu potomků.[2]
Reference editovat
- ↑ a b c d Svend 3. Grathe at Gyldendals Åbne Encyklopædi
- ↑ a b c d e Bricka, Carl Frederik (ed.), Dansk Biografisk Lexikon, vol. XVII [Svend Tveskjæg - Tøxen], 1903. "Svend Grade", Hans Olrik, pp.5-7.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canute V of Denmark na anglické Wikipedii.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Knut V. Dánský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Erik III. Dánský |
|
Dánský král 1146–1157 se Svenem III. a Valdemarem I. |
|
Nástupce: Valdemar I. Veliký |