Otevřít hlavní menu

Jan Vičar

český muzikolog, pedagog a skladatel

Jan Vičar (* 5. května 1949 Olomouc) je český muzikolog, pedagog a skladatel.

Prof. PhDr. Jan Vičar, CSc.
Základní informace
Narození 5. května 1949 (70 let)
Olomouc
Žánry klasická hudba
Povolání hudební skladatel, pedagog, hudební pedagog a muzikolog
Ocenění Cena města Olomouce (2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

V mládí se učil hře na akordeon a klarinet na Lidové konzervatoři. Od roku 1967 studoval muzikologii a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a souběžně hru na akordeon na konzervatoři v Ostravě. Obě studia spojil svou diplomovou prací: Akordeon a jeho hudební uplatnění. Pokračoval studiem kompozice na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a od roku 1979 na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze. Na HAMU absolvoval ještě postgraduální kurs hudební teorie. V letech 1973–85 působil na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty v Olomouci a současně jako externí pedagog na HAMU. V roce 1995 se stal na HAMU docentem a v roce 1998 profesorem teorie a dějiny hudby.

Od 1985 byl redaktorem a 1986–89 šéfredaktorem časopisu Hudební rozhledy. Zasloužil se o obnovení Katedry muzikologie na Filozofické fakultě v Olomouci, kterou od roku 1990 vede. V letech 1998–99 působil jako hostující profesor na St. Cloud State University v Minnesotě ve Spojených státech. Od roku 2005 je hostujícím profesorem na Birmingham-Southern College v Alabamě v USA.

Vedle pedagogické a skladatelské činnosti je intenzivně činný organizačně:

  • člen výboru mezinárodního festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc
  • předseda poroty mezinárodní soutěže Iuventus Mundi Cantat
  • sbormistr Pěveckého sboru olomouckých učitelek
  • funkcionář Svazu českých skladatelů a koncertních umělců
  • organizátor seminářů mladých kritiků a muzikologů v Hukvaldech
  • členem výboru festivalu Pražské jaro
  • zakladatel experimentálního studia hudební produkce
  • zakládající člen hudebního spolku Přítomnost
  • člen Rady vysokých škol
  • člen akademického senátu HAMU
  • člen vědecké rady Filozofické fakulty UP
  • ředitel programu Art and Music in the Czech Republic (pro studenty z USA)
  • člen Czechoslovak Society of Arts and Sciences
  • zástupce České republiky v řídícím výboru programu European Science Foundation Musical Life in Europe 1600–1900
  • přednášky na zahraničních vysokých školách a muzikologických konferencích po celém světě

DíloEditovat

MuzikologieEditovat

Prof. Vičar se zaměřuje na hudební estetiku, hudební kritiku, teorii, dějiny a estetiku české hudby 20. století, na dílo Leoše Janáčka a na kritické hudební edice. Publikoval více než 200 prací. Mezi nejdůležitější patří:

Knižní publikace
  • Akordeon a jeho hudební uplatnění (Praha 1981)
  • Václav Trojan (Praha 1989)
  • Hudební kritika a popularizace hudby (Praha 1997)
  • Hudební estetika (s Romanem Dykastem, Praha 1998)
  • Varhany a jejich funkce v Čechách a na Moravě, 1600–2000. In honorem Jiří Sehnal (Olomouc 2002).
Publikace v časopisech a sbornících
  • Vladimír Hudec padesátiletý (Hudební věda 17, 1980, č. 2, s. 189–190)
  • K problematice 1. věty (Smrt Andrijova) Janáčkova Tarase Bulby (sborník Janáčkiana 1978 a 1979, Ostrava 1981, s. 127–132)
  • Kantátová tvorba mladých skladatelů 1970–1980 (Hudební rozhledy 35, 1982, č. 2, s. 83–89)
  • Nad dílem Václava Trojana (Hudební rozhledy 35, 1982, č. 10, s. 453–457)
  • Estetické názory mladých skladatelů (Hudební rozhledy 36, 1983, č. 7, s. 325–327)
  • Skladatelská generace sedmdesátých let, názory a orientace (Opus musicum 15, 1983, č. 4, s. 101–109)
  • V Itálii za hudbou (Hudební rozhledy 38, 1985, č. 7–10, s. 312–314, 377–379, 426–428, 469–471)
  • Nástin života a periodizace tvorby Václava Trojana (sborník HAMU Živá hudba, sv. 9, Praha 1986, s. 273–288)
  • Stylová problematika díla Václava Trojana. K nedožitým osmdesátinám skladatele 24. 4. 1987 (Hudební věda 24, 1987, č. 2, s. 99–120)
  • Hudba v Babylónu (Hudební rozhledy 42, 1989, č. 1, s. 43–44)
  • Vztah obecné a hudební estetiky jako vědních oborů; obecná a hudební estetika jako vyučovací předměty na HAMU (sborník AMU Pedagogické a vědeckovýzkumné úkoly hudební teorie, Praha 1989, s. 30–34)
  • Sémantické aspekty hudební analýzy (Živá hudba, sv. 11, Praha 1992, s. 44–47)
  • Leoš Janáček´s „The Diary of One Who Vanished“ (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Philosophica – Aesthetica 14, Musicologica II, 1995, s. 51–84)
  • Music Against the War (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Philosophica – Aesthetica 14, Musicologica II, 1995, s. 111–116)
  • „Neznámá“ česká hudba po roce 1945 (Opus musicum 28, 1996, č. 3, s. 128–132)
  • Esej o hudební kritice (Hudební věda 34, 1997, č. 1, s. 116–122)
  • European Classical Music in Today’s World (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Philosophica – Aesthetica 19, Musicologica Olomucensia V, 2000, s. 155–186)
  • Američtí moravané a hudba (Opus musicum 34, 2002, č. 5, s. 13–23)

Hudební dílo (výběr)Editovat

Dětské sbory
  • U vodníků (muzikál, 1978)
  • Ahoj, moře! (cyklus pro dětský sbor, 1981)
  • Zpíváme si (cyklus pro dětský sbor, 1982)
  • Míšovy písničky (cyklus pro dětský sbor, 1993)
  • Ufo, ufo, ufoni a jiné písničky pro děti (cyklus pro dětský sbor, 1993)
  • Voda, voděnka (2000)
  • Co mi ještě zbylo ze Žáčka (2000)
Orchestrální skladby
  • Cesta k slunci (symfonický obraz, 1980, revize 1981)
  • Křik (kantáta pro baryton, smíšený sbor a orchestr, 1981)
  • Hudba pro smyčce a tympány (1980)
  • Noční modlitba (1994; verze pro dechové nástroje 1996)
  • Vivat universitas! (symfonické procesí pro velký orchestr, 2000)
  • Tempus Iuvenis (kantáta pro koloraturní soprán, hluboký bas, sbor a orchestr, 2018)
Komorní hudba
  • Smyčcový kvartet (1978, revize 1982)
  • Nonet o horách, dúbravách a valašskéj zemi (1979)
  • Sonáta pro flétnu a cembalo (1979, revize 1985 a 1986)
  • Japonský rok (pro soprán, flétnu, klavír a piano preparé, 1979)
  • Poučení Šuruppakovo (pro hlas a harfu, 1994)
  • Tři pochody pro dr. Kabyla (2000)
  • Přeludya (dvanáct skladeb pro klavír, 2000);
  • Hudba pro Míšana (pro žesťové kvinteto, 2001)

LiteraturaEditovat

  • Slovník českých sbormistrů (sv. 2, Praha 1983).
  • Čeští skladatelé současnosti (Praha 1985).
  • Jiří Vysloužil: Hudební slovník pro každého II (Vizovice 1999).
  • Who’s Who in Music (16. edition, Cambridge 1998 a 17. edition, Cambridge 2000–01).
  • The New Grove Dictionary of Music and Musicians (2. edition, London 2001, sv. 26).

Externí odkazyEditovat