Jaroslav Zeman (zápasník)
Jaroslav Zeman (* 20. února 1962 Praha) je bývalý československý a český zápasník – klasik, účastník olympijských her v roce 1988, 1992 a 1996.
| Jaroslav Zeman | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Datum narození | 20. února 1962 (62 let) |
| Místo narození | Praha  Československo |
| Stát | Československo Česko |
| Rodina | Miroslav Zeman (strýc) |
| Sportovní informace | |
| Klub | RH (PSK Olymp) Praha (klub) Sokol Domino Hostivař (prof. klub od 93–96) AC Bavaria Goldbach (bundesliga) |
| Trenéři | pan Jabůrek (zač.) Karel Polák (Hlavní trenér) Petr Kment (klub RH) Václav Scheiner starší (klub osob., repr. 90–96) Josef Kolář (repr. jun) Vítězslav Mácha (repr. 82–84) Miroslav Janota (repr. 85–87) Ervín Varga (repr. 87–90) |
| Kategorie | lehká střední váha |
| Zápasnický styl | řecko-římský styl |
| Účast na LOH | 1988, 1992, 1996 |
| Údaje v infoboxu aktuální k roku 2021 | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| Mistrovství světa v zápasu řecko-římském | ||
| stříbro | MS 1991 Varna | velterová váha |
| Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském | ||
| stříbro | ME 1988 Oslo | velterová váha |
| bronz | ME 1989 Oulu | velterová váha |
| bronz | ME 1990 Poznaň | velterová váha |
Sportovní kariéra
editovatZápasení se věnoval od útlého dětství po vzoru svého strýce, olympijského medailisty Miroslava Zemana v pražském klubu Rudá Hvězda (později PSK Olymp). Jeho prvním trenérem byl pan Jabůrek.[1] Navštěvoval sportovní základní školu v Jeseniově ulici, kde se věnoval převážně lehké atletice a v žákovských kategoriích patřil mezi přední československé atlety.[1] Po vyučení automechanikem však upřednostnil sportovní kariéru v zápasu. Pod vedením Petra Kmenta se specializoval na zápas řecko-římský.[2]
Do československé mužské reprezentace klasiků ho poprvé pozval reprezentační trenér Vítězslav Mácha v závěru roku 1981. V červenci 1982 se stal mistrem Evropy v kategorii olympijských nadějí do 21 let v lehké váze do 68 kg.[2] V olympijském roce 1984 přestoupil do vyšší velterové váhy do 74 kg, do které shazoval cca 3 kilogramy. Kvůli bojkotu však přišel o účast na olympijských hrách v Los Angeles.
Od roku 1985 pod vedením nového reprezentačního trenéra Miroslava Janoty výsledkově stagnoval. Neúspěchy silně prožíval a začal trpět žaludečnimi (psychosomatickými) problémy.[1] V posunu mezi světovou špičku mu pomohla změna reprezentačního vedení v závěru roku 1987. Navíc se ho v Rudé Hvězdě ujal mladý trenér Václav Scheiner starší.[1] Změny v přípravě zavedené mladým reprezentačním trenérem Ervínem Vargou nesli první ovoce na mistrovství Evropy v norském Oslu – Kolbotnu v květnu 1988, kde prohrál až ve finále s kazašsko-čečenským Sovětem Bisoltem Decijevem a obsadil druhé místo. Na zářiové olympijské hry v Soulu odjížděl s ambicemi na pěkný výsledek. V úvodním kole základní skupiny B mu porážku z posledního mistrovství Evropy vrátil Maďar János Takács, když nad ním zvítězil 2:5 na technické body. V dalším kole ho druhou porážkou v turnaji, na lopatky vyřadil kazašský Sovět Daulet Turlychanov.
Od roku 1989 pokračoval v nastaveném trendu s jedním úspěšným vrcholem sezony. Na mistrovství Evropy v Oulu a mistrovství Evropy v Poznani v roce 1990 vybojoval 3. místo, které nepotvrdil na mistrovství světa. V roce 1991 se situace obrátila, po výsledkovém propadáku na mistrovství Evropy v německém Aschaffenburgu startoval na zářiovém mistrovství světa ve Varně. V závěrečném zápase skupiny o postup do finále s domácím Bulharem Petarem Tenevem zvítězil technickou převahou na pasivitu a jako vítěz skupiny postoupil do finále proti arménskému Sovětu Mnacakanu Iskandarjanovi. O hlavu menším, podsaditým Iskandarjanem prohrál před časovým limitem na lopatky a obsadil druhé místo, kterým si předčasně zajistil účast na olympijských hrách v Barceloně v roce 1992.
V olympijském roce 1992 se soustředil na jediný vrchol, červencové olympijské hry v Barceloně. Před turnajem musel shazovat 6 kilogramů. V úvodním kole základní skupiny A porazil Íránce Ahadem Džavánsálehího 4:0 na technické body a ve druhém dokonce před časovým limitem technickou převahou Rumuna Endera Memeta.[3] Ve třetím kole s Polákem Józefem Traczem vedl 50 sekund před koncem hrací doby 3:0 na technické body. Neodolal však drtivému závěrečnému tlaku Poláka a prohrál 4:5 na technické body. Ve čtvrtém kole původně zvítězil nad Švédem Torbjörne Kornbakkem 2:1 na technické body. Švédové však podali protest u jury za jeden rozhodčím nehodnocený chvat. Jury protest uznala a připsala Švédovi 3 body.[4] Zápas mezi Zemanem a Kornbakkem tak skončil 2:4 na technické body. Tím byl z dalších bojů ve skupině vyřazen a čtvrtým místem ho čekal zápas o umístění proti Bulharu Dobri Marinovovi. Bulhar se k zápasu s ním nedostavil a obsadil tak konečné 7. místo. Po olympijských hrách avizoval konec v reprezentaci. Měl mladou rodinu, které se chtěl více věnovat – s manželkou Miroslavou má dva syny Jaroslava (*1983) a Lukáše (*1987).[1]
Od roku 1993 se nechal zlákat pracovní nabídkou podnikatele Pavla Domkaře do jeho firmy Dominy, která zároveň provozovala v hostivařské sokolovně vlastní zápasnický klub. Vzápětí se vrátil i do reprezentace, ale na předbarcelonskou formu nenavázal. Od roku 1994 startoval častěji ve vyšší střední váze do 82 kg. V roce 1995 přišel o startu na domácím mistrovství světa v Praze kvůli zraněným žebrům. Do olympijského roku 1996 se s trenérem Scheinerem rozhodli o návrat do velterové váhy do 74 kg. Na březnovém mistrovství Evropy v Budapešti nepřijel v optimální formě. Ve druhém kole s Nizozemcem Richardem van Zaanenem prohrával již 0:7 na technické body. Dokázal však zápas otočit a vyhrát 11:7. Ve čtvrtém kole ho z turnaje vyřadil favorit Mnacakan Iskandarjan reprezentující Rusko. Obsadil konečné 10. místo, kterým se jako poslední kvalifikoval na své třetí olympijské hry v Atlantě. V úvodním kole porazil snadno Maročana Azíze Chaláfího 7:0 na technické body. Ve druhém kole prohrál s mladým Maďarem Tamásem Berziczou 1:5 na technické body a v opravách ho z turnaje definitivně vyřadil Bulhar Stojan Dobrev 0:5 na technické body.
V roce 1997 se Domkařova firma Domino dostala do konkurzu[5] a v 34 letech ukončil sportovní kariéru. Věnuje se trenérské práci v domovském klubu Olymp.
Výsledky v zápasu řecko-římském
editovat| Turnaj | 1982 | 1983 | 1984 | 1985 | 1986 | 1987 | 1988 | 1989 | 1990 | 1991 | 1992 | 1993 | 1994 | 1995 | 1996 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | |
| −68 | −74 | −82 | −74 | ||||||||||||
| Olympijské hry | — | úč. | 7. | úč. | |||||||||||
| Mistrovství světa | úč. | úč. | úč. | úč. | úč. | úč. | úč. | 2. | úč. | úč. | — | ||||
| Mistrovství Evropy | úč. | úč. | 7. | úč. | — | 5. | 2. | 3. | 3. | úč. | — | úč. | úč. | — | úč. |
| ME olym. nadějí | 1. | ||||||||||||||