Jazdkart I.

Jazdkart I.
Narození	4. století
Úmrtí	421; Írán
Potomci	Bahrám V. a Shapur IV
Otec	Šápúr III.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jazdkart I. (psáno též Jazdgard), v íránské tradici známý pod přídomkem Bazegar (Hříšník), byl perský velkokrál z rodu Sásánovců vládnoucí v letech 399–421. Jeho otcem byl král Bahrám IV.,^[1] synem a nástupcem král Bahrám V. (kromě něj jsou známi ještě synové Šápúr a Narsé).

Vláda

Jazdkart patří k významnějším sásánovským králům a navzdory svému přízvisku proslul především jako nábožensky vstřícný muž. Za jeho vlády se v Seleukii nad Tigridem mohla konat vůbec první celoříšská synoda křesťanů, jež přijala závěry koncilu nikajského. I s Římany zachovával král velmi dobré vztahy, takže dokonce o sto let později kolovala pověst – dobovými prameny nedoložená – že císař Arcadius svěřil před smrtí poručnictví nad svým nezletilým synem Theodosiem do Jazdkartových rukou.^[2] Že tato náboženská a politická smířlivost způsobovala v zarathuštrovském kněžstvu nevoli, je nepochybné, ale nevysvětluje to ještě králův hanlivý přídomek – je také možné, že Jazdkart podporoval určitý směr v zarathuštrismu, stojící v rozporu s ortodoxií.

V posledních letech Jazdkartovy vlády se značně vyostřila vnitropolitická situace v říši. Někteří křesťané se začali chovat vzpurně a ve městě Hormizd-Ardašír v Chúzistánu dokonce strhli zarathuštrovský chrám ohně. Král musel na nátlak mágů roku 420 nařídit jejich perzekuci, která pak pokračovala i za vlády Bahráma V. Současně vypukla válka s východořímskou říší, jež ale měla spíše poziční charakter.

Jazdkart I. zemřel za záhadných okolností roku 421;^[3] mnohé podporuje domněnku, že byl zavražděn při spiknutí zosnovaném mágy a velmoži. Po jeho smrti došlo k určitým dynastickým zmatkům, jež ukončil až nástup prostředního králova syna Bahráma na trůn.

Poznámky

↑ Agathias 4, 26, 3 však tvrdí, že byl synem Šápúrovým (nejspíš míní Šápúra III.).
↑ K tomu srov. WINTER, Engelbert; DIGNAS, Beate. Rom und das Perserreich. Zwei Weltmächte zwischen Konfrontation und Koexistenz. Berlin: Akademie Verlag, 2001. ISBN 3-05-003451-3. S. 114–117.
↑ Podle kronikáře Tabarího ho zabil kůň seslaný z nebes. Viz Geschichte der Perser und Araber zur Zeit der Sasaniden. Aus der arabischen Chronik des Tabari. Příprava vydání Theodor Nöldeke. Leiden: Brill, 1973. ISBN 90-04-03624-5. S. 77.

Literatura

KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s.
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Válka s Peršany a Vandaly. Překlad Antonín Hartmann, Květa Rubešová. Praha: Odeon, 1985. 379 s.
SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der Geschichte des sasanidischen Reiches. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1990. viii, 155 s. ISBN 3-534-07826-8. (německy)