Otevřít hlavní menu

Julia Margaret Cameronová

britská fotografka

Julia Margaret Cameronová (Julia Margaret Cameron, roz. Pattle 11. června 1815 Kalkata26. ledna 1879) byla britská fotografka.[1] Byla známá svými portrétními snímky celebrit, mytologickými výjevy a portréty ve stylu doby krále Artuše.

Julia Margaret Cameronová
Julia Margaret Cameron MET DP114480 (cropped).jpg
Rodné jméno Julia Margaret Cameron
Narození 11. června 1815
Kalkata
Úmrtí 26. ledna 1879 (ve věku 63 let)
Kalutara
Povolání fotografka
Rodiče James Pattle a Adeline Maria de l'Etang
Děti Charles Hay Cameron
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Julia Margaret Cameronová: Čekám, albuminový tisk 327 × 254mm, 1872
Julia Margaret Cameronová: Ellen Terry, 1864

Fotografická kariéra Cameronové byla krátká, jedenáct let jejího života (1864-1875). Fotografovat začala v poměrně pozdním věku, 48 let, kdy dostala fotografickou kameru jako dar.[2] Její styl nebyl ve své době široce oceňován: její volba použít měkkou ostrost a zacházet s fotografií jako s uměním než jako s vědou, manipulace s mokrým kolodiem způsobila, že její díla byla považována za "neuspořádané", "chybné" a špatné fotografie. Více uznání nacházela u Prerafaelitů, než mezi fotografy.[3] Její práce ovlivnila moderní fotografy, zejména její natěsno oříznuté portréty.[4] Její dům Dimbola Lodge na ostrově Isle of Wight je otevřen veřejnosti.

ŽivotopisEditovat

Narodila se jako Julia Margaret Pattle 11. června 1815 v Kalkatě jako čtvrtá z 10 dětí do rodiny z vyšší střední vrstvy. Vzdělání se jí dostalo ve Francii. Když jí bylo 19 let, roku 1838, vrátila se zpátky do Indie, kde se provdala za Charlese Haye Camerona, právníka a bohatého majitele plantáží čaje, který byl o 20 let starší než ona. Byla matkou Henryho Herschela Haye Camerona (1852 - 1911), který také fotografoval.

Fotografická kariéra Cameronové byla krátká, pouhých posledních jedenáct let jejího života. Poprvé začala fotografovat po svých 48. narozeninách, kdy dostala fotoaparát jako dárek.[5]

Její práce přesto měla obrovský dopad na vývoj moderní fotografie, zejména její pečlivě komponované portréty, které jsou dnes umělci stále napodobovány. Spolu s Oscarem Gustavem Rejlanderem a Henry Peach Robinsonem byli představiteli anglického piktorialismu. Cameronová používala při fotografování portrétů objektivy s měkkou kresbou.[6] Julia Cameronová byla jednou z nejoriginálnějších fotografek 19. století. Zemřela 26. ledna 1879 na Cejlonu. Její dům Dimbola Lodge na Isle of Wight stále ještě stojí a je přístupný pro návštěvníky.

DíloEditovat

Začala jsem bez sebemenší znalosti tohoto umění. Nevěděla jsem, jak postavit kameru, jak zaostřit, a svůj první obrázek jsem zkazila tím, že jsem otřela skleněnou desku rukama... Můj muž sledoval vznik každé mé fotografie od začátku do konce a patřilo k mým každodenním radostem utíkat za ním vždy s každou novou deskou, poznamenanou mým nejčerstvějším úsilím a poslouchat jeho nadšené chvalozpěvy. Tento zvyk vbíhat do pokojů s mokrými obrázky zanechával všude takové následky, že bych byla z každé méně shovívavé domácnosti určitě dávno vykázána.[7]
— Julia Margaret Cameronová, 60. léta 19. stol

V roce 1863, kdy Cameronové bylo 48 let, dostala od své dcery fotoaparát jako dárek, čímž začala svou kariéru fotografky. Do roka se stala Cameronová členem Fotografické společnosti v Londýně a ve Skotsku. Byla také členem Kensingtonské umělecké společnosti, do které patřili mimo jiné malíř G. F. Watts a básníci Henry Taylor a Alfred, lord Tennyson. Ve své fotografii usilovala o zachycení krásy. Napsala: "Toužila jsem zachytit celou tu krásu, která se přede mnou odehrávala a má touha byla konečně splněna."[8]

Sestra Cameronové působila na umělecké scéně v Little Holland House, což jí umožňovalo portrétovat mnoho slavných osobností. Byli mezi nimi například Charles Darwin, Alfred Lord Tennyson, Robert Browning, John Everett Millais, William Michael Rossetti, Edward Burne-Jones, Ellen Terry a George Frederic Watts. Většina jejích portrétů je oříznuta těsně kolem hlavy a tváře a jsou jemně zaostřeny. Cameronová se s těmito celebritami viktoriánské doby často přátelila a snažila se ve svých dílech zachytit kouzlo a půvab jejich osobnosti. Jedním z cílů Julie Cameronové bylo pozvednout fotografování na vyšší umění. Nepatřila mezi nejlépe technicky zdatné fotografy. Některé z jejích fotografií nesly stopy prachových částeček, jiné byly vybledlé, často neostré, protože používala velmi dlouhé expozice. Její portréty v sobě nesou mimořádnou míru vitality, kterou bychom u mnohých jiných fotografů těžko hledali.[9] Technická nedokonalost zapadala do koncepce piktorialismu.

"Nikdo zatím nezachytil paprsky slunce a nevyužil je tak jako Vy. Vrhám se k Vašim nohám."[9]
—  Victor Hugo

David Wilkie Wynfield (1837 – 1887) se o fotografii začal zajímat v 60. letech. Vyvinul vlastní portrétní techniku „​​mělkého zaostření“ (shallow-focus, s malou hloubkou ostrosti), kterou předal Julii Margaret Cameronové, která jej později uznala jako hlavního ovlivnitele vlastní tvorby. Napsala, že „za své počiny a v podstatě celý můj úspěch vděčím dojmům získaným z jeho překrásných fotografií“.[10] Mnoho Wynfieldových fotografií zobrazuje členy spolku St. John's Wood Clique a jejich přátele v kostýmech. Kombinace měkkého kresby a jemného ostření, velký detail, velkoformátový tisk a historické kostýmy vytvořila fotografický styl, který byl v té době zcela originální.[11] Wynfield se pokoušel napodobovat malířské efekty starých mistrů, jako byl například Tizian, s použitím nového média.[12]

Současnicí Cameronové byla fotografka vikomtesa Clementina Hawarden, která podobně jako Cameronová začala fotografovat v pokročilém věku - ve svých 40 letech.

Zastoupení ve sbírkáchEditovat

Její fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.[13]

GalerieEditovat

Julia Margaret Cameron pohledem jiných umělcůEditovat

Existuje asi sedm známých portrétů Julie Margarety Cameronové. Nejlepší příklady těchto portrétů jsou ve sbírce National Portrait Gallery v Londýně.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. CROMPTON, Sarah. She takes a good picture: six forgotten female pioneers of photography. www.theguardian.com. London: The Guardian, 6 May 2016. Dostupné online [cit. 9 May 2016]. (anglicky) 
  2. J. Paul Getty Museum. Julia Margaret Cameron. Archivováno 10. 2. 2008 na Wayback Machine Retrieved 13 September 2008.
  3. RUGGERI, Amanda. When mistakes make the art. BBC. 12 January 2016. Dostupné online [cit. 23 January 2016]. (anglicky) 
  4. Nan Goldin. Nan Goldin on Julia Margaret Cameron. [s.l.]: The Metropolitan Museum of Art (The Artist Project), 2016. Dostupné online. (anglicky) Audio file. 
  5. J. Paul Getty Museum. Julia Margaret Cameron. Archivováno 10. 2. 2008 na Wayback Machine Retrieved September 13, 2008.
  6. HLAVÁČ, Ľudovít. Dejiny fotografie. Martin: Osveta, 1987. S. 82–84. (slovensky) 
  7. MRÁZKOVÁ, Daniela. Co je fotografie, 150 let fotografie. Praha: Videopress, 1989. 59-337-89. (česky) 
  8. AskOxford: The Cod and the Camera
  9. a b http://www.rozhlas.cz/brno/poradykat/_zprava/174249
  10. Victoria and Albert Museum: Julia Margaret Cameron Related Photographers. www.vam.ac.uk [online]. [cit. 2011-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-11. 
  11. National Portrait Gallery
  12. Hacking, Juliet, Princes of Victorian Bohemia: Photographs by David Wilkie Wynfield, NPG, 2000.
  13. AUER, Anna; MRAZ, Werner; STANEK, Ivo. Katalog k výstavě Fotografis collection reloaded. [s.l.]: Palác Kinských - Národní galerie v Praze (Praha), 2009. 
  14. THE ART INSTITUTE OF CHICAGO. Featured Works [online]. USA: Art Institute of Chicago, 2009 [cit. 2009-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat