Otevřít hlavní menu

Karel Houška (29. května 1833 Plzeň[1]21. dubna 1889 Plzeň[2]) byl český právník a dlouholetý komunální politik v Plzni. Od srpna 1888 vykonával úřad purkmistra.

JUDr. Karel Houška
Karel Houška (kreslil Jan Vilímek)
Karel Houška (kreslil Jan Vilímek)

Starosta Plzně
Ve funkci:
1888 – 1889
Předchůdce František Pecháček
Nástupce Josef Krofta

Narození 29. května 1833
Plzeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. dubna 1889 (ve věku 55 let)
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Karlo-Ferdinandova univ.
Commons Kategorie Karel Houška
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se 29. května 1833 v Plzni v rodině perníkáře. Vystudoval gymnázium v rodném městě a pražskou právnickou fakultu. Titul doktora práv získal roku 1858. Praxi získával u soudu v Horšovském Týně a jako advokátní koncipient v Chrudimi a Plzni.[3]

Roku 1868 si v Plzni otevřel vlastní advokátní kancelář. Téhož roku byl poprvé zvolen do obecního zastupitelstva. V roce 1882 se stal náměstkem purkmistra,[3] kterým byl (od roku 1874) František Pecháček.[4]

Když Pecháček 4. srpna 1888 zemřel, byl Houška jako náměstek nejprve pověřen prozatímní správou města[4] a 21. srpna zvolen plzeňským purkmistrem 33 hlasy ze 34.[5] Oslava jeho uvedení do funkce se konala ve čtvrtek 23. srpna v tehdejší budově Měšťanské besedy.[6] František Schwarz ve slavnostním projevu připomněl jeho dvacetiletou činnost v komunální politice a vyjádřil naději, že jeho volba posílí české národní snahy v Plzni. Houška v odpovědi poděkoval za důvěru a ujistil přítomné, že bude usilovat o upevnění českého charakteru města, přičemž za hlavní předpoklad všech národních snah považoval rozvoj českojazyčného školství.[7]

V říjnu 1888 na audienci u císaře Františka Josefa I. poděkoval za zřízení české reálky a české průmyslové školy a získal svolení, aby plzeňské muzeum mohlo nést mocnářovo jméno.[8] V prosinci téhož roku vystoupil s krátkým proslovem na banketu k 70. narozeninám F. L. Riegra.[9]

Na sjezdu zástupců samospráv v Praze téhož roku navrhl závěrečnou rezoluci.[10]

V posledních měsících pracoval na úpravě zábělského lesa pro rekreaci plzeňských obyvatel.[3]

Zemřel náhle na mozkovou mrtvici,[11] pohřben byl v Plzni se stejnými obřady, jako necelý rok před ním jeho předchůdce.[12] Nekrolog připomněl jeho vlastenectví, charakternost a usilovnou práci ve prospěch města,[3] které bylo v té době druhé nejdůležitější českojazyčné centrum v Čechách. Současníci litovali, že neměl více času k provedení svých plánů.[10]

Jeho mladší bratr Alois Houška byl r. 1889 generálmajorem ve Lvově.[10] Karel Houška byl švagrem chrudimského podnikatele a politika Václava Saláška.[13]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c d Purkmistr dr. Houška mrtev!. Plzeňské listy. 1889-04-23, roč. 1889, čís. 49, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-09-25]. 
  4. a b Z Plzně. Národní listy. 1888-08-05, roč. 28, čís. 216, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-25]. 
  5. Schůze obecního zastupitelstva. Plzeňské listy. 1888-08-23, roč. 1888, čís. 101, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-09-25]. 
  6. Večírek ku poctě p. JUDra Houšky. Plzeňské listy. 1888-08-28, roč. 1888, čís. 103, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-25]. 
  7. Večírek ku poctě p. JUDra Houšky (Dokončení). Plzeňské listy. 1888-08-30, roč. 1888, čís. 104, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-25]. 
  8. Z Vídně. Národní listy. 1888-10-30, roč. 28, čís. 302, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-25]. 
  9. Oslava sedmdesátých narozenin dra Fr. L. Riegra. Národní listy. 1888-12-11, roč. 28, čís. 344, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-25]. 
  10. a b c Dr. Karel Houška. Humoristické listy. 1889-05-10, roč. 31, čís. 19, s. 160. Dostupné online [cit. 2011-09-25]. 
  11. Z Plzně. Národní listy. 1889-04-23, roč. 29, čís. 111, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-25]. 
  12. JUDr. Karel Houška. Zlatá Praha. 1889-05-03, roč. 6, čís. 24, s. 282. Dostupné online [cit. 2011-09-25]. 
  13. Úmrtí. Plzeňské listy. Červen 1890, čís. 78, s. 2. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat