Jaroslav Vaculík (architekt)
Jaroslav Vaculík (22. března 1921, Vrchoslavice – 18. července 1995, Praha) byl český architekt, designér a výtvarník.[1]
| ak. arch. Jaroslav Vaculík | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 22. března 1921 ČeskoslovenskoVrchoslavice |
| Úmrtí | 18. července 1995 (ve věku 74 let) Česko Praha |
| Bydliště | Praha |
| Alma mater | VŠUP v Praze |
| Povolání | Architekt, designér a výtvarník |
| Ocenění | World Habitat Awards 90 |
| Děti | Lukáš Vaculík Jaroslav Vaculík |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNejdříve se vyučil zedníkem ve Zlíně v roce 1937, poté tam vystudoval Vyšší průmyslovou školu stavební, studium zakončil složením maturitní zkoušky. Po škole pracoval jako projektant ve firmě Baťa pod Františkem L. Gahurou. V roce 1945 úspěšně složil stavitelskou zkoušku v Praze a nastoupil studium na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Po roce studia zanechal a začal studovat na VŠUP v Praze v ateliéru prof. Pavla Smetany. Ve 4. ročníku se mu podařilo získat státní stipendium na studium architektury v Paříži. Na základě doporučení od Františka L. Gahury začal pracovat v ateliéru Le Corbusiera. Po návratu v roce 1950 úspěšně zakončil studium na VŠUP.
Následně pracoval jako projektant a roku 1954 založil družstevní ateliér, který o dva roky později spojil s ateliérem Stanislava Tobka.[2] Tuto éru ukončilo jejich odsouzení za "rozkrádání národního majetku".[1] V době výkonu trestu se nejspíše podíleli na projektu Prezidentské vily ve Vystrkově.[3][4][5] Propuštěn byl Jaroslav Vaculík podmínečně v roce 1960. Do roku 1972 pracoval pro ČSM a navrhl několik rekreačních objektů, u kterých se inspiroval Le Corbusierem. Mezi nejvýraznější Vaculíkovy projekty patří výstavba Tábornické školy u Lipnice nad Sázavou.[1][6] V letech 1972–1980 pracoval v Kramářově galerii v Praze. Od 80. letech se věnoval nástavbám v panelových domech, za což získal v roce 1991 ocenění World Habitat Awards. Zemřel 18. července 1995 v Praze.[1][2]
Po jeho smrti uspořádal dílo historik Matěj Kotalík a připravil z něj výstavu v Muzeu umění a designu v Benešově, kde rovněž vyšla Vaculíkova monografie. Architekt David Vávra také zachytil jeho dílo v televizním dokumentu Šumný Benešov. Vaculíkova tvorba je zastoupena ve sbírkách Muzea umění a designu v Benešově a Národního technického muzea v Praze.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d SCHWIPPEL, Jindřich. Architekt Jaroslav Vaculík – Corbusierův žák z Hanspaulky. S. 9–11. Hanspaulka [online]. 2013 [cit. 2016-08-25]. Roč. 16, s. 9–11. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-07.
- ↑ a b Prostor - architektura, interiér, design. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2016-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-20.
- ↑ Hnízdo se špatnou pověstí [online]. Týden.cz, 2011-07-22 [cit. 2016-08-25]. Dostupné online.
- ↑ JANEČKOVÁ, Ing. arch. Mgr. Michaela J. Prezidentská vila v areálu Vystrkov. www.filmavideo.cz [online]. [cit. 2016-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-26.
- ↑ Mystičnost jako únik z postmoderního bezčasí | DOK.REVUE. www.dokrevue.cz [online]. [cit. 2016-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-19.
- ↑ BENEŠ, Ondřej; ŠEVČÍK, Oldřich. Architektura 60. let: "zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. Praha: Grada Publishing, 2009. 502 s. ISBN 9788024713724. S. 374.
Literatura
editovat- KOTALÍK, Matěj. Jaroslav Vaculík: architekt, designér, výtvarník. Benešov: Muzeum umění a designu 2010. 370 s. ISBN 978-80-87400-04-3.
- VACULÍK, Jaroslav. Rekreační ubytování. Polytechnická knižnice sv. 23, SNTL 1963, 192 s.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Vaculík na Wikimedia Commons
