Kira Muratovová

ukrajinská filmová režisérka a scenáristka

Kira Muratovová (Кіра Георгіївна Мура́това, 5. listopadu 1934 Soroca6. června 2018 Oděsa) byla ukrajinská filmová režisérka a scenáristka.

Kira Georgijevna Muratova
Kira Georgijevna Muratova (2006)
Kira Georgijevna Muratova (2006)
Rodné jménoКіра Георгіївна Короткова
Narození5. listopadu 1934
Soroca
Úmrtí6. června 2018 (ve věku 83 let)
Oděsa
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníTairovske cemetery
Alma materGerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (do 1959)
Povolánífilmová režisérka, scenáristka a filmová herečka
RodičeNatalia Isaakovna Scurtu
Manžel(ka)Oleksandr Muratov
OceněníStříbrný medvěd (1990)
Nika (1995)
Státní cena Tarase Ševčenka (1997)
Berlínská umělecká cena (1999)
Oleksandr Dovzhenko State Prize (2002)
Řád přátelství (2004)
Medaile 20. výročí nezávislosti Ukrajiny (2011)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

editovat
 
Kira Muratovová v roce 2010 na mezinárodním filmovém festivalu.

Narodila se jako Kira Korotkovová v moldavském městě Soroca, které bylo mezi světovými válkami součástí Rumunského království. Její otec byl inženýr ruské národnosti, její matka byla Rumunka židovského původu a pracovala jako gynekoložka. Oba byli členy Komunistické strany Rumunska. Za druhé světové války byl její otec popraven za ilegální činnost a Kira s matkou žily v evakuaci v Taškentu.[1]

Vystudovala filologii na Lomonosovově univerzitě a filmovou režii na VGIKu. První film natočila s manželem Alexandrem Muratovem a získala zaměstnání v Oděském filmovém studiu.[2] V roce 1967 režírovala svůj první samostatný film Krátká setkání, k němuž také napsala scénář a hrála roli Valentiny Sviridovové.

Její filmy se vyznačují formální originalitou, absurdním humorem a důrazem na ženský úhel pohledu.[3] Inspirovala se postupy francouzské nové vlny i fantaskním světem Federica Felliniho. Pro společenskokritické tendence měla Muratovová problémy se sovětskou cenzurou a širší publikum se s její tvorbou seznámilo až v období perestrojky.[4] Za film Astenický syndrom získala v roce 1990 cenu poroty na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu.[5] V roce 1993 jí byla udělena Ševčenkova cena a v roce 1999 Řád knížete Jaroslava Moudrého. Šestkrát získala cenu Nika. V roce 1997 se stala členkou Národní akademie ukrajinského umění.

V roce 2014 podpořila Euromajdan.[6]

  • 1967 Krátká setkání
  • 1971 Dlouhé loučení
  • 1979 Poznávajíc širý svět
  • 1990 Astenický syndrom
  • 1992 Útlocitný policajt
  • 1997 Tři příběhy
  • 2001 Druhořadí lidé
  • 2002 Čechovovské motivy
  • 2004 Ladič
  • 2007 Dva v jednom

Reference

editovat
  1. Close-Up Film Centre Dostupné online
  2. International Film Festival Rotterdam Dostupné online
  3. Senses of Cinema Dostupné online
  4. The Calvert Journal Dostupné online
  5. The Guardian Dostupné online
  6. In Their Own League Dostupné online

Externí odkazy

editovat