Wikipedie

Julia Margaret Cameronová

britská fotografka

Julia Margaret Cameronová (Julia Margaret Cameron, rozená Pattle 11. června 1815 Kalkata – 26. ledna 1879 Kalutara, Cejlon) byla britská fotografka.[2] Byla známá svými portrétními snímky celebrit, mytologickými výjevy, křesťanskými postavami a portréty ve stylu viktoriánské doby krále Artuše.

Julia Margaret Cameronová
Rodné jménoJulia Margaret Pattle
Narození11. června 1815
Kalkata, Britská Indie
Úmrtí26. ledna 1879 (ve věku 63 let)
Kalutara, Cejlon
Povolánífotografka, umělkyně a spisovatelka
RodičeJames Pattle a Adeline Maria de l'Étang
Manžel(ka)Charles Hay Cameron (od 1838)
DětiCharles Hay Cameron
Julia Hay Cameron
Eugene Hay Cameron
Ewen Hay Cameron
Hardinge Hay Cameron
Henry Herschel Hay Cameron
PříbuzníMaria Pattle[1], Virginia Pattle[1], Eliza Pattle[1], Sophia Pattle[1], Louisa Pattle[1], Adeline Pattle[1], James Rocke Mitford Pattle[1], Sara Monckton Prinsep[1] a Harriett Trevor Charlotte Pattle[1] (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Julia Margaret Cameronová: Čekám, albuminový tisk 327 × 254mm, 1872
Julia Margaret Cameronová: Ellen Terry, 1864

Fotografická kariéra Cameronové byla krátká, jedenáct let jejího života (1864–1875). Fotografovat začala v poměrně pozdním věku, 48 let, kdy dostala fotografickou kameru jako dar.[3] Její styl nebyl ve své době široce oceňován: používala měkkou ostrost a zacházela s fotografií jako s uměním více než podle technických parametrů, manipulace s mokrým kolodiem způsobila, že její díla byla považována za „neuspořádaná“, „chybná“ a špatné fotografie. Více uznání nacházela u prerafaelitů než mezi fotografy.[4] Její práce ovlivnila moderní fotografy, zejména její natěsno oříznuté portréty.[5] Ve svém domě Dimbola Lodge na jihoanglickém ostrově Wight si zařídila fotografický ateliér, který se dochoval a je otevřen veřejnosti.

Životopis

editovat

Narodila se jako Julia Margaret Pattle 11. června 1815 v Kalkatě v Britské Indii jako čtvrté z deseti dětí do rodiny z vyšší střední vrstvy. Její otec James Peter Pattle pracoval jako obchodník v Britské Východoindické společnosti, matka byla francouzská aristokratka, jmenovala se Adeline Maria de l’Etang a její dědeček býval členem osobní stráže francouzského krále Ludvíka XVI.. Margaret prožila dětství ve Versailles u své francouzské babičky, tam získala také vzdělání. V 19 letech se roku 1834 vrátila do Indie. Roku 1836 poznala při cestě do jižní Afriky na Mysu Dobré naděje o dvacet let staršího muže, Charlese Haye Camerona, právníka a bohatého majitele čajových plantáží, za něhož se v únoru roku 1838 provdala. Vychovala s ním šest dětí, nejmladší syn Henry Herschel Hay Cameron (1852–1911) také fotografoval a mimo jiné portrétoval svou matku a sourozence.

Po manželově penzionování se Julie Margaret s rodinou vrátila do Anglie a usadili se nejprve v londýnské čtvrti Kensington. Zde po oslavě 48. narozenin začala fotografická kariéra Julie Cameronové, když od dcery darem dostala fotoaparát.[6] Kariéra byla krátká, ale velmi intenzivní, trvala posledních dvanáct let jejího života a vytvořila přes 900 snímků.

Její práce měla obrovský dopad na vývoj moderní fotografie, zejména její pečlivě komponované portréty, které jsou umělci dosud napodobovány. Spolu s Oscarem Gustavem Rejlanderem a Henry Peach Robinsonem byli představiteli anglického piktorialismu. Cameronová používala při fotografování portrétů objektivy s měkkou kresbou.[7] Julia Cameronová byla jednou z nejoriginálnějších fotografek 19. století. Zemřela 26. ledna 1879 na Cejlonu. Její britský dům Dimbola Lodge na ostrově Wight stále ještě stojí a je přístupný pro návštěvníky.

Dílo

editovat
„ Začala jsem bez sebemenší znalosti tohoto umění. Nevěděla jsem, jak postavit kameru, jak zaostřit, a svůj první obrázek jsem zkazila tím, že jsem otřela skleněnou desku rukama... Můj muž sledoval vznik každé mé fotografie od začátku do konce a patřilo k mým každodenním radostem utíkat za ním vždy s každou novou deskou, poznamenanou mým nejčerstvějším úsilím a poslouchat jeho nadšené chvalozpěvy. Tento zvyk vbíhat do pokojů s mokrými obrázky zanechával všude takové následky, že bych byla z každé méně shovívavé domácnosti určitě dávno vykázána.[8] “
— Julia Margaret Cameronová, 60. léta 19. stol

V roce 1863, kdy Cameronová k 48. narozeninám dostala od dcery fotoaparát jako dárek, začala svou kariéru fotografky. Inspirovala se tehdy populárními tableaux vivants , živými obrazy z divadelních scén. Do roka se stala Cameronová členem Fotografické společnosti v Londýně a ve Skotsku. Byla také členem Kensingtonské umělecké společnosti, do které patřili mimo jiné malíř G. F. Watts a básníci Henry Taylor a spisovatel Alfred, lord Tennyson. Ve své fotografii usilovala o zachycení krásy. Napsala: „Toužila jsem zachytit celou tu krásu, která se přede mnou odehrávala a má touha byla konečně splněna.“[9]

Sestra Cameronové působila na umělecké scéně v Little Holland House, což jí umožňovalo portrétovat mnoho slavných osobností. Byli mezi nimi například Charles Darwin, Alfred Lord Tennyson, Robert Browning, John Everett Millais, William Michael Rossetti, Edward Burne-Jones, Ellen Terry a George Frederic Watts. Většina jejích portrétů je oříznuta těsně kolem hlavy a tváře a jsou jemně zaostřeny. Cameronová se s těmito celebritami viktoriánské doby často přátelila a snažila se ve svých dílech zachytit kouzlo a půvab jejich osobnosti, prchavý okamžik, nedbalý zevnějek.. Jedním z cílů Julie Cameronové bylo pozvednout fotografování na vyšší uměleckou úroveň. Nepatřila mezi nejlépe technicky zdatné fotografy. Některé z jejích fotografií nesly stopy prachových částeček, jiné byly vybledlé, často neostré, protože používala velmi dlouhé expozice. Její portréty v sobě nesou mimořádnou míru vitality, kterou bychom u mnohých jiných fotografů těžko hledali.[10] Technická nedokonalost zapadala do koncepce piktorialismu.

„ „Nikdo zatím nezachytil paprsky slunce a nevyužil je tak jako Vy. Vrhám se k Vašim nohám.“[10] “
—  Victor Hugo

David Wilkie Wynfield (1837 – 1887) se o fotografii začal zajímat v 60. letech. Vyvinul vlastní portrétní techniku „​​mělkého zaostření“ (shallow-focus, s malou hloubkou ostrosti), kterou předal Julii Margaret Cameronové, která jej později uznala jako hlavního ovlivnitele vlastní tvorby. Napsala, že „za své počiny a v podstatě celý můj úspěch vděčím dojmům získaným z jeho překrásných fotografií“.[11] Mnoho Wynfieldových fotografií zobrazuje členy spolku St. John's Wood Clique a jejich přátele v kostýmech. Kombinace měkkého kresby a jemného ostření, velký detail, velkoformátový tisk a historické kostýmy vytvořila fotografický styl, který byl v té době zcela originální.[12] Wynfield se pokoušel napodobovat malířské efekty starých mistrů, jako byl například Tizian, s použitím nového média.[13]

Současnicí Cameronové byla fotografka vikomtesa Clementina Hawarden, která podobně jako Cameronová začala fotografovat v pokročilém věku – ve svých 40 letech.

Zastoupení ve sbírkách

editovat

Její fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.[14]

Galerie

editovat
  •  
    Charles Hay Cameron (manžel), albuminový tisk, 1864, 291 x 223 mm
  •  
    Šeptání múzy, platinotisk, 1865
  •  
    Láska, albuminový tisk 29.0 x 21.9 cm, 1864
  •  
    Paul a Virginia, albuminový tisk, 1864
  •  
    Tři ženy, albuminový tisk 29.3 x 22.2 cm, 1864
  •  
    Studie Beatrice Cenciové
  •  
    Má neteř Julia, portrét Julie Duckworthové, rozené Jacksonové, albuminový tisk, 253 x 201 mm
  •  
    Maud – the Passion flower at the Gate, albuminový tisk 32.4 x 27.1 cm, 1875
  •  
    O hark, O hear... (Princezna), albuminový tisk 34.4 x 28.3 cm, asi 1875
  •  
    Loučení sira Lancelota a královny Guinevry (1874), albuminový tisk 34.8 x 28.6 cm
  •  
    Aubrey de Vere (1868), albuminový tisk 27.0 x 21.1 cm
  •  
    Alice Liddellová jako Alethea, 1872

Julia Margaret Cameronová pohledem jiných umělců

editovat

Existuje asi sedm známých portrétů Julie Margarety Cameronové. Nejlepší příklady jsou ve sbírce National Portrait Gallery v Londýně.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h i Kindred Britain.
  2. ↑ CROMPTON, Sarah. She takes a good picture: six forgotten female pioneers of photography. www.theguardian.com. London: The Guardian, 6 May 2016. Dostupné online [cit. 9 May 2016]. 
  3. ↑ J. Paul Getty Museum. Julia Margaret Cameron. Archivováno 10. 2. 2008 na Wayback Machine. Retrieved 13 September 2008.
  4. ↑ RUGGERI, Amanda. When mistakes make the art. BBC. 12 January 2016. Dostupné online [cit. 23 January 2016]. 
  5. ↑ Nan Goldin. Nan Goldin on Julia Margaret Cameron. [s.l.]: The Metropolitan Museum of Art (The Artist Project), 2016. Dostupné online. (anglicky) Audio file. 
  6. ↑ J. Paul Getty Museum. Julia Margaret Cameron. Archivováno 10. 2. 2008 na Wayback Machine. Retrieved September 13, 2008.
  7. ↑ HLAVÁČ, Ľudovít. Dejiny fotografie. Martin: Osveta, 1987. S. 82–84. (slovensky) 
  8. ↑ MRÁZKOVÁ, Daniela. Co je fotografie, 150 let fotografie. Praha: Videopress, 1989. 59-337-89. 
  9. ↑ AskOxford: The Cod and the Camera. www.askoxford.com [online]. [cit. 2008-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-08-08. 
  10. ↑ a b http://www.rozhlas.cz/brno/poradykat/_zprava/174249
  11. ↑ Victoria and Albert Museum: Julia Margaret Cameron Related Photographers. www.vam.ac.uk [online]. [cit. 2011-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-11. 
  12. ↑ National Portrait Gallery
  13. ↑ Hacking, Juliet, Princes of Victorian Bohemia: Photographs by David Wilkie Wynfield, NPG, 2000.
  14. ↑ AUER, Anna; MRAZ, Werner; STANEK, Ivo. Katalog k výstavě Fotografis collection reloaded. [s.l.]: Palác Kinských - Národní galerie v Praze (Praha), 2009. 
  15. ↑ THE ART INSTITUTE OF CHICAGO. Featured Works [online]. USA: Art Institute of Chicago, 2009 [cit. 2009-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julia_Margaret_Cameronová&oldid=23849794“