Joachim Camerarius starší
Joachim Camerarius starší (12. dubna 1500, Bamberk, Německo – 17. dubna 1574, Lipsko, Německo) byl německý klasický učenec.
| Joachim Camerarius starší | |
|---|---|
 Joachim Camerarius starší, rytec Johann Jacob Haid. | |
| Narození | 12. dubna 1500 Bamberk |
| Úmrtí | 17. dubna 1574 (ve věku 74 let) Lipsko |
| Národnost | německá |
| Vzdělání | Lipsko, Erfurt, Wittenberg |
| Alma mater | Erfurtská univerzita |
| Povolání | renesanční humanista, klasický učenec, vysokoškolský učitel, básník a klasický filolog |
| Zaměstnavatelé | Univerzita Tübingen Lipská univerzita Wittenberská univerzita |
| Nábož. vyznání | Luterán |
| Choť | Anna Camerarius (od 1527)[1] |
| Děti | Joachim Camerarius mladší |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatNarodil se v Bambergu v Bamberském knížecím biskupství. Jeho příjmení bylo Liebhard, ale obecně se mu říkalo Kammermeister, předchozí členové jeho rodiny zastávali úřad komorníka (camerarius) biskupům z Bambergu.[2]
Studoval v Lipsku, Erfurtu a Wittenbergu, kde se sblížil s Philippem Melanchthonem, katolickým reformátorem a přítelem Martina Luthera. Několik let byl učitelem historie a řečtiny na gymnáziu v Norimberku (Ägidiengymnasium).[3] V roce 1530 byl poslán jako zástupce pro Norimberk na dietu v Augsburgu, kde pomáhal Melanchthonovi při sestavování augsburského vyznání.[2]
O pět let později byl vévodou Ulrichem z Württembergu pověřen reorganizací univerzity v Tübingenu; a v roce 1541 vykonal podobnou práci v Lipsku, kde strávil většinu života. Byl důležitou osobností v reformačním hnutí a jeho rady často vyhledávali přední muži.[2]
V roce 1535 si dopisoval s Františkem I. Francouzským ohledně možnosti usmíření mezi katolickým a protestantským vyznáním. V roce 1568 poslal pro něj do Vídně Maxmilián II., aby s ním hovořil na stejné téma. Zemřel v Lipsku 17. dubna 1574.[2]
Camerariusův vnuk Ludwig Camerarius byl vůdčí osobností třicetileté války, jako hlava falcké vlády v exilu.
Dílo
editovatPřeložil do latiny Herodotus, Demosthenes, Xenophon, Homer, Theocritus, Sofokles, Lucian, Theodoretus, Nicephorus, Ptolemaios a další řečtí spisovatelé. Publikoval více než 150 děl, včetně Catalogue of the Bishops of the Principal Sees, Greek Epistles (Řecké epištoly); Accounts of his Journeys (Poznámky z cest) v latinském verši; Kommentary on Plautus, pojednání o numismatice; Euclid in Latin, knihu o jezdeckého umění Hippocomicus a Lives of Helius Eobanus Hessus, George of Anhalt and Philipp Melanchthon. Jeho Epistolae Familiares (vydané po jeho smrti) jsou cenným příspěvkem do historie jeho doby.[2]
V roce 1535 vydal první tištěné řecké vydání Ptolemaiova astrologického textu, Tetrabiblos. Pevně věřil v astrologii a tak v roce 1535 pokračoal s druhým vydáním Tetrabiblos, opět v řečtině s doprovodným latinským překladem Philippa Melanchthona.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Joachim Camerarius na anglické Wikipedii.
- ↑ Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei.
- ↑ a b c d e Chisholm 1911.
- ↑ Brosseder 2005:561
Literatura
editovat
Encyklopedické heslo Joachim Camerarius starší v 11. vydání Encyclopædia Britannica ve Wikizdrojích- A. Horawitz in Allgemeine deutsche Biographie.Šablona:Which Cf. Joachim Camerarius (1500-1574). Essays on the History of Humanism during the Reformation. Munich: Fink, 1978.
- Brosseder, Claudia. (2005) "The Writing in the Wittenberg Sky: Astrology in Sixteenth-Century Germany". Journal of the History of Ideas. Vol. 66, No. 4 (Oct.), pp. 557–576.
- Bursian, Conrad, Die Geschichte der klassischen Philologie in Deutschland (1883).
- Ptolemy, Claudius. (1971) Tetrabiblos; edited and translated into English by F.E. Robbins, Imprint London, W. Heinemann ltd., Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press (Loeb edition).
- Sandys, John Edwin, History of Classical Scholarship (ed. 1908), ii. 266.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Joachimus Camerarius starší na Wikimedia Commons - Camerarius, Joachim (1605) Symbolorum & emblematum Archivováno 31. 7. 2020 na Wayback Machine. - digital facsimile from the Linda Hall Library
