Jacques-Bénigne Bossuet

francouzský teolog, politik a spisovatel
(přesměrováno z Jacques Bénigne Bossuet)

Jacques-Bénigne Bossuet (27. září 162712. dubna 1704) byl francouzský teolog, kazatel, politik a spisovatel, od roku 1681 biskup v Meaux.

Jacques-Bénigne Bossuet
Narození27. září 1627
Dijon
Úmrtí12. dubna 1704 (ve věku 76 let)
Paříž
Místo pohřbeníKatedrála svatého Štěpána
Alma materPařížská univerzita
Moeritheriidae
Collège des Godrans
Povoláníhistorik, teolog, spisovatel, literární kritik, básník, katolický kněz, politik, filozof, řečník a katolický biskup
Nábož. vyznáníkatolická církev
Funkcebishop of Condom (1669–1671)
diecézní biskup (1669–1671)
37. křeslo Francouzské akademie (1671–1704)
Roman Catholic Bishop of Meaux (1681–1704)
diecézní biskup (od 1681)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských stylistů a rétorů všech dob. Byl dvorním kazatelem Ludvíka XIV. a zastával galikanismus, teorii o božském právu francouzských králů vládnout, jíž podporoval politický absolutismus a vysokou míru nezávislosti francouzské církve na papežství. Ve svých dílech označoval monarchii za dobrou formu vlády. Monarchie má v jeho pojetí stabilitu, je zárukou vnitřního míru a díky tomu umožňuje dobrou práci vlády a správy, takže každý poddaný se cítí být součástí dobře spravované společnosti. Bossuet rozlišoval dvě formy vlády (a tedy i monarchie): vládu zvůle, která nezná zákony a činí z poddaných otroky bez zákonných práv, a vládu absolutní (gouvernement absolu), která vládne podle zásad rozumu a respektuje základní zákony, k nimž patří především tradicí vymezená osobní svoboda a nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Absolutní monarcha rozhoduje tedy o všem s výjimkou majetku a života svých poddaných. Panovník je v této monarchii zdrojem výkonné a zákonodárné moci a jeho opatření stojí mimo lidskou kritiku, není zodpovědný nikomu ze smrtelníků, ale jen Bohu.[1]

V době XVII. století se činnost katolické církve neomezovala výlučně na náboženskou oblast, tedy na liturgii a řízení duchovního a morálního života, ale výrazně se projevovala také v péči o sociálně slabé. Právě v této sféře hrál Bossuet významnou roli a francouzský historik Georges Duby to zmiňuje v Dějinách Francie od počátků po současnost: " Velký zájem o chudé projevoval Bossuet, jenž věnoval slavné kázání jejich úžasné důstojnosti."[2]

V roce 1685 zrušil Ludvík XIV. ediktem vydaným ve Fontainebleau edikt nantský a prohlásil protestantské náboženství za ilegální. Bossuet v této souvislosti chválil kancléře Le Telliera, který byl jedním z hlavních redaktorů intolerančního ediktu a krále Ludvíka XIV. při této příležitosti označil za „nového Konstantina“.

K nejvýznamnějším Bossuetovým dílům náleží Discours sur l'histoire universelle (Rozprava o světových dějinách) a Politique tirée des propres paroles de l'Écriture sainte (Politika čerpaná ze samých slov Písma svatého).

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. KUDRNA, Jaroslav; HROCH, Miroslav. Dějiny Francie. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. 727 s. S. 250. 
  2. DUBY, Georges. Dějiny Francie od počátků po současnost. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, 2003. 953 s. 

Externí odkazy editovat

37. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Daniel Hay du Chastelet
16711704
Jacques-Bénigne Bossuet
Nástupce:
Melchior de Polignac