Kira Muratovová

Kira Georgijevna Muratova
	Kira Georgijevna Muratova (2006)
Rodné jméno	Кіра Георгіївна Короткова
Narození	5. listopadu 1934; Soroca
Úmrtí	6. června 2018 (ve věku 83 let); Oděsa
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Tairovske cemetery
Alma mater	Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (do 1959)
Povolání	filmová režisérka, scenáristka a filmová herečka
Rodiče	Natalia Isaakovna Scurtu
Manžel(ka)	Oleksandr Muratov
Ocenění	Stříbrný medvěd (1990); Nika (1995); Státní cena Tarase Ševčenka (1997); Berlínská umělecká cena (1999); Oleksandr Dovzhenko State Prize (2002); Řád přátelství (2004); Medaile 20. výročí nezávislosti Ukrajiny (2011); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kira Muratovová (Кіра Георгіївна Мура́това, 5. listopadu 1934 Soroca – 6. června 2018 Oděsa) byla ukrajinská filmová režisérka a scenáristka.

Život a kariéra

Kira Muratovová v roce 2010 na mezinárodním filmovém festivalu.

Narodila se jako Kira Korotkovová v moldavském městě Soroca, které bylo mezi světovými válkami součástí Rumunského království. Její otec byl inženýr ruské národnosti, její matka byla Rumunka židovského původu a pracovala jako gynekoložka. Oba byli členy Komunistické strany Rumunska. Za druhé světové války byl její otec popraven za ilegální činnost a Kira s matkou žily v evakuaci v Taškentu.^[1]

Vystudovala filologii na Lomonosovově univerzitě a filmovou režii na VGIKu. První film natočila s manželem Alexandrem Muratovem a získala zaměstnání v Oděském filmovém studiu.^[2] V roce 1967 režírovala svůj první samostatný film Krátká setkání, k němuž také napsala scénář a hrála roli Valentiny Sviridovové.

Její filmy se vyznačují formální originalitou, absurdním humorem a důrazem na ženský úhel pohledu.^[3] Inspirovala se postupy francouzské nové vlny i fantaskním světem Federica Felliniho. Pro společenskokritické tendence měla Muratovová problémy se sovětskou cenzurou a širší publikum se s její tvorbou seznámilo až v období perestrojky.^[4] Za film Astenický syndrom získala v roce 1990 cenu poroty na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu.^[5] V roce 1993 jí byla udělena Ševčenkova cena a v roce 1999 Řád knížete Jaroslava Moudrého. Šestkrát získala cenu Nika. V roce 1997 se stala členkou Národní akademie ukrajinského umění.

V roce 2014 podpořila Euromajdan.^[6]