Karel Kress

český inženýr vodních staveb

Karel Kress (16. července 1848 Seč u Blovic16. února 1922 Praha)[1] byl český inženýr vodních staveb.[2]

inž. Karel Kress
Narození16. července 1848
Rakouské císařství Seč u Blovic, Rakouské císařství
Úmrtí16. února 1922 (ve věku 73 let)
Československo Praha, Československo
Povoláníinženýr vodních staveb
PříbuzníJosef rytíř von Kress (strýc)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis editovat

Narodil se v rodině Františka Josefa Kresse a Marie, rozené Jiříčkové. Po studiích na České technice šel Karel Kress ve stopách svého strýce Josefa, který projektoval železnice a byl v Praze také ředitelem Buštěhradské dráhy.

V roce 1882 si založil vlastní firmu, se kterou postavil poblíž Mariánských Lázní na počátku 90. let 19. století první zděnou přehradu v českých zemích. V letech 1902-1904 se podílel spolu se svým firemním partnerem Eduardem Bernardem na opravě pražského Karlova mostu, kdy jako první v českých zemích použili kesony.[3] Dále se jejich firma podílela na budování pražské kanalizace a vodovodu,[4] na vystavění pražského Mánesova mostu, rybníků u zámku Konopiště, pohyblivého jezu v Hradci Králové, pardubického vodovodu a od roku 1907 se pak věnovali regulaci středního toku Labe. Karel Kress je také autorem památkově chráněného vodovodního systému velkostatku v Lítni[5] nebo chrudimského železobetonového věžového vodojemu.[6] Za 1. světové války se, po smrti Eduarda Bernarda, dvě menší Kressovy firmy transformovaly v akciovou společnost Kress. Za jejich, blíže nespecifikovanou činnost Karel Kress 22.7.1916 obdržel válečné vyznamenání čj.14555.[7]

Rodina editovat

9. února 1891 se Karel Kress oženil v kostele sv. Tomáše v Praze s Bertou Babánkovou (*1864), manželé měli dvě děti: syna Karla (*1891) a dceru Bertu (*1893). [8] Od roku 1901 bydleli na Malé Straně v domě čp. 559/III v Chotkově ulici na Klárově.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Národohospodářský ústav při České akademii věd a umění v Praze. XXIII. Zpráva za rok 1935. Praha: Národohospodářský ústav, 1936. s. 88. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:ab6bfba0-e40c-11e6-9964-005056825209
  2. Zpráva o prvém desetiletí jeho trvání 1907-1917. / Národohospodářský ústav při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze. Praha: Národohospodářský ústav, 1918, s. 186. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/vse/uuid/uuid:e5bdfc50-dfba-11e1-b200-0013d398622b
  3. https://www.zakladani.cz/casopis/pdf/ZS_03_2011.pdf
  4. Komise zabývající se otázkou zásobiti Prahu vodou k pití a k domácí potřebě. Zpráva komise pro zásobování vodou v příčině pokusných prací na opatření vody pitné k radě král. hlav. města Prahy. V Praze: Komise pro zásobování vodou, 1888. s. 8. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:84450e90-1339-11e5-ac49-005056825209
  5. vodovodní síť velkostatku - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  6. Věžové vodojemy - možnosti nového využití specifického stavebního dědictví. TZB-info [online]. [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  7. Razítko o udělení vyznamenání v pbytové přihlášce pražského magistrátu
  8. Pobytová přihláška pražského magistrátu

Externí odkazy editovat