Otevřít hlavní menu

Josef Hais Týnecký

český spisovatel a novinář

Josef Hais Týnecký, (2. března 1885 Klatovy[1]24. dubna 1964 Praha) byl český spisovatel a novinář.

Josef Hais Týnecký
Narození 2. března 1885
Klatovy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. dubna 1964 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Josef Hais byl syn řezníka v Klatovech Jaroslava Haise a Gabriely, rozené Tiché. Matka pocházela z Týnce.[1] U babičky v Týnci také od roku 1888, po rozchodu rodičů, vyrůstal (odtud jeho přijaté druhé příjmení Týnecký).[2]

Studium na reálném gymnáziu v Plzni nedokončil; od roku pracoval v knihkupectví a v roce 1905 se přestěhoval do Prahy. V Praze se živil jako novinář, v letech 1924-1945 byl redaktorem Národní politiky. V roce 1919 vystoupil z církve;[1] některá jeho díla bývala označována jako protikatolická.[3] V roce 1919 se též oženil (civilní sňatek).[p 1] V letech 1920-1927 se angažoval ve Spolku českých spisovatelů belletristů Máj, kde byl členem výboru.[4]

V době insigniády (1934) se postavil na stranu spisovatelů hájících české nacionalistické studenty, kteří vyvolali nepokoje.[5]

Po 2. světové válce se již jeho příspěvky do denního tisku neobjevují, vycházejí však stále jeho knihy, ať už nové nebo reedice.

Zemřel v Praze, je pohřben na pražském Vyšehradském hřbitově[6].

Posmrtné uznáníEditovat

  • Rodné Klatovy pojmenovaly po Josefu Haisu Týneckém ulici (ulice Haise Týneckého)
  • Ulice Haise Týneckého je též v obci Mlázovice u Jičína[p 2]
  • Josef Hais Týnecký je čestným občanem obce Týnec; na domku, kde vyrůstal, je jeho pamětní deska.[2]

Literární díloEditovat

Josef Hais Týnecký byl neobyčejně plodný prozaik. Databáze Národní knihovny ČR uvádí 179 jeho děl vydaných tiskem (včetně reedic a divadelních her). K tomu je třeba připočíst stovky drobných příspěvků do denního tisku. Jeho básně z mládí jsou okrajové. Níže jsou uvedeny důležitější příklady jeho prozaické činnosti.

Novinářská činnostEditovat

Již při pobytu v Plzni přispíval regionálního tisku - do Plzeňských listů[7] a Našich snah. V Praze, před dlouhodobým zaměstnáním v Národní politice, byl redaktorem např. Hlasu národa (1917). Do časopisů přispíval svými povídkami.[8] Pravidelně uveřejňoval sloupky na nejrůznější témata v Národní politice. Zde také řídil beletristickou část nedělní přílohy.

Za druhé světové války používal pseudonym Tomáš Tichý (dle rodného jména matky)[p 3] a zkratku TT.[9]

Divadelní hryEditovat

Hry Josefa Haise Týneckého (nejčastěji uváděny jako "hry se zpěvy") měly v repertoáru především soubory ochotnické,[10] ale i profesionální (Akropolis, Tylovo v Nuslích).[11]

Příklady:

  • Vězeň na Křivoklátě (historická hra se zpěvy, 1908)
  • Zlatá studně (opereta na hudbu Rudolfa Vašaty, 1913)[12]
  • Na horské faře (1926)
  • Batalion (1930)

Knižní tvorba (příklady)Editovat

Témata knih Josefa Haise Týneckého byla rozmanitá, historické romány, sociální, kroniky z Pošumaví či tvorba pro děti.

Raná tvorbaEditovat

  • Karlovské povídky (1913, vydal Jan Kotík, Praha)
  • Batalion: třetí kniha Karlovských povídek (1922, Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha)

Historické venkovské kronikyEditovat

Jedná se o volný cyklus, popisující rodné Klatovsko v 19. století. Romány jsou po stránce formy inspirovány Jiráskovým U nás, s akcenty patriotickými a antiklerikálními:[13]

  • Zvony I. a II. (il. František Vrobel, vydala Česká grafická unie 1940 a 1942; druhý díl se věnuje studiím Jaroslava Vrchlického v Klatovech)
  • Osení I. a II. (il. František Vrobel, vydala Česká grafická unie 1941 a 1942; inspirováno příběhy vlastních předků)
  • Manželé Lukovi (Román, vydáno jako Románová příloha "Národní Politiky" 1926, 664 str.)

Tvorba pro dětiEditovat

Série knih z různých prostředí vycházela většinou s podtitulem "Pravdivé vypsání mnoha příběhů ze života hmyzu, rostlin, ptáků, ryb a zvířat" nebo podobným:

  • Bratři mravenci (il. Otakar Štáfl, Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha, 1919)
  • Na pasece (il. Otakar Štáfl, Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha, 1920)
  • Les (il. Otakar Štáfl, Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha, 1923-1924)
  • Potok (il. Otakar Štáfl, Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha, 1923)
  • Hory (il. Otakar Štáfl, Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, Praha, 1924)
  • Moře (il. Otakar Štáfl, Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha, 1925)
  • Vrabec tulák: Pravdivé vypsání ze života ptáků (il. Otakar Zejbrlík, Melantrich, 1926)
  • Bělouš: Historie koně (il. Otakar Zejbrlík, Melantrich 1926)
  • Dobrodružství včelky Aly (Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha, 1928)
  • Komár dělá vědu (il. Otakar Štáfl, Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha, 1929)

Pozdní tvorbaEditovat

  • Antikrist (Naše vojsko, 1958; třídílný prolog k husitské epopeji: Psi Páně, Před bouří, Bouře)

FilmografieEditovat

Náměty k filmůmEditovat

BatalionEditovat

Téma kořalny Batalion a doktora Františka Uhra patří k nejvýznamnější části odkazu Josefa Haise Týneckého, především dvojím filmovým zpracováním jeho námětu. Příběhu doktora Františka Uhra se Josef Hais Týnecký podrobně věnoval ve 20. a 30. letech; přitom zjistil některé do té doby neznámé údaje.[14]

Stejný námět zpracoval Josef Hais Týnecký již v roce 1922 jako povídku a v roce 1930 jako divadelní hru.[15] Divadelní hra byla upravena na zpěvohru s hudbou Rudolfa Piskáčka.[p 4]

V němé verzi hrál roli doktora Uhra Karel Hašler. Batalion je považován za jeden z nejlepších československých němých filmů.[16] Ve zvukovém Batalionu hrál hlavní roli František Smolík.

ZajímavostEditovat

Na sklonku I. světové války informoval denní tisk o spisovatelově zatčení na pražském policejním ředitelství, "poněvadž zastal se deputace pražských žen, která žádala za domovní prohlídku u jistého haličského obchodníka." Ale "na zakročení novinářských kruhů byl propuštěn."[17]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Katolický Štít z 24.7.1919 na s. ironicky dodal: "Redaktor Lidového deníkuJosef Hajs Týnecký uzevřel se slečnou Pomovou civilní sňatek na hejtmanství vinohradském. To proto, že je také dobrý katolík.Agrární listy moudře o tom mlčí."
  2. Josef Hais Týnecký trávil v Mlázovicích dovolenou a místní ochotníci sehráli premiéry některých jeho her. Viz Národní politika 24.8.1940, s.6[1]
  3. Národní politika 1942-1945, dostupné online v NK ČR
  4. O úspěchu Batalionu svědčí, že v roce 1930 byl v Praze hrán současně jako činohra (divadlo Akropolis) a zpěvohra (Vinohradská zpěvohra), viz Národní politika 26.2.1930, s.7[2]

ReferenceEditovat

  1. a b c Matrika narozených, Klatovy 63, 1873-1887, s.247 (snímek 252)[3]
  2. a b Místní dědictví: Roubenka, ve které Hais Týnecký vyrůstal[4]
  3. Štít, 20.3.1930, s.4 nebo 1.12.1932, s.3 (dostupné online v NK ČR)
  4. Národní politika, 26.6.1921, s.4[5]
  5. Seznam obou skupin intelektuálů online, Národní politika 8.12.1934, s. 3[6]
  6. hrob Josefa Haise Týneckého na vyšehradském hřbitově v Praze
  7. Plzeňské listy, 20.8.1904, s.9 (dostupné online v NK ČR
  8. Např. Zlatá Praha 27.7.1922: Zločin[7] nebo Malý čtenář 1931-1932, Dobrodružství malé vydry
  9. Vopravil: Slovník pseudonymů a zkratek v české a slovenské literatuře, SPN Praha, 1973, s. 591
  10. Národní politika 24.8.1940, s.6[8]
  11. Národní politika, 26.10.1929, s.7[9] a 19.5.1927, s.9[10]
  12. Národní politika 28.6.1913, s.1[11]
  13. NOVÁKOVÁ, Ester. Český historický román v období Protektorátu [online]. Brno: MASARYKOVA UNIVERZITA, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2010. Dostupné online. 
  14. HAIS TÝNECKÝ, Josef. Vůdce pražského „batalionu“ dr. František Uher. Národní politika. 1927-12-20, roč. 45, čís. 350, s. 3. Dostupné online. 
  15. Národní politika, 2.3.1930, s,8, Batalion[12]
  16. Filmová databáze FDb.cz - Batalion[13]
  17. Národní politika, 8.5.1918, s.4[14]

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat