Jízdní odpor
Jízdní odpory je souhrnné označení pro síly, které působí proti pohybu vozidla při jízdě. Výsledný jízdní odpor je dán součtem jednotlivých složek:
- valivý odpor,
- aerodynamický odpor,
- odpor stoupání a
- odpor zrychlení.
Odpory valivé a aerodynamické působí vždy proti pohybu vozidla, odpory stoupání a zrychlení pouze při daném způsobu pohybu. Jejich suma představuje sílu, které musí pro daný režim jízdy dosahovat hnací síla pohonu vozidla.
Značení editovat
Složky editovat
Valivý odpor editovat
Valivý odpor vzniká v místě kontaktu kola vozidla s podkladem (kolejnice, vozovka). Jeho velikost je rovna:
, kde
- m – hmotnost vozidla,
- g – gravitační zrychlení (=9,81 m/s2)
- α – úhel sklonu
- ξ – rameno valivého odporu:[3]
- 0,4–0,5 mm pro ocelové kolo na ocelové kolejnici
- 2,5–4,5 mm pro pneumatiku na asfaltové vozovce
- r – poloměr kola
Aerodynamický odpor editovat
Odpor prostředí, neboli aerodynamický odpor, též vzdušný odpor, je soubor všech sil, kterými plyn nebo kapalina působí proti pohybu těles v něm. Odpor je způsoben třením, které vzniká při kontaktu tělesa a prostředí. Je roven:
, kde
- Cx – činitel odporu
- v závislosti na tvaru vozidla cca 0,35 až 0,5[4]
- ρ – hustota prostředí
- pro vzduch při standardním tlaku a teplotě cca 1,25 kg/m3
- S – čelní plocha vozidla
- osobní automobily cca 1,6–2 m2
- nákladní automobily, autobusy cca 5–8 m2
- v – náporová rychlost (rychlost větru minus rychlost vozidla)
Odpor stoupání editovat
Odpor stoupání působí při překonávání převýšení. Jeho velikost je dána:[5]
, kde
- m – hmotnost vozidla,
- g – gravitační zrychlení (= 9,81 m/s2),
- α – úhel stoupání, s – sklon
- pro silnici cca jednotky procent
- pro železnici cca jednotky promile
Odpor zrychlení editovat
Odpor zrychlení, neboli setrvačný odpor, působí proti zrychlení tělesa (snaží se jej držet na stejné rychlosti). U automobilů tento zákon platí obzvláště, kvůli velkému množství rotačních částí. Zjednodušený vzorec je:[1]
, kde
- m – hmotnost vozidla,
- a – zrychlení,
- ϑ – součinitel vlivu rotačních součástí:[2]
- 4 rychlostní stupeň 𝜗 ≈ 1, 05
- 3 rychlostní stupeň 𝜗 ≈ 1, 1
- 2 rychlostní stupeň 𝜗 ≈ 1, 15
- 1 rychlostní stupeň 𝜗 ≈ 1, 4
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b HORKÝ, Martin. Měření aerodynamických charakteristik vozidla na základě jízdních testů. Brno, 2014 [cit. 2004-02-16]. Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně - Fakulta strojního inženýrství. Vedoucí práce Ing. Petr Porteš, Dr. Dostupné online.
- ↑ a b MRÁZEK, František. Výpočetní model a analýza jízdní dynamiky vozidla. Brno, 2020 [cit. 2004-02-16]. Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně - Fakulta informačních technologií. Vedoucí práce Ing. Josef Strnadel, Ph.D.. Dostupné online.
- ↑ MIKULČÁK, et al. Matematické, fyzikální a chemické tabulky pro střední školy. Praha: SPN, 1988.
- ↑ DIVIŠ, Tomáš. Analýza elektrifikace vozového parku firmy United Bakeries a.s. Praha, 2020 [cit. 2004-02-16]. Diplomová práce. České vysoké učení technické v Praze - Fakulta strojní. Vedoucí práce Ing. Miloslav Emrich, Ph.D. Dostupné online.
- ↑ IBL, Josef. Dynamika jízdy vozidla. Liberec, 2019 [cit. 2004-02-16]. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci - Fakulta strojní. Vedoucí práce Ing. Pavel Brabec, Ph.D.. Dostupné online.