Otevřít hlavní menu

Jokosuka B4Y

japonský palubní torpédový bombardér

Jokosuka B4Y1 byl japonský třímístný jednomotorový palubní bombardovací letoun dvouplošné koncepce. Letoun sloužil v letech 19361943 v japonském císařském námořnictvu. Ve službě nahradil bombardér Micubiši B2M. V době svého vyřazení to byl poslední palubní dvouplošník, který japonské námořnictvo provozovalo. Spojenci letounu přidělili označení Jean, zatímco japonské námořnictvo letoun označilo Námořní palubní útočný letoun typ 96 (japonsky: 九六式艦上攻撃機, Kjúroku šiki kandžó kógekiki).

Jokosuka B4Y1
Yokosuka B4Y.jpg
Určení palubní torpédový bombardér
Výrobce Jokosuka
Šéfkonstruktér Sanae Kawasaki
První let 1935 [1]
Zařazeno 1937[1]
Vyřazeno 1943
Uživatel Japonské císařské námořnictvo
Výroba 1935-1938
Vyrobeno kusů 205 (včetně 5 prototypů)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VývojEditovat

V roce 1932 japonské námořnictvo vydalo specifikace 7-Ši na stavbu nového palubního bombardéru. Do soutěže se přihlásily továrny Aiči, Micubiši a Nakadžima, které postavily po jednom prototypu. Žádný z nich ale nebyl přijat a v roce 1934 byla vyhlášena nová soutěž (podle specifikací 9-Ši) na výkonnější letoun, který už by nahradil zastaralý bombardér Jokosuka B3Y1. Osloveny byly firmy Micubiši, Nakadžima a Jokosuka. Jako nejlepší byl vyhodnocen prototyp B4Y1 firmy Jokosuka, který navrhl konstruktér Sanae Kawasaki. Nový letoun poprvé vzlétl na konci roku 1935 s kapalinou chlazeným vidlicovým motorem Hiro vz. 91 o výkonu 448 kW. Druhý a třetí prototyp z roku 1936 již měly zabudované hvězdicové devítiválce Nakajima Hikari 2 o 627 kW chlazené vzduchem. Typ byl považován za dočasné řešení, protože námořnictvo požadovalo torpédový bombardér s daleko vyššími výkony, srovnatelnými s jednoplošnou stíhačkou Micubiši A5M. Letoun byl klasicky uspořádaný dvouplošník s pevným podvozkem a celokovovou konstrukcí místy potaženou plátnem. Měl stejná křídla jako typ Kawaniši E7K. Posádka byla třímístná. Pilot seděl vpředu v otevřené kabině, zatímco navigátor a střelec seděli za ním v kryté kabině.

Operační službaEditovat

Přestože byl B4Y1 především palubní bombardér, byl používán i z pozemních základen 13. a 15. kókútai. Ze svých palub ho provozovaly letadlové lodě Akagi, Hóšó, Kaga, Rjúdžó, Sórjú a Unjó a pozemní jednotky 13. a 15. kókútai. V roce 1940 byl typ u prvoliniových jednotek nahrazen jednoplošným letounem Nakadžima B5N (Kate). Od té doby až do roku 1943 letoun létal už jen z palub menších lodí Hóšó a Unjó.

B4Y1 byl nasazen v čínsko-japonské válce a na počátku druhé světové války. V bitvě u Midway létalo 8 letounů B4Y1 z letadlové lodi Hóšó. Jeden z nich 5. června pořídil známý snímek hořící letadlové lodě Hirjú.

VýrobaEditovat

Vzhledem k tomu, že firma Jokosuka neměla vlastní výrobní závody, podělily se o sériovou výrobu B4Y konkurenční dodavatelé. Micubiši Džúkógjó vyrobila 135 kusů, Nakadžima Hikóki 37 kusů a Daidžúiči Kaigun Kókúšó (11. námořní arzenál) v Hiro 28 kusů.[1]

Hlavní technické údajeEditovat

 
Jokosuka B4Y
  • Posádka: 3
  • Rozpětí: 15,0 m
  • Délka: 10,15 m
  • Výška: 4,36 m
  • Nosná plocha: 50 m²
  • Plošné zatížení: 72 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2000 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 3600 kg

Pohonná jednotkaEditovat

 
Jokosuka B4Y u letadlové lodi Kaga

VýkonyEditovat

  • Nejvyšší rychlost: 278 km/h
  • Dostup: 6000 m
  • Stoupavost: 3,6 m/s
  • Dolet: 1580 km

VýzbrojEditovat

  • 1× 7,7 mm pohyblivý kulomet typu 92
  • 1× 800 kg torpédo, nebo 500 kg pum

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu - Prolog. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 39. 

LiteraturaEditovat

  • FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Yokosuka B4Y, s. 449 až 451. (anglicky) 
  • VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu - Prolog. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 38-40. 
  • NĚMEČEK, Václav. Yokosuka B4Y. Letectví a kosmonautika. Září 1986, roč. LXII., čís. 20, s. 29. 

Externí odkazyEditovat