Karl Schwabe
Karl Maria Johann Viktor Schwabe (9. srpna 1899 Brno[1] – 20. září 1946 Brno) byl československý advokát, sudetoněmecký politik a nacistický úředník, vrcholný představitel okupačního aparátu na Moravě. V letech 1940–1945 byl moravským zemským viceprezidentem (Landesvizepräsident in Mähren).[2][3]
| JUDr. Karl Schwabe | |
|---|---|
| Moravský zemský viceprezident | |
| Ve funkci: 1940 – 1945 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | NSDAP |
| Vojenská služba | |
| Služba | .svg){kind=small} Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | praporčík |
| Jednotka | Dělostřelecký pluk č. 4 v Brně |
| Vyznamenání | stříbrná medaile I. třídy, bronzová medaile za statečnost, Karlův vojenský kříž (kříž Karlovy skupiny) |
| Narození | 9. srpna 1899 Brno  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 20. září 1946 (ve věku 47 let) Brno  Československo |
| Příčina úmrtí | oběšení |
| Choť | Barbara Teiferbacherová |
| Alma mater | Právnická fakulta Německé univerzity v Praze |
| Profese | právník, politik a funkcionář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mládí editovat
Karl Schwabe se narodil v brněnské německé rodině, otec Karel Schwabe byl vrchní lesní rada a zemský lesní inspektor u místodržitelství. V Brně vystudoval německou obecnou školu a německé státní gymnázium. Po maturitě, v roce 1917, narukoval u dělostřeleckého pluku a byl poslán na italskou frontu, kde získal hodnost praporčíka. Po rakouské kapitulaci se v listopadu 1918 dostal do italského válečného zajetí, odkud byl propuštěn až v říjnu 1919. Po návratu domů začal studovat práva na německé univerzitě v Praze a současně na německé technice v Brně.[3]
Pod vlivem sudetoněmeckých nacionalistických politiků (Aloise Baerana z DNSAP) se během studií zapojil do špionáže ve prospěch nepřátel Československa. V roce 1922 byl odhalen a usvědčen, že od armádního důstojníka německé národnosti přebíral tajné vojenské dokumenty a předával je maďarským diplomatům.[4] Trestním soudem v Praze byl odsouzen na tři roky těžkého žaláře za vyzvědačství a zároveň mu bylo rozsudkem odňato právo nabývat akademických hodností a bylo mu zakázáno působit v advokacii. Nicméně již v roce 1924 byl podmíněně propuštěn a následně mu byly milostí prezidenta Masaryka prominuty následky odsouzení, takže mohl dostudovat (1926 byl promován doktorem práv), stal se advokátem v Mikulově a v roce 1929 si v Brně otevřel vlastní advokátní kancelář.[3][5]
Ve službách nacismu editovat
Podle poválečného šetření byl Schwabe v době první republiky členem či sympatizantem sudetoněmeckých organizací DNP, DNSAP a posléze SdP, po okupaci vstoupil do NSDAP. V době mnichovské krize pobýval ve Vídni; podle čs. ministerstva vnitra opět působil jako vyzvědač proti ČSR. Po Mnichovu, v říjnu 1938, byl Schwabe členem delegace brněnských Němců, kteří v Berlíně žádali, aby Brno bylo také připojeno k Říši. Podílel se také na organizování protičeských a protižidovských demonstrací v Brně 11. a 12. března 1939, které měly ukázat neudržitelnou situaci Němců v Česko-Slovensku (za války Schwabe ve svém životopise uvedl, že dostal příkaz, aby vyvolal a organizoval „odpor proti českému teroru“, avšak po válce u soudu tvrdil, že se přidal k demonstraci na výzvu studentů a protože to „cítil za svou povinnost jako Němec“).[3]
V noci ze 14. na 15. března 1939, zatímco jeho přítel Oskar Judex obsazoval brněnskou radnici, Schwabe se skupinou ordnerů obsadil brněnské policejní ředitelství a stal se samozvaným policejním ředitelem. Vzápětí po okupaci ochotně spolupracoval s gestapem na sestavení seznamů nepřátel Říše (hlavně židů a komunistů), které posléze posloužily při preventivním zatýkání (Akce Albrecht I.).[6][3]
V roce 1940 byl Schwabe jmenován moravským zemským viceprezidentem, aby korigoval činnost svého formálního nadřízeného Jaroslava Jana Cahy. Po zatčení a zastřelení Cahova nástupce, Jaroslava Mezníka, v době první heydrichiády (listopad 1941) již nebyl úřad zemského prezidenta obsazen a Schwabe se fakticky i formálně stal nejvyšším představitelem „autonomní“ protektorátní správy na Moravě, která tak v jeho osobě splynula s okupační správou.[2] V této funkci se podílel na germanizaci moravských úřadů, na arizaci židovského majetku a na nevýhodném odprodeji zemského jmění do německých rukou. Vstoupil do SS (měl hodnost Standartenführer).[2][3]
Soud a poprava editovat
Po porážce Německa byl Schwabe zadržen v Jihlavě a po ročním vyšetřování postaven před Mimořádný lidový soud v Brně. Výrokem soudu byl dne 20. září 1946 shledán vinným ze spáchání úkladů o republiku, vyzvědačství, propagace a podpory nacismu, zavinění ztráty svobody většího počtu obyvatel republiky, zneužití politické a rasové perzekuce k vlastnímu obohacení atd. Byl odsouzen k trestu smrti oběšením a téhož dne popraven.[3]
Reference editovat
- ↑ záznam o narození a křtu v matrice farnosti Brno - sv. Tomáš
- ↑ a b c MENŠÍKOVÁ, Miroslava. JUDr. Karl Schwabe [online]. Internetová Encyklopedie dějin Brna, rev. 29. 7. 2015 [cit. 2016-12-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g SPÁČILOVÁ, Kristýna. Karl Schwabe a jeho úloha 15. března 1939. Brno, 2009. bakalářská práce. FF MU. Vedoucí práce Tomáš Dvořák. Dostupné online.
- ↑ Zpráva výboru imunitního o žádosti zemského soudu pro věci trestní v Brně za vydání posl. dr Baerana k trestnímu stíhání pro zločin vyzvědačství (tisk 3815). In: Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna. Praha: PSP ČR Dostupné online. Kapitola Stenoprotokoly 162. schůze, 27. října 1922.
- ↑ KREISINGER, Pavel. „Složky a organizace ve výbojných plánech německého nacismu“. In: CHOLÍNSKÝ, Jan. Securitas imperii. Praha: ÚSTR, 2012. Dostupné online. Svazek 20/2.
- ↑ MENŠIKOVÁ, Miroslava; VAŠEK, František. Akce Albrecht der Erste. Události 1. září 1939 se zvláštním zaměřením na Brno a jižní Moravu. In: Paginae historiae. Praha: Státní ústřední archiv v Praze, 1999. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-13. Svazek 7. S. 217–219. Archivováno 13. 12. 2014 na Wayback Machine.