Johannes de Sacrobosco
Johannes de Sacrobosco, česky také Jan Sacrobosco či Jan z Holywoodu, (okol. 1195 – okol. 1256) byl anglický vzdělanec, matematik, komputista a astronom. Místo narození není přesně známo, předpokládá se, že studoval na universitě v Oxfordu a později působil na universitě v Paříži (přibližně v letech 1221 až 1236[1]). Předpokládá se, že jeho první dílo byl Algorismus (De arte numerandi), v kterém představuje arabské číslice a techniky evropskému středověkému vysokoškolskému obecenstvu. Byl také teoretický činný ve výpočtu data Velikonoc (komputistice) a ve svém díle De anni ratione kritizoval juliánský kalendář.
| Johannes de Sacrobosco | |
|---|---|
._Line_engraving,_1_Wellcome_V0003118.jpg) | |
| Narození | 1195 Dumfriesshire nebo Yorkshire |
| Úmrtí | 1256 (ve věku 60–61 let) nebo 1244 (ve věku 48–49 let) Paříž |
| Alma mater | Oxfordská univerzita |
| Povolání | matematik, astronom, pedagog, vysokoškolský učitel a astrolog |
| Zaměstnavatel | Pařížská univerzita |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Spis De sphaera editovat
Největšího věhlasu získalo ovšem jeho dílo astronomické. Napsal velice vlivný traktát De sphaera – o jeho oblíbenosti svědčí, že se zachoval ve stovkách rukopisů a od prvního knižního vydání v r. 1472 se objevilo do r. 1647 dalších 64 vydání. Traktát má 4 kapitoly. V 1. kap. se pojednává o tom, že vesmír má tvar sféry, v jejímž středu se nachází kulatá Země. Kosmos se dělí na dvě oblasti – sublunární, jež je složena ze čtyř prvků, a supralunární, která je utvořena z éteru (tradiční kosmologická představa zpracovaná už Aristotelem ve spisu O nebi a dále tradovaná arabskými astronomy). Pro kulatost Země Jan předkládá tradiční dobové argumenty[2] – Země je kulatá například proto, že souhvězdí a hvězdy nevycházejí a nezapadají pro všechny lidi ve stejnou dobu, nýbrž dříve vycházejí pro lidi, kteří žijí na východě. Dále – na obloze vidíme vždy pouze polovinu ekliptiky, tj. 6 zodiakálních znamení, což by nebylo možné, kdyby se Země nacházela blíže k nějaké části hvězdné oblohy. V 1. kap. dále Sacrobosco dokazuje, že Země má zanedbatelnou velikost v porovnání s kosmem. Ve 2. kap. autor dále probírá další témata středověké astronomie – definuje kruhy světové sféry, rovník, obratníky, ekliptiku atp. Ve 3. kap. a 4. kap. se Sacrobosco pokouší aplikovat tato teoretická východiska, aby vysvětlil pozorovatelné astronomické jevy.
Sacroboscův traktát není dílo příliš originální (ostatně tak ani nebyl zamýšlen), ale spíše systematizují a vhodné pro výuku. (Např. chtěl-li student oxfordské university úspěšně absolvovat fakultu svobodných umění, musel podle universitních statut z počátku 14. století poslouchat přednášky vedené nad tímto spisem.[3]) Na středověkých universitách se používal společně s obdobným traktátem Roberta Grossetesta, jeho vliv se ale neomezuje pouze na středověk – na universitách se nadále užíval až do 17. století.[4]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Špelda, Astronomie ve středověku, s. 177.
- ↑ Ve středověku byla teze o kulatosti Země naprosto běžná. Údajné obhajoby ploché Země jsou pouze výmyslem osvícenských historiků vědy. Jako jeden z rozšířených mýtů moderní doby to popisuje Umberto Eco v eseji Síla falše.
- ↑ Fletcher, The Faculty of Arts, s. 384-385.
- ↑ Špelda, Astronomie ve středověku, s. 176-180.
Literatura editovat
- ECO, U. Síla falše. In: ECO, U. O literatuře. Praha: Argo, 2004, s. 257-283.
- FLETCHEER, J. M. The Faculty of Arts. In: CATTO, J. I.; EVANS, R. (eds.). The Early Oxford Schools. The History of the University of Oxford. Sv. 1. Oxford: Oxford University Press, 1984, s. 369-399.
- ŠPELDA, D. Astronomie ve středověku. Ostrava: Montanex, 2008.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Johannes de Sacrobosco na Wikimedia Commons
