Wikipedie

Klanění tří králů z Českých Budějovic

socha

Pozdně gotický reliéf se scénou Klanění tří králů pochází ze zaniklého špitálního kostela sv. Václava v Českých Budějovicích.[1] Byl vyřezán v letech 1500–1510, patrně v dílně monogramisty AI, který bývá ztotožňován s mistrem Alexandrem.[2] Reliéf je vystaven ve stálé expozici Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.

Klanění tří králů
Klanění tří králů z Českých Budějovic, AJG Hluboká nad Vltavou
Klanění tří králů z Českých Budějovic, AJG Hluboká nad Vltavou
Základní údaje
Rok vzniku1500–1510
Popis
Rozměry73 × 98 × 22 cm
Materiállipové dřevo
Umístění
UmístěníAJG Hluboká nad Vltavou
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

Historie editovat

Špitál s kostelem sv. Václava v Českých Budějovicích byl založen před rokem 1327 a zanikl roku 1840. Reliéf s Klaněním tří králů býval vystavován během Vánoc v katedrále sv. Mikuláše. Poté byl v majetku rodiny městského písaře Illinga, jeho dcery a vnučky. Od ní reliéf roku 1910 zakoupilo Městské muzeum a odtud byl převeden do sbírek Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.

Popis a zařazení editovat

Vysoký reliéf z lipového dřeva s částečně zachovanou původní polychromií, rozměr 73 × 98 × 22 cm. Restaurovali Jiří Blažej (1953–1954) a Ludmila Slánská (Praha, 1965).

Na pozadí reliéfu, které tvoří zeď s naznačeným kvádrovým zdivem a malým okénkem, je pět téměř samostatných figur soustředěných kolem ústředního bodu kompozice – postavy Ježíška. Vlevo od sedící Panny Marie je otevřený chlév s hlavami osla a vola. Josef stojí za Marií, gestem rukou chrání matku a naklání se k děcku. Neklidné dítě, které na klíně přidržuje Marie, drží pravou rukou matčinu roušku a levou ruku vztahuje k poháru klečícího krále Kašpara. Ten položil svou korunu na zem a hledí vzhůru do tváře Marie a Josefa. Za klečícím nejstarším mudrcem stojí prostřední Melichar, přinášející zdobnou truhličku se zlatem a za ním Baltazar, který patrně v rukou držel nádobu s kadidlem. Na lemu jeho pláště je monogram AI.

Celková kompozice vychází volně z grafických listů Mistra E.S. a Martina Schongauera[3] a styl řezby má formální souvislost se slohem Mistra Kefermarktského oltáře. Je pro něj typická silná ornamentální stylizace vlasů a vousů a mačkaných záhybů oděvů. Vlající drapérie Ježíška a Baltazara mohou mít inspirační zdroj v raném díle Lucase Cranacha st..[4]

Tři králové, kteří jsou vyobrazeni jako představitelé všech tří v té době známých kontinentů (Evropa, Asie , Afrika), byli bezprostředními svědky Zjevení Páně a zvěstovateli naděje pro celý svět. Podle středověkých představ mohli doufat v přednostní spásu. Sochařské signatury se vyskytují i na výjevech Klanění z dílen jiných autorů. Dá se předpokládat, že sochař se zpodobením tohoto výjevu identifikuje se zvěstovateli evangelia.[5]

Dílo, přisuzované ve starší literatuře Mistru Oplakávání ze Žebráka, se vymyká regionální sochařské produkci.[6] Jeho autorem mohl být Mistr Alexander, který na jih Čech přišel patrně z Horního Porýní a byl členem českobudějovického cechu zlatníků, malířů a sochařů.[7] Koncepce a modelace reliéfu, žánrový motiv neklidného děcka i typika postav má blízko ke slohovému okruhu vídeňských následovníků Nicolause Gerhaerta van Leyden.[8] Oproti dílům Mistra žebráckého Oplakávání se reliéf Klanění vyznačuje nepatetickým slavnostním stylem a precizní řezbou s detaily odpozorovanými ze skutečnosti (vrásky, měkkost dětského tělíčka).[9]

Detaily editovat

Příbuzná díla editovat

  • Madona z Třebotovic (MO, 2013, s. 338-339)
  • Klanění z Vodňan – dílna Mistra Oplakávání ze Zvíkova[10]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ ADÁMEK, Jan; KADLEC, Jaroslav; THOMA, Juraj. Špitál s kostelem svatého Václava [online]. encyklopedie.c-budejovice.cz [cit. 2019-12-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ Mudra A, Ottová M, 2013, s. 341
  3. ↑ Mudra A, Ottová M, 2013, s. 344
  4. ↑ Kropáček J, 1965, s. 211
  5. ↑ Mudra A, Ottová M, 2013, s. 342
  6. ↑ Rulíšek H, NG, 1989, s. 31
  7. ↑ Látal H, 2016, č. 29
  8. ↑ Kropáček J, 1965, s. 210
  9. ↑ Kutal A, 1966, s. 226-227
  10. ↑ Mudra A, Ottová M, 2013, s. 386-387

Literatura editovat

  • Evidenční list, inv. č. P-284
  • Hynek Látal, Petra Lexová, Martin Vaněk, Meziprůzkumy, Sbírka AJG 1300-2016, č. 29, AJG Hluboká nad Vltavou 2016, ISBN 978-80-87799-52-9
  • Aleš Mudra, Milada Ottová, Monogramista AI – Alexander Obenstein (?): Klanění tří králů z českých Budějovic, in: Jindra P, Ottová M, (ed.), Obrazy krásy a spásy, Gotika v jihozápadních Čechách, s.341-345, Arbor Vitae, ISBN 978-80-7467-059-6 a Západočeská galerie v Plzni 2013, ISBN 978-80-86415-93-2
  • Hynek Rulíšek, Gotické umění jižních Čech, Průvodce, sv. 3, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 1989, ISBN 80-900057-6-4
  • Hynek Rulíšek, Gotické umění v jižních Čechách, Národní galerie v Praze 1989, ISBN 80-7035-013-X
  • Jaroslav Kadlec, Špitál sv. Václava v Českých Budějovicích. Acta regionalia. 1970—1971, s. 65—76.
  • Albert Kutal, K výstavě jihočeská pozdní gotika 1450-1530, Umění XIV, 1966
  • Jiří Kropáček, in: Katalog plastiky, Jihočeská pozdní gotika 1450-1530, s. 210-212, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou 1965

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Klanění_tří_králů_z_Českých_Budějovic&oldid=23618490“