Joan Evansová
Joan Evansová (22. června 1893 Nash Mills – 14. července 1977 Wotton-under-Edge)[2] byla anglická historička anglického a francouzského středověkého umění. Specializovala se na problematiku středověkého šperku. Její významná sbírka je uložena ve Victoria and Albert Museum v Londýně.[3]
Joan Evansová | |
---|---|
Narození | 22. června 1893 Nash Mills |
Úmrtí | 14. července 1977 (ve věku 84 let) Wotton-under-Edge |
Povolání | historička umění |
Alma mater | St Hugh's College |
Témata | dějiny umění |
Ocenění | korespondenční společník Americké středověké akademie (1952) Dáma komandér Řádu britského impéria Fellow of the Society of Antiquaries společník Královské historické společnosti |
Rodiče | John Evans[1] a Maria Millington Lathbury |
Příbuzní | Arthur Evans[1] (sourozenec) |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Mládí a vzdělání
editovatJoan Evansová se narodila ve městě Nash Mills v hrabství Hertfordshire[4] jako dcera starožitníka a obchodníka sira Johna Evanse a jeho třetí manželky Marie Millington Lathburyové (1856–1944). Byla nevlastní sestrou archeologa sira Arthura Evanse, známého svými výzkumy na Knóssu a studiemi o mínojské civilizaci.
Rodiče hodně cestovali a nechávali Joan v péči chůvy Caroline Hancockové, kterou pak znala 67 let. Občas s ní cestovala za rodiči na jejich archeologické výpravy. Hancockové, která zemřela v roce 1961 ve věku 97 let, věnovala svou autobiografii Prelude and Fugue.[5][6]
Evansová se vzdělávala na Corran School ve Watfordu[7] a na dívčí škole v Berkhamstedu, poté nastoupila na St Hugh's College v Oxfordu. Původně plánovala získat diplom z antropologie, ale místo toho studovala klasickou archeologii a v roce 1916 zakončila studia s vyznamenáním. V roce 1917 byla jmenována knihovnicí na St Hugh's College; v roce 1919 psala práci o špercích, aby získala osvědčení o absolvování studia.[8]
Bylo to v době, kdy Oxfordská univerzita stále nepřipouštěla ženy ke studiu, takže plnohodnotný titul Bachelor of Letters získala až v roce 1920 poté, co bojovníci za změnu tohoto nařízení, včetně její matky, úspěšně dosáhli změny.[9] V roce 1930 jí londýnská univerzita udělila titul Doctor of Letters[3] a v roce 1932 získala tentýž, ale čestný titul na Oxfordské univerzitě.[10]
Vědecká činnost
editovatZáznamy Royal Institution of Great Britain dokládají, že Evansová byla první ženou, která v této instituci pronesla páteční večerní projev: Stalo se tak 8. června 1923 na téma Klenoty renesance.[11]
Poté, co ve dvacátých letech minulého století vydala své první knihy o špercích (Anglické šperky od pátého století n. l. do roku 1800 a Magické klenoty středověku a renesance, zejména v Anglii), publikovala Evansová mnoho studií na různá jiná témata včetně umění a architektury Francie. V roce 1950 vyšla v Cambridge University Press její kniha Clunyjské umění v románské době, která se týkala z velké části plastik vytvořených mnichy z opatství v Cluny ve východní Francii;[10] její kniha o románské architektuře kláštera v Cluny vyšla v roce 1938.
Jako členka Society of Antiquaries of London vydala v roce 1956 její oficiální historii a v letech 1959–64 působila jako její první prezidentka.[12]
Další činnost
editovatEvansová cestovala od mládí; výlet s matkou do Říma, když jí bylo 21 let, ji přivedl k rozhodnutí studovat spíše archeologii než antropologii. Postupně si vypěstovala celoživotní lásku k Francii. Navštěvovala ji jak za účelem výzkumu, tak pro potěšení. V roce 1947 koupila románskou kapli mnichů v Berzé-la-Ville a darovala ji Akademii v Mâconu.[8]
Tato sběratelka umění a artefaktů, zejména předrevolučních francouzských šperků, byla štědrou mecenáškou; nejen že věnovala Victoria and Albert Museum celou svou sbírku více než 800 šperků z období od středověku do počátku devatenáctého století,[13] ale také velkou sbírku zlatých prstenů s nápisy a další artefakty Britskému muzeu.[14] V závěti odkázala části svých sbírek i Ashmoleovu muzeu v Oxfordu a Birmingham City Art Gallery.[10]
Byla také velkou mecenáškou své alma mater, St Hugh’s College.[9] Svůj čas a peníze věnovala na různé účely, často anonymně, a přestože byla na vzpomínkové bohoslužbě v St Hugh's College v roce 1977 popsána jako „jedna z nejvýznačnějších a nejvlivnějších osobností století v umění a starožitnictví“,[15] byla jmenována Dámou Řádu britského impéria nikoli za svou průkopnickou práci v dějinách umění, ale za charitativní činnost.[8][16]
Evansová úzce spolupracovala s Courtauldovým institutem umění; byla zde v roce 1931 jmenována čestnou knihovnicí[10] a když historik T. S. R. Boase (1898–1974) v roce 1947 institut opustil, rok tam učila, přičemž jednou z jejích studentek byla historička umění Pamela Tudor-Craigová (1928–2017).[8] Kromě psaní biografií svého bratra Sira Arthura Evanse a Johna Ruskina vydala také knihu Conwayovi: Historie tří generací o rodině, jejímž členem byl historik umění Martin Conway (1856–1937), jehož sbírka fotografií vytvořila základ Conwayovy knihovny v Courtauldově institutu. Fotografie, pořízené Joan Evansovou ve Francii, jsou součástí archivu Conwayovy knihovny, který je v současné době digitalizován v rámci širšího projektu Courtauld Connects.[17]
Ocenění a veřejná činnost (výběr)
editovatKromě toho, že se stala první ženskou prezidentkou Společnosti starožitníků (Society of Antiquaries) a v roce 1973 získala její zlatou medaili, byla v letech 1948–1951 také prezidentkou Královského archeologického institutu (Royal Archaeological Institute) a Bristolské a Gloucestershirské archeologické společnosti (Bristol and Gloucestershire Archaeological Society).[18]
Evansová působila v letech 1953–1966 jako členka poradního sboru Victoria and Albert Museum[13] a ve správní radě Britského muzea (1963–1967).[10]
Byla jmenována čestnou členkou St. Hugh's College v Oxfordu, čestnou doktorkou Univerzity v Cambridgi a získala Řád čestné legie. Byla nositelkou stipendia Královské historické společnosti a Královské literární společnosti.[18][6]
Osobní život
editovatV roce 1939 koupila Evansová usedlost Thousand Acres ve Wotton-under-Edge a žila tam, rozdělujíce svůj čas mezi Gloucestershire a svůj londýnský byt,[8] až do své smrti v roce 1977. Zůstala svobodná.[3]
Publikace
editovat- English Jewellery from the Fifth Century A.D. to 1800, London, Methuen, 1921
- Magical Jewels of the Middle Ages and the Renaissance, particularly in England, Oxford, Clarendon Press, 1922
- Anglo Norman Lapidaries, 1924
- Life in Mediaeval France, Oxford University Press, 1925 (Vyšlo rovněž francouzsky: Civilisation en France au Moyen Age a nizozemsky: Leven in de Middeleeuwen)
- St Joan of Orleans: scenes from the 15th century "Mystére de Siége d’Orleans", by Peter Studer, selected and translated by Joan Evans, Clarendon Press, 1926
- The Unconquered Knight: a chronicle of the deeds of Don Pero Nino, Count of Buelna, by his standard bearer, Diaz de Gamez, vybráno a přeloženo Joan Evansovou z El Vitorial Routledge, 1928
- Pattern, a Study of Ornament in Western Europe from 1180 to 1900, 2 svazky, Oxford, Clarendon Press, 1931
- Monastic Life at Cluny, 1931; Archon Books, USA, 1968
- English Posies and Posy Rings: katalog s úvodem Joan Evansové, Oxford University Press, 1931
- English Mediaeval Lapidaries, 1933, spolu s Mary S. Serjeantsonovou (editorky)
- Nature in Design A Study of Naturalism in Decorative Art, from the Bronze Age to the Renaissance, London, Oxford University Press, 1933
- The Palace of Minos: Index of artefacts, sv. 5, sestaveno ve spolupráci s Sirem Arthurem Evansem, Cambridge University Press, 1936
- The Romanesque Architecture of the Order of Cluny, Cambridge University Press, 1938
- Joinville’s History of Saint Louis, editece edice, Gregynog Press, 1937; Oxford University Press, 1938
- Taste and Temperament. A Brief Study of Psychological Types in their relation to the Visual Arts. Jonathan Cape. 1939.
- Chateaubriand: a Biography, Macmillan, 1939
- Time and Chance: The Story of Arthur Evans and his Forebears, 1943
- The Pursuit of Happiness: The Story of Madame de Sérilly 1762–1799, Longmans, Green and Co., 1946
- The Unselfish Egoist: A life of Joseph Joubert, Longmans, Green and Co., 1947
- Art in Mediaeval France, 987–1498, London, Oxford University Press, 1948
- English Art: 1307–1461, Oxford History of English Art, Oxford, Clarendon Press, 1949
- Cluniac Art of the Romanesque Period, Cambridge University Press, 1950, sborník, editovaný s Johnem Howardem Whitehousem
- Style in Ornament, Oxford University Press, 1950
- Dress in Mediaeval France, Oxford, Clarendon Press, 1952
- A History of Jewellery, 1100–1870, Faber & Faber, 1953
- John Ruskin, Jonathan Cape 1954; první Ruskinův životopis sepsaný za použití Ruskinových deníků.
- The Endless Web: A History of John Dickinson & Co. Ltd., 1804–1954, Jonathan Cape, 1955
- History of the Society of Antiquaries, 1956
- John Ruskin: Diaries, 3 svazky, Oxford, Clarendon Press, 1956
- The Lamp of Beauty: Writings on Art by John Ruskin, vybráno a editováno Joan Evansovou, Phaidon, Oxford, 1959
- Madame Royale, Museum Press, 1959
- Prelude & Fugue: An Autobiography, London, Museum Press, 1964
- Monastic Architecture in France from the Renaissance to the Revolution, Cambridge University Press, 1964
- The Conways: a History of Three Generations, London, Museum Press, 1966
- The Victorians, Cambridge University Press, 1966
- The Flowering of the Middle Ages, editovala Joan Evansová, Thames & Hudson, London, 1966; vyšlo téhož roku v němčině jako Blüte des Mittelalters a ve španělštině v překladu Mireia Bofillové roku 1988.
- Monastic Iconography in France from the Renaissance to the Revolution, Cambridge University Press, 1970
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Joan Evans na anglické Wikipedii.
- ↑ a b English Wikipedia community: Wikipedia.
- ↑ Staff. The Times Digital Archive 1785–2008. Dame Joan Evans, historian of French and English medieval art. The Times. London, UK: 15 July 1977, s. 18.
- ↑ a b c Dame Joan Evans profile [online]. University of Oxford, Ashmolean Museum [cit. 2013-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 March 2012.
- ↑ Dame Joan Evans [online]. Two Villages Archive Trust. Dostupné online.
- ↑ Dame Joan Evans – By the Poor For the Rich: Lace in Context [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Dame Joan Evans [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online.
- ↑ Hertfordshire Genealogy [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e COLDSTREAM, Nicola. Art Historian and Antiquary: Joan Evans (1893-1977) in Women Medievalists and the Academy, edited by Jane Chance. [s.l.]: University of Wisconsin Press, 2005. ISBN 9780299207502. S. 399–422.
- ↑ a b Sir John Evans Centenary Project (Ashmolean Museum) - Joan Evans [online]. 2012-03-16 [cit. 2021-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 March 2012.
- ↑ a b c d e Evans, Joan, Dame [online]. Dictionary of Art Historians [cit. 2020-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 June 2019.
- ↑ Royal Institution celebrates women in science [online]. Royal Institution [cit. 2020-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 July 2019.
- ↑ Dame Joan Evans (D.B.E.) D.Litt [online]. Judith Frances Hubbard [cit. 2020-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 April 2020.
- ↑ a b Donors, collectors and dealers associated with the Museum and the history of its collections [online]. Dostupné online.
- ↑ Collections Online | British Museum [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online.
- ↑ St Hugh's College, Oxford - Chronicle 1977-1978 by St Hugh's College, Oxford - Issuu [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Page 1 | Supplement 46777, 30 December 1975 | London Gazette | The Gazette [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online.
- ↑ Who made the Conway Library? [online]. 2020-06-30 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BROOKE, C. N. L. Dame Joan Evans: Memorial address. The Antiquaries Journal. 1978, s. 9–12. Dostupné online. ISSN 1758-5309. DOI 10.1017/S0003581500040154. S2CID 163143110. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- Životopis s fotografií (anglicky)
- Životopis s bibliografií (anglicky)