Wikipedie

Julien Vallou de Villeneuve

francouzský malíř a fotograf

Julien Vallou de Villeneuve (12. prosince 1795 Boissy-Saint-Léger – 4. května 1866 Paříž) byl francouzský malíř, litograf a fotograf.

Julien Vallou de Villeneuve
Narození12. prosince 1795
Boissy-Saint-Léger
Úmrtí4. května 1866 (ve věku 70 let)
Paříž
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise (48°51′31″ s. š., 2°23′43″ v. d.)
Grave of Vallou de Villeneuve
Povolánímalíř a fotograf
PříbuzníFerdinand de Villeneuve (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Studie aktu

Životopis editovat

Vallou de Villeneuve studoval u francouzského malíře Jean-Françoise Milleta a svou kariéru zahájil na Salónu roku 1814, kde vystavoval obrazy zachycující každodenní život, módu, regionální kostýmy a studie aktů. V roce 1826 vystavoval své obrazy v salónu „Costumes des Provinces Septentrionales des Pays-Bas“.[1] V roce 1829 publikoval sérii litografií Type des Femmes. V roce 1830 se spolu s Achille Deverou a Numasem, Maurinem a Tessaertem podílel na erotickém kompendiu Imagerie Galante (Paříž 1830). Stál u mezinárodního pokračování své velké litografické erotické série z roku 1839 Les Jeunes Femmes, Groupes de Tetes, která líčila epizody ze života mladých žen a jejich milenek.[2]

Od roku 1842 de Villeneuve začal fotografovat, krátce po vynálezu fotografie, jako doplněk a pomoc ke svým grafickým dílům,[3] produkoval některé daguerreotypie ale převážně jemně tónované kalotypie[4] z papírových negativů, které umožnily retušování a umožňovaly umělecký efekt. Podle metody Humberta de Molarda fixoval své tisky čpavkem, což zabraňovalo bělení světel způsobených v slaných tiscích thiosíranem sodným, a tak (náhodou) zajišťoval archivační stálost svých tisků, které přežily dodnes (2020).[5] Mnoho jeho tisků vytvořil fotolitograf Rose-Joseph Lemercier (1803–1887). V roce 1850 de Villeneuve otevřel fotografické studio na adrese Rue Bleue 18 v Paříži, kde své subjekty prezentoval jako „akademická studia“,[6] malé tisky aktů jako modely pro umělce. Vytiskl řadu těchto studií jako „Etudes d'apres nature“[7] a mnoho jich bylo publikováno v La Lumiere, časopisu Society Francaise de la Photographie.[8] Tam byl také připraven trh pro jeho fotografie známých herců v kostýmu zakomponovanými před divadelní scenérii.[9]

V roce 1851 se připojil k první, ale krátkodobé (1851–1853) fotografické organizaci Société héliographique[10][11] V letech 1853–1854 byl zakládajícím členem Société française de photographie (SFP), který ji nahradil.

Pozdější život editovat

V roce 1855 daroval Vallou de Villeneuve své tisky společnosti Société française de photographie (SFP). Po tomto datu nejsou zaznamenány žádné jeho fotografie, umělec zemřel v Paříži o jedenáct let později.

Vallou de Villeneuve je pohřben na hřbitově Père Lachaise.[12]

Galerie editovat

  •  
    Studie aktu
  •  
    Studie aktu
  •  
    Studie aktu
  •  
    Studie aktu
  •  
    Studie aktu
  •  
    Vdova po námořníkovi truchlí, zatímco jí jiná žena čte dopis
  •  
    Delphine Fix
  •  
    Spící kuchařka

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Julien Vallou de Villeneuve na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Greeven, H., & de Villeneuve, J. V. (1828). Collection des costumes des Provinces Septentrionales du Royaume des Pays-Bas: dessinés d'après nature. chez François Buffa et fils. Chicago
  2. ↑ Bajou, V., & Todd, J. M. (2013). A Hagiographic Collection: Remarks on the Taste of Louis-Philippe, Duc d'Orléans. Getty Research Journal, 55–72.
  3. ↑ He is listed still as exhibiting an aquarelle and another non-photographic work in 1845, see Société des amis des arts du Dèpartement de la Somme (1845) Société des amis des arts du Dèpartement de la Somme : exposition en 1845. Typographie de E. Yvert, s. 36
  4. ↑ Marbot, B. (1979). A l'origine de la photographie: le calotype au passé et au présent (No. 7).
  5. ↑ Humbert de Molard, et Aubrée. 'Procédé photographique à base ammoniaque' La Lumière, no. 10, 13 Avril, 1851, 39–40
  6. ↑ Mirabelli, E. (1985). Looking and Not Looking: Pornographic and Nude Photography. Grand Street, 197–215.
  7. ↑ Eric Homberger (1994) The Model's Unwashed Feet:French Photography in the 1850s' in Peter Collier. Artistic Relations: Literature and the Visual Arts in Nineteenth-century France Yale University Press, 1994
  8. ↑ McCauley, Elizabeth Anne (1994). Industrial madness : commercial photography in Paris, 1848–1871. Yale University Press, New Haven. s. 56
  9. ↑ Metropolitan Museum of Art (New York, N.Y.) & Tinterow, Gary & Galitz, Kathryn Calley, 1964- (2007). Masterpieces of European painting, 1800–1920, in the Metropolitan Museum of Art. Metropolitan Museum of Art ; New Haven : Yale University Press, New York, s. 55
  10. ↑ Hannavy, John (2007). Encyclopedia of nineteenth-century photography. Taylor & Francis Group, New York
  11. ↑ Andre Gunthert (2002) ‘L’institution du photographique: Le roman de la Société heliographique’ in Etudes Photographiques 12, Nov.2002. Société Française de Photographie s. 37–63
  12. ↑ Normand-Romain, Antoinette Le (1986) ‘Tombeaux d'artistes’ Revue de l'Art V.74:74, Comité français d'histoire de l'art s. 55–63

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julien_Vallou_de_Villeneuve&oldid=22937684“