Jozef Staško
Jozef Staško (1. srpna 1917 Sedliacka Dubová – 18. září 1999[1]) byl slovenský a československý politik, v roce 1939 spojka mezi československým exilem a slovenskými politiky, poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Později byl politicky pronásledovaný a vězněný. V roce 1961 odešel do exilu.
| Jozef Staško | |
|---|---|
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1946 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Demokratická str. |
| Narození | 1. srpna 1917 Sedliacka Dubová  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. září 1999 (ve věku 82 let) |
| Alma mater | Univerzita Komenského Sorbonna |
| Profese | advokát a politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie editovat
Navštěvoval gymnázium Dolním Kubíně a v Trstené. Vystudoval práva na Univerzitě Komenského v Bratislavě na Sorbonně v Paříži.[2] Během studií ve Francii působil v roce 1939, ještě před vypuknutím války, jako spojka mezi československým exilem (Štefan Osuský) a představiteli nově vzniklého Slovenského státu. Slovenská vláda se pokoušela jeho prostřednictvím navázat i kontakt s francouzskou vládou. Tato možnost ale po vypuknutí války skončila. Staško se po vypuknutí války zapojil do československých jednotek ve Francii.[3]
V parlamentních volbách v roce 1946 se stal členem Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Mandát ale nepřevzal, slib nesložil a na funkci rezignoval.[4] Po roce 1945 byl totiž za svou aktivitu během války opakovaně vyšetřován československými úřady a po volbách v roce 1946 byl zpochybněn jeho poslanecký mandát.[5]
6. listopadu 1947 byl zadržen a obviněn z toho, že dezertoval z československé exilové armády ve Francii v roce 1940. Staško se bránil tím, že k dezerci došlo již v době rozkladu francouzské armády po vojenském pádu Francie. 18. prosince 1947 československý parlament dodatečně souhlasil s jeho soudním stíháním. V tét době již byl několik týdnů ve vazbě. Šlo o součást kampaně slovenských komunistů na změnu silových poměrů pomocí diskreditace nekomunistických politiků.[6]
Po únorovém převratu v roce 1948 a byl politicky pronásledovaný a odsouzený na šest a půl roku. Byl vězněn v Leopoldově. V roce 1961 emigroval do USA. Stal se ředitelem knihovny v New Yorku.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Jozef Staško [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Konfederácia politických väzňov Slovenska, Sedliacka Dubová, 4. 6. 2011 [online]. kpvs.sk [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 242.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-05.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 357.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 357–358.
