Irmina z Oerenu také Irmina z Trevíru[4] (6. století? Trevír - 704/710? Wissembourg, Alsasko) byla franská abatyše, spoluzakladatelka kláštera v Echternachu, na jehož založení v letech 697 až 698 složila donaci, kterou svěřila Willibrordovi.[5]

Irmina z Oerenu
Narození7. století
Trevír
Úmrtí716
Wissembourg
Povolánířeholnice
ChoťHugobert
DětiPlektruda
Regintrud
Adéla z Pfalzelu
Bertrada z Prümu
Chrodelinde
RodHugobertinerové
PříbuzníAdéla z Pfalzelu[1] (sourozenec)
Drogo z Champagne[2] a Grimoald Mladší[3] (vnoučata)
Funkceabatyše
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Svatá
Irmina z Oerenu
abatyše
Svátek24. prosince
Státní občanstvíNěmecko
ŘádŘád svatého Benedikta
Úřadyabatyše
Uctívána církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributyřeholní oděv, kostel, berla
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jejím manželem byl Hugobert, senešal a hrabě na královském dvoře Chlodvíka IV.[6] Její rodiče nejsou známi, i když v trevírské tradici je od 11. století mylně uváděna jako dcera merovejského krále Dagoberta I. Jisté je, že patřila k jednomu z mocných rodů Austrasie, který byl úzce spjat s Karlovci, a je jedním z předků Karla Velikého. Historik Ian Wood uvedl, že Irmina je tradičně a pravděpodobně správně označována jako Plektrudina matka.[7] Kromě kláštera v Echternachu, byla i druhou abatyší kláštera v Oeren, později přejmenováného na klášter svaté Irminy. Trevírská tradice ji mylně označuje za zakladatelku i tohoto kláštera.

Irmina zemřela mezi lety 704 a 710. Historici se domnívají, že zemřela pravděpodobně koncem roku 705 nebo začátkem roku 706, protože 13. května 706 Willibrord svěřil vládu a ochranu nad Echternachem Pipinovi II. Prostřednímu,[7] Podle jiných zdrojů byla pohřbena 24. prosince 708 ve Weissenburgu v Alsasku, kde bylo možno vidět corpus integrum sce. Yrmene virginis, filie Dagoberti regis jako relikvii. Její tumba z gotického období byla zničena během francouzské revoluce.[8]

Irmina je v katolické církvi uctívána jako světice. Její svátek se slaví 24. prosince.

Potomci editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irmina von Oeren na německé Wikipedii.

  1. Adela and Irmina.
  2. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  3. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  4. STRIEWSKI, Jennifer. Irmina von Trier - Portal Rheinische Geschichte [online]. Bonn: [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (německy) 
  5. JOHNSTON, William M. Encyclopedia of Monasticism. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-136-78716-4. S. 421. (anglicky) 
  6. RICHÉ, Pierre. The Carolingians: a family who forged Europe. Philadelphia: University of Pennsylvania Press ISBN 978-0-8122-1342-3. S. 28. (anglicky) 
  7. a b BRUBAKER, Leslie; SMITH, Julia M. H. Gender in the Early Medieval World: East and West, 300-900. Cambridge, U.K.: Cambridge University Press 333 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-01327-7. OCLC 54035406 S. 234. (anglicky) 
  8. HOTZ, Walter. Handbuch der Kunstdenkmäler im Elsass und in Lothringen. Michiganská univerzita: Deutscher Kunstverlag, 2009. 308 s. Dostupné online. (německy) 
  9. FRASSETTO, Michael. Encyclopedia of Barbarian Europe: Society in Transformation. [s.l.]: ABC-CLIO Dostupné online. ISBN 978-1-57607-263-9. Kapitola Plectrude, s. 297. (anglicky) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat