Otevřít hlavní menu

Kósaku Ariga nebo též Aruga (japonsky: 有賀 幸作, Ariga/Aruga Kósaku; 21. srpna 18977. dubna 1945) byl důstojníkem japonského císařského námořnictva za druhé světové války.

Kósaku Ariga/Aruga
Kósaku Ariga jako daisa
Kósaku Ariga jako daisa
Narození 21. srpna 1897
Asahi, Kamiina, prefektura Nagano
Úmrtí 7. dubna 1945
Východočínské moře
Vojenská kariéra
Hodnost daisa (大佐 ~ námořní kapitán) nebo šóšó (少将 ~ kontradmirál)
posmrtně čúdžó (中将 ~ viceadmirál)
Doba služby 1917-1945
Sloužil Flag of Japan.svg Japonské císařství
Složka borderpx Japonské císařské námořnictvo
Jednotka Viz kariéra
Velel Júgao (listopad 1929 - listopad 1930)
Fujó (prosinec 1930 - leden 1932)
Tačikaze (únor 1932 - říjen 1933)
Akikaze (únor až listopad 1932)
Macukaze (listopad 1933 - říjen 1934)
Inazuma (listopad 1934 - říjen 1935)
1. sókaitai (掃海隊 ~ minolovná jednotka; prosinec 1938 - listopad 1939)
11. kučikutai (駆逐隊 ~ divize torpédoborců; listopad 1939 - červen 1941)
4. kučikutai (červen 1941 - únor 1943)
Čókaj (březen 1943 - červen 1944)
Jamato (listopad 1944 - duben 1945)
Války Druhá světová válka
Bitvy Bitva u Midway (1942)
Bitva u východních Šalomounů (1942)
Operace Ten-gó (1945)
Kósaku Ariga je japonské jméno, v němž Ariga/Aruga je rodové jméno.

Přihlásil se do 45. běhu japonské císařské námořní akademie (海軍兵学校, Kaigun Heigakkó), kterou ukončil v roce 1917 jako 58. z 89 kadetů. Během své kariéry u císařského námořnictva dosáhl hodnosti daisa (大佐 ~ námořní kapitán) nebo šóšó (少将 ~ kontradmirál) a posmrtně byl povýšen na čúdžó (中将 ~ viceadmirál).[1] Padl jako velitel bitevní lodě Jamato na její sebevražedné misi k Okinawě.

Jméno a poslední hodnostEditovat

Literatura se rozchází ve čtení Kósakova rodového jména – jde konkrétně o čtení prvního znaku kandži. Znaky 有賀 je možné číst jako „Ariga“ i jako „Aruga“. Foster, Frank, Hrbkovi, Hubáček, Morison, Muir, O'Neill, Parshall & Tully, Skulski, Spurr, Ugaki a Yoshida preferují první čtení,[2][3][4][5][6][7][8][9][10][11][12][13] zatímco Hackett & Kingsepp, Ito, Kennedy, Lengerer, Nishida a Zalewski preferují druhé čtení[14][15][16][17][1][18] a Hara používá obojí.[19]

Neshoda panuje i kolem hodnosti, kterou měl mít Ariga jako velitel bitevní lodě Jamato. Foster, Hara, Hrbkovi, Hubáček, Morison, Muir, O'Neill, Skulski, Spurr, Ugaki a Yoshida píší o Rear admiral/kontradmirál, čili šóšó.[2][19][4][5][6][7][8][10][11][12][13] Hackett & Kingsepp, Ito, Kennedy, Lengerer, Nishida a Zalewski mu přiznávají pouze hodnost Captain/Komandor/námořní kapitán, čili daisa.[14][15][16][17][1][18]

KariéraEditovat

 
Velící důstojníci Jamato 5. dubna 1945, tedy den před vyplutím k Okinawě. Ariga je sedící uprostřed.

Po absolvování císařské námořní akademie nastoupil Ariga jako poddůstojník na pancéřový křižník Iwate (listopad 1917 - červenec 1918) a následně bitevní loď Hjúga (červenec 1918 - listopad 1018).[1]

Po absolvování základního torpédového a dělostřeleckého kurzu sloužil jako šó'i (少尉 ~ poručík) na torpédoborcích Minazuki (prosinec 1919 - březen 1920) a Nenohi (duben 1920 - listopad 1920). Po povýšení na čú'i (中尉 ~ mladší poručík) sloužil na torpédoborcích Akebono (prosinec 1920), Aoi (prosinec 1920 - květen 1922), Hacuharu (květen 1922 - listopad 1922) a bitevní lodi Nagato (listopad 1922 - listopad 1923).[1]

Jako tai'i (大尉 ~ poručík) absolvoval pokročilý torpédový kurz a poté sloužil na torpédoborcích Akikaze (říjen 1924 - září 1926), č. 31 (září 1926 - listopad 1927) a lehkých křižnících Naka (prosinec 1927 - prosinec 1928) a Kiso (prosinec 1928 - říjen 1929).[1]

Prvního samostatného velení se ujal 1. listopadu 1929 na torpédoborci 2. třídy Júgao (listopad 1929 - listopad 1930), během kterého byl 30. listopadu 1929 povýšen na šósa (少佐 ~ korvetní kapitán). Následovalo velení na torpédoborci 2. třídy Fujó (prosinec 1930 - leden 1932) a torpédoborcích 1. třídy Tačikaze (únor 1932 - říjen 1933), Akikaze (únor až listopad 1932), Macukaze (listopad 1933 - říjen 1934) a Inazuma (listopad 1934 - říjen 1935).[1]

K 15. listopadu 1935 byl coby příslušník štábu Činkaiského obranného okruhu povýšen na čúsa (中佐 ~ fregatní kapitán). Od prosince 1937 do prosince 1938 sloužil jako fukučó (副長 ~ výkonný důstojník) na lehkém křižníku Sendai. Poté následovalo velení 1. sókaitai (掃海隊 ~ minolovná jednotka; prosinec 1938 - listopad 1939) a 11. kučikutai (駆逐隊 ~ divize torpédoborců; listopad 1939 - červen 1941), během kterého byl 15. listopadu 1940 povýšen na daisa (大佐 ~ námořní kapitán).[1]

Na počátku druhé světové války v Pacifiku velel 4. kučikutai (červen 1941 - únor 1943).[1] S ní se zúčastnil bitvy u Midway a bitvy u východních Šalomounů.

Od 1. března 1943 až do 6. června 1944 zastával Ariga funkci velitele těžkého křižníku Čókaj.[1][20] Poté zastával funkci hlavního instruktora a vedoucího výzkumné divize torpédové školy. Od 6. listopadu 1944 působil jako pomocník ve štábu 2. kantai (艦隊 ~ loďstvo).[1]

Dne 25. listopadu 1944 se stal velitelem bitevní lodě Jamato a spolu s ní nalezl smrt během operace Ten-gó, když byla 7. dubna odpoledne Jamato potopena americkými palubními letouny. Když se Jamato potápěla, odmítl jí opustit. Na protiletadlovém velícím stanovišti na můstku se přivázal ke stojanu kompasu a šel ke dnu i se svojí lodí.[21] Posmrtně byl povýšen o jeden nebo dva stupně na čúdžó.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k l NISHIDA, Hiroshi. Materials of IJN (Graduates of Naval Academy class 45th): Aruga, Kosaku [online]. 2003 [cit. 2010-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky) 
  2. a b FOSTER, Simon. Okinawa. Plzeň: Mustang, 1995. ISBN 80-85831-50-3. Kapitola Bitva ve Východočínském moři. 
  3. FOSTER, Simon. Guadalcanal: The Definitive Account of the Landmark Battle. [s.l.]: Penguin Books, 1992. Dostupné online. ISBN 9780140165616. 
  4. a b HRBEK, Jaroslav; HRBEK, Ivan. Vítězství přichází z moře: Od vylodění u Anzia po kapitulaci v Tokijském zálivu. Praha: Naše vojsko, 1999. ISBN 80-2060-566-5. 
  5. a b HUBÁČEK, Miloš. Válka končí v Pacifiku II: Dobývání Okinawy. Praha, Litomyšl: Paseka, 2000. ISBN 80-7185-322-4. Kapitola Potopení bitevní lodi Jamato, s. 134 až 149. 
  6. a b MORISON, Samuel Eliot. Victory in the Pacific, 1945. [s.l.]: University of Illinois Press, 2002. 464 s. (History of United States Naval Operations in World War II; sv. 14). Dostupné online. ISBN 9780252070655. Kapitola XIII.1: The End of Yamato, 7 April, s. 199 až 209. (anglicky) 
  7. a b MUIR, Dan. Order of Battle: Final Sortie of the Imperial Japanese Navy (Operation TEN-GO), 7 April 1945 [online]. navweaps.com [cit. 2010-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b O'NEILL, Richard. Sebevražedné jednotky: Vývoj a použití speciálních útočných zbraní ve druhé světové válce. Plzeň: Mustang, 1995. ISBN 80-7191-048-1. Kapitola Sebevražda ve velkém: Výjezd bitevní lodě Jamato, s. 115 až 121. 
  9. PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony P. Shattered Sword: The Untold Story of the Battle of Midway. [s.l.]: Potomac Books, 2007. ISBN 9781574889246. 
  10. a b SKULSKI, Janusz. The battleship Yamato. [s.l.]: Conway Maritime, 2004. ISBN 9780851779409. 
  11. a b SPURR, Russell. A Glorious Way to Die: The Kamikaze Mission of the Battleship Yamato. New York: Newmarket Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9781557049131. (anglicky) Online verze knihy je vydání z roku 1995. 
  12. a b UGAKI, Matome. Fading Victory (The Diary of Admiral Matome Ugaki, 1941-1945). Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2008. ISBN 978-1-59114-324-6. (anglicky) 
  13. a b YOSHIDA, Mitsuru. Requiem for Battleship Yamato. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1999. ISBN 9781557505446. (anglicky) 
  14. a b HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN YAMATO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2000, rev. 2010-05-06 [cit. 2010-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b ITO, Masanori; PINEAU, Roger. The End of the Imperial Japanese Navy: An Insider's Gripping Account of Strategy and Sacrifice. [s.l.]: [s.n.] 139 s. Kapitola „Special Attack“ Operations, s. 114 až 118. (anglicky) 
  16. a b KENNEDY, Maxwell Taylor. Danger's Hour: The Story of the USS Bunker Hill and the Kamikaze Pilot Who Crippled Her. [s.l.]: Simon & Schuster, 2009. ISBN 9780743260817. (anglicky) 
  17. a b LENGERER, Hans. The Yamato Class Battleships – Part III: Loss of the Yamato. In: LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s.l.]: [s.n.], 09. 2011. Ebook Paper XI. S. 76. (anglicky)
  18. a b ZALEWSKI, Krzysztof. Historia operacyjna pancernika Yamato. Morze, statki i okręty. Prosinec 2008, roč. XIII, čís. 12. ISSN 1426-529X. (polsky) 
  19. a b HARA, Tameichi. Japanese Destroyer Captain (Pearl Harbor, Guadalcanal, Midway – The Great Naval battles as Seen Through Japanese Eyes). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1591143543. (anglicky) 
  20. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS CHOKAI: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2010 [cit. 2010-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Yoshida, str. 114

Externí odkazyEditovat

  Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.
  • NISHIDA, Hiroshi. Materials of IJN (Graduates of Naval Academy class 45th): Aruga, Kosaku [online]. 2003 [cit. 2010-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky)