Klauzura (klášter)
Klauzura (z lat. claudere, zavřít) je označení pro klášterní prostory uzavřené laické veřejnosti, resp. vymezené pouze pro řeholní osoby.[1] Jako život v klauzuře se označuje mnišský způsob života v přísném odloučení od venkovního světa.
U klášterů se někdy rozlišuje vnitřní klauzura označující vlastní budovu konventu, typicky stavby připojené ke kostelu uspořádané kolem rajského dvora. Vnější klauzura pak zahrnuje i další budovy klášterního areálu obehnaného zdí. U řádů s přísnou klauzurou (tj. s přísným odloučením od světa) je vstup a pobyt cizích osob téměř zcela zapovězen a pro jejich styk s členy řádu je vyhrazeno parlatorium (hovorna). To se týká především částí kláštera, kde mají bratři či sestry své soukromí, kde se modlí a studují.
Předpisy ohledně klauzury popisují pravidla vstupu, pobytu a odchodu cizích osob do kláštera či řeholního domu, jakož i pravidla pro pobyt členů kláštera mimo jeho prostory a jejich styk s ostatní společností. Klauzurní praxe je velmi starobylá a v průběhu věků procházela složitým vývojem, mezi jednotlivými řeholními společnostmi v ní mohou být i velmi výrazné rozdíly.
Podle původu pravidel se klauzura rozlišuje na papežskou (určenou zvláštním předpisem Apoštolského stolce), biskupskou (určenou rozhodnutím místního ordináře) či konstituční (určenou právními předpisy samotné řeholní společnosti).
Reference
editovat- ↑ Jak zacházet s náboženskými výrazy : pravopis, výslovnost, tvary, význam. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1193-5. S. 52.
Externí odkazy
editovat
Slovníkové heslo klauzura ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Klausura v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
