Kawasaki Ki-45
Kawasaki Ki-45 Torjú (japonsky: 屠龍, Drakobijce[1]) byl japonský dvoumotorový celokovový dolnoplošný stíhací letoun užívaný ve druhé světové válce.
Kawasaki Ki-45 | |
---|---|
Kawasaki Ki-45 Torjú | |
Určení | stíhací letoun |
Původ | Japonsko |
Výrobce | Kawasaki Kókúki Kógjó Kabušiki Kaiša |
Šéfkonstruktér | Isamu Imaši a Takeo Doi |
První let | únor 1939 |
Zařazeno | 1942 |
Uživatel | Japonsko |
Vyrobeno kusů | 1687 ks |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vývoj editovat
Jeho počátky spadají do března 1937, kdy japonská armáda požadovala dvoumotorový těžký stíhací letoun. Práce na Ki-45 byly zahájeny v lednu 1938. V lednu 1939 byl první prototyp Ki-45 (výr. č. 4501) dokončen a následující měsíc vzlétl v Gifu s dvěma hvězdicovými devítiválci Micubiši Ha-20B o výkonu po 611 kW s nestavitelnými vrtulemi. Hlavňovou výzbroj tvořily dva pevné kulomety typ 88 ráže 7,7 mm zabudované v horní přední části trupu a kanón Ho-3 ráže 20 mm ve spodní části trupu. Letoun byl natolik nezdařený, že se uvažovalo o zastavení vývoje.
Druhý (4502) a třetí (4503) prototyp s přepracovanými kryty motorů a třílistými stavitelnými vrtulemi s krytem náboje vzlétly roku 1940, ale ani zde nebyly uspokojivé výsledky. Oba stroje byly předány letecké škole v Akenu k otestování piloty-instruktory.
Do čtvrtého vyrobeného předsériového stroje (4507) byly instalovány čtrnáctiválcové dvouhvězdicové motory Nakadžima Ha-25 se vzletovým výkonem 783 kW. Stejné pohonné jednotky pak byly zabudovány i do zbývajících pěti letounů ověřovací série, doplněné později o dva další exempláře. Testy prováděné od července 1940 prokázaly markantní zlepšení výkonů.
Na podzim roku 1940 přijal Generální štáb nabídku společnosti Kawaniši na celkové přebudování letounu vedoucí ke zlepšení výkonů a letových vlastností včetně zjednodušení technologie předpokládané sériové výroby. Celý letoun byl tvarově pozměněn a aerodynamicky zjemněn, výzbroj se ustálila na dvou kulometech typ 1 v přídi a jedním kanónem Ho-3. V srpnu roku 1941 vzlétl nový prototyp nazvaný Kawasaki Ki-45 Kai, ke kterému následně přibyly další dva prototypy a dvanáct předsériových strojů. Koncem roku 1941 pak Generální štáb vydal požadavek na sériovou výrobu. V japonské armádě dostal typ označení dvoumístný stíhací letoun typ 2 (二式複座戦闘機, Nišiki fukuza sentóki).
Sériová výroba Torjú běžela v továrnách Kawasaki v Akaši od září 1942 do července 1945 a v Gifu od ledna 1942 do září 1943. Odtud vycházely tři základní subvarianty.
První označovaná Ki-45 KAIa měla částečně pancéřovanou přední kabinu a palivové nádrže chráněné samosvornými potahy s nezměněnou výzbrojí.
Subvarianta k účinnějším útokům proti pozemním a námořním cílům nesla označení Ki-45 KAIb, která byla vyzbrojena jedním 20mm kanónem Ho-3 s hlavní čnící ze středu přídě trupu a jedním ručně nabíjeným kanónem typ 98 ráže 37 mm, uloženým ve spodní části trupu. Brzy po rozběhu sériové výroby Ki-45 KAIa a Ki-45 KAIb byly do draků instalovány spolehlivější čtrnáctiválce Micubiši Ha-102 se vzletovým výkonem po 805 kW.
Třetí subvarianta Ki-45 KAIc byla určena proti americkým bombardérům nalétávající na cíle v Japonsku. Úprava spočívala v prodloužení přídě trupu, určené pro eventuální zabudování radaru, kde již nebyla instalována žádná výzbroj. Ta byla složena jen z poloautomatického kanónu Ho-203 ráže 37 mm v pravé spodní části trupu a dvou 20mm kanónů Ho-5 za kabinou pilota. První dodávky KAIc byly zahájeny v dubnu 1944 ve třech výrobních blocích. Torjú z druhého bloku měly menší výfuky dělené do skupin, vyvozující přídavný tah a minimalizující výšlehy plamenů. Letouny z třetího výrobního bloku již nenesly v zadní kabině kulomet a otevřená část byla zakryta plechovou kapotou.
Od září 1943 byly Ki-45 vyráběny pouze v závodech v Akaši. Odtud pak vycházely i Ki-45 KAId, odvozené z verze KAIc, které byly určené k boji proti hladinovým cílům. V přední části trupu nesly dva kanóny Ho-5 ráže 20 mm, jeden 37mm kanón ve spodní části trupu, jeden obranný kulomet ráže 7,92 mm a pod křídlem mohly nést celkem dvě pumy po 250 kg.
Nasazení editovat
Letoun byl používaný zejména proti americkým bombardovacím svazům. Spojenci dali tomu respektovanému protivníkovi kódové jméno Nick. Japonci se Ki-45 naučili používat i k nočnímu stíhání, kdy byly letouny naváděny pomocí rádiového spojení ze země a k vyhledávání rozsvěcovaly světlomety umístěné v přední části trupu. Jejich nasazovaní bylo poměrně úspěšné i vůči americkým létajícím pevnostem B-29 Superfortress 20. letecké armády USAAF. Již při prvním náletu Superfortressů z čínských základen na Kjúšú 15. června 1944 bylo sedm B-29 sestřeleno Ki-45. Od podzimu 1944 do konce války sestřelily Ki-45 4. Sentai ze základny Usuki v prefektuře Óita více než 150 Boeingů B-29. K těmto úspěchům dopomohla také improvizovaná úprava, spočívající v odstranění trupové nádrže, na jejíž místo byly za kabinou pilota instalovány dva kupředu šikmo vzhůru zaměřené kulomety typ 1 ráže 12,7 mm (tzv. Schräge Musik). V závěru války byly Ki-45 používány i k sebevražedným náletům japonských pilotů na americké lodě u Nové Guineje.
Specifikace editovat
Technické údaje editovat
- Osádka: 2
- Rozpětí: 15,02 m
- Délka: 10,60 m
- Výška: 3,70 m
- Nosná plocha: 32,00 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 3 695 kg
- Vzletová hmotnost: 5 276 kg
- Pohonná jednotka: 2 × hvězdicový motor Micubiši Ha-102
- Výkon pohonné jednotky: 2 × 727 kW
Výkony editovat
- Max. rychlost u země: 547 km/h
- Výstup do 5 000 m: 6 min 17 s
- Dostup: 10 730 m
- Dolet: 2 260 km
Výzbroj editovat
- 1 × kanón Ho-3 ráže 20 mm v přídi
- 1 × kanón typ 98 ráže 37 mm ve spodní části trupu
- 1 × pohyblivý kulomet typ 98 ráže 7,92 mm[p 1]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
Reference editovat
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 3: Vojenská letadla druhé světové války. 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 1977. Kapitola Dvoumotorové vícemístné stíhací letouny, s. 103.
Literatura editovat
- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawasaki Ki-45 Toryu (Dragon Killer), s. 93 až 102. (anglicky)
- VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc: Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.
- SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska I. díl. Plzeň: Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Kawasaki Ki-45 (Nick), s. 39–43.
- NĚMEČEK, Václav. Kawasaki Ki-45 Toryu (Nick). Letectví a kosmonautika. 1968, roč. XLIV., čís. 15, s. 34.
- BALOUS, Miroslav. Kawasaki Ki-45 (01-03,07). Letectví a kosmonautika. Leden 2010, roč. 86., čís. 1, s. 50 a 51.
Externí odkazy editovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kawasaki Ki-45 na Wikimedia Commons
- Kawasaki Ki 45 KAIc Torjú (Nick)
- (anglicky) Kamufláže letounu Kawasaki Ki-45 Torjú Archivováno 21. 12. 2016 na Wayback Machine.