Jindřich I. Mohučský

arcibiskup mohučský

Jindřich I. Mohučský (Heinrich I. von Mainz, 10801. nebo 3. září 1153, Einbeck), známý také jako Heinrich Felix z Harburgu, zastával v letech 1142 až 1153 funkci arcibiskupa mohučského a působil také jako regent Konráda III. Štaufského. V období Druhé křížové výpravy se pokusil zabránit opakovanému násilí proti mohučským židům. V roce 1147 se zúčastnil Venedské křížové výpravy.[1]

Jindřich I. Mohučský
Heinrich I. z Mainz.jpg
NarozeníDesetiletí od 1080
Úmrtízáří 1153 nebo 3. září 1153
Klášter Amelungsborn
Místo pohřbeníEinbeck
Povoláníkatolický kněz
Nábož. vyznáníkatolická církev
Funkcemohučský arcibiskup (1142–1153)
katolický arcibiskup (od 1142)
arcibiskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Jindřich I. pravděpodobně pocházel z durynské šlechtické rodiny. V roce 1122 se stal proboštem Kláštera sv. Viktora, který se nacházel jižně před městem Mohuč. V tomto městě působil od roku 1128 jako děkan a dočasně také jako arciděkan. Měl blízký vztah s bývalým arcibiskupem Adalbertem I., kterému vděčil za jmenování arcibiskupem po smrti svého předchůdce Markolfa a také byl zavázán Konrádovi III., který ho finančně podporoval. Jindřich I. byl patrně vysvěcen z papežského legáta na biskupa, což je pozoruhodné, neboť nepatřil k dvorské kapli, ani k dvorské kanceláři.[2] Během svého působení podporoval Jindřich I. mnoho klášterů, které si vzal pod svou biskupskou ochranu a bojoval za posílení církevní disciplíny. Důkazem toho je rok 1143, kdy zastával v Mohuči synodu, jejíž cílem bylo projednat a urovnat záležitosti týkající se sporu mezi klášterem sv. Petra v Mohuči a klášterem Disibodenberg. Měl velice dobrý vztah s papeži Innocentem II., Celestýnem II. a Luciem II., což se nadalo tvrdit o vztahu s papežem Evženem III.[3] V roce 1147 se Konrád III. vydal na křížovou výpravu a jmenoval Jindřicha I. říšským regentem. Kromě zastupování panovníka mu byla svěřena výchova Konrádova syna, Jindřicha. Jindřich tudíž pro své povinnosti nemohl opustit užší území Říše a je pravděpodobné, že se právě z tohoto důvodu v roce 1148 nezúčastnil církevního sněmu v Remeši, a byl tak papežem Evženem III. suspendován. Jindřich byl znovu povolán do funkce poté, co navštívil papeže v Římě. Když se v roce 1150 Konrád III. vrátil a znovu převzal moc, Jindřich obnovil svou bývalou územní politiku ve prospěch arcibiskupství mohučského. V roce 1152, kdy zemřel Konrád III., bylo Jindřichovým úkolem uspořádat volbu nového krále. Konrádův prvorozený syn Jindřich v roce 1150 zemřel a jediným následníkem trůnu byl Konrádův druhý syn Fridrich, kterému bylo v té době pouhých šest let. O korunu v královské volbě v roce 1152 nakonec soupeřil Konrádův synovec Fridrich I. Barbarossa s Konrádovým synem Fridrichem, kterého zastupoval Jindřich. Přestože výhra připadla Jindřichovi, korunovace Fridricha v Cáchách zůstala v nedohlednu. Fridrich I. Barbarossa se totiž postaral o jeho pád. K tomu došlo s papežským schválením o letnicích v roce 1153, a to navzdory zastání ze strany Bernarda z Clairvaux a Hildegardy z Bingenu v Jindřichův prospěch. Poté se Jindřich vrátil zpět do kláštera v Amelungsborn, mnichem se však nikdy nestal. Téhož roku také Jindřich zemřel. Byl pohřben v klášteře v Einbecku.[4]

Mapa světa Jindřicha MohučskéhoEditovat

 
Mapa světa Heinricha I. z Mainz

Tato mapa se nachází v souboru De imagine mundi (Obrázek světa), což je druh středověké encyklopedie. Mapa světa je připisována určitému Heinrichovi, pravděpodobně stejné osobě jako byl Heinrich, kanovník Kostela Panny Marie v Mainz. Většina rukopisů Imago Mundi pokládá za autora Honoria, ale mezi obsahem a textem cambridžského rukopisu, kde se tato mapa nachází, je poznámka: " Heinrich, který vyhověl této knize, je kanovník Kostela Panny Marie z města Mainz." Jiný zdroj zase tvrdí, že nazývat mapu mapou Heinricha z Mainz je zavádějící, protože Heinrich z Mainz nemá s mapu co dočinění. Stejně se zde nahlíží i na autorství Honoria. Byla uchována díky kopii rukopisu pořízené na konci 12. století na Univerzitě v Cambridgi. Mapa je orientovaná na jih, oválného tvaru a její rozměr není velký - pouhých 29,5 x 20,5 cm. Obsahuje 229 popisných informací společně s velkým počtem nepojmenovaných měst, pohoří a řek. Co se týče barevného znakového klíče, ten odpovídá tradičním středověkým zvykům značení: moře jsou zbarvená zeleně, Rudé moře červeně, řeky jsou fialové a reliéf zobrazuje červené laločnaté řetězy hor. Hlavní sídla jsou pak označena symbolem katedrály, dvojitými věžemi a hradbami.[5][6]

Polohopis mapyEditovat

Středomoří zahrnuje ostrovy Minorga, Maiorge, Korsika, Sardinie, Sicílie, Kréta a Delos, které obklopují menší nepojmenované ostrovy. Mare Caspiuos (Kaspické moře) je zobrazené vlevo nahoře a pod ním se nachází tři provincie: Hircania (Hyrkánie), Amazones (Amazonie) a Arménie. Napravo od Arménie leží červeně zbarvené horské pásmo (pohoří Taurus), ve kterém pramení řeky Eufrat a Tigris. V Asii mapa zobrazuje města Betlém, Jeruzalém, Jericho, Persepolis, Babel, Damašek, Tróju a další. V Evropě je největší oblast přidělena Itálii, kde jsou společně s jejími provinciemi vyobrazena města Řím a Pisa. Nejpodrobněji je na mapě zachycena Francie s Paříží, která je zde zobrazena jako ostrov v řece.[6]

ReferenceEditovat

  1. HERDE, Peter. Neue Deutsche Biographie 8 [online]. Neue Deutsche Biografie, 1969, rev. 2004-11-11 [cit. 2017-12-28]. S. 369. Dostupné online. 
  2. WILL, Cornelius. Allgemeine Deutsche Biographie [online]. Historischen Kommission bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, 1880, rev. 2015-12-09 [cit. 2017-12-28]. S. 538–539. Dostupné online. 
  3. Regesta Imperii Online [online]. Mainz: Regesta Imperii, Akademie der Wissenschaften und der Literatur [cit. 2017-12-28]. S. 1768. Dostupné online. 
  4. HAARLÄNDER, Stephanie. 2000 Jahre Mainz - Geschichte der Stadt digital [online]. Universität Mainz: Institut für Geschichtliche Landeskunde [cit. 2017-12-28]. Dostupné online. 
  5. HARVEY, P.D.A. Imago Mundi [online]. Imago Mundi, Ltd., 1997 [cit. 2017-12-28]. S. 33–42. Dostupné online. 
  6. a b The Sawley Map, a.k.a. World Map of Henry of Mainz [online]. Cartographic Images, 1994, rev. 2015-07-22 [cit. 2018-02-05]. S. 33–42. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-24.