Irmgard Litten
Irmgard Littenová, rozená Wüstová (30. srpna 1879 Halle – 30. června 1953 Buch) byla německá spisovatelka.
| Irmgard Litten | |
|---|---|
| Narození | 30. srpna 1879 Halle |
| Úmrtí | 30. června 1953 (ve věku 73 let) Buch |
| Povolání | spisovatelka |
| Manžel(ka) | Fritz Litten |
| Děti | Hans, Heinz a Rainer |
| Rodiče | Albert Wüst |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Narodila se v Halle v rodině švábského učence. Její otec Albert Wüst zde vyučoval na Univerzitě Martina Luthera v Halle-Wittenbergu jako profesor zemědělských strojů a meliorací.[1] V Halle se také seznámila se svým o šest let starším manželem Fritzem Littenem. Krátce poté, co složil advokátní zkoušky, se v září 1900 vzali.[2] Během šesti let se jim narodili tři synové Hans, Heinz a Rainer. Až do roku 1933 se nezajímala o politiku, ale o to více o studium historického umění.
Její nejstarší syn Hans Litten se v letech 1928 až 1933 výrazně prosadil v Berlíně jako levicový obhájce. Ve slavném procesu Edenpalast v Berlíně v roce 1931 ve svém projevu zostudil Adolfa Hitlera jako vůdce NSDAP. O tři roky později mu to oplatil. Po požáru Říšského sněmu 28. února 1933 byl Hans Litten brzy ráno zatčen a více než pět let krutě mučen a šikanován v různých koncentračních táborech.
Politické aktivity Hanse Littena byly také předmětem vášnivých diskusí v rodině a jejím okolí. Během různých rozhovorů, v nichž se Irmgard Littenová opakovaně přimlouvala za svého syna, získala časem zkušenosti, které jí později umožnily zasazovat se o jeho blaho. Po jeho zatčení vedla boj za propuštění svého syna z koncentračního tábora, který byl uznán i v zahraničí a vzbudil velkou pozornost. Po sebevraždě Hanse Littena v únoru 1938 v koncentračním táboře Dachau emigrovala na jaře 1938 přes Švýcarsko a Paříž do Velké Británie.[3]
Tam se stala zaměstnankyní ministerstva informací a mluvčí Britské rozhlasové a televizní společnosti (BBC)[4] a apelovala na matky v Německu, aby se postavily proti válce.[3]
O osudu svého syna a podmínkách v německých koncentračních táborech napsala vyprávění, které vyšlo poprvé německy v Paříži v roce 1940, krátce před porážkou Francie, pod názvem „Die Hölle sieht dich an“ (Peklo se na tebe dívá). V témže roce vyšla pod názvem „A mother fights Hitler“ v Anglii a krátce nato pod názvem „Beyond tears“ ve Spojených státech amerických. V následujícím roce vyšla poprvé ve španělštině pod názvem „Una madre contra Hitler“. V Německu bylo její vyprávění od roku 1947 také několikrát publikováno pod názvem „Eine Mutter kämpft gegen Hitler“ (Matka bojuje proti Hitlerovi).
Littenová se stal členem „P.E.N. klubu v Londýně“. Od léta 1943 byla členkou Initiativausschusses für die Einheit der deutschen Emigration (Iniciativního výboru pro sjednocení německé emigrace) a Freien Deutschen Bewegung (FDB) (Svobodného německého hnutí). Na začátku roku 1944 vystoupila z FDB na protest proti politice KPD vůči Německu. V roce 1943 se podílela na publikaci „Der Weg zu einem neuen Deutschland“ (Cesta Německa k demokracii). Ke konci války se věnovala především válečným zajatcům. V roce 1945 vydalo nakladatelství Victor Gollancz její brožuru „All the Germans – are they really guilty?“ (Jsou všichni Němci opravdu vinni?), v níž se vyslovila proti tezi o kolektivní vině a obhajovala antifašistickou rekonstrukci Německa. Do Německa se vrátila v roce 1950. Až do své smrti žila přechodně v takzvaném Intelligenzsiedlungu v Berlíně-Schönholzu, jehož součástí je Ulice 201,[5] a poté v Berlíně-Köpenicku.
Monografie editovat
- Die Hölle sieht dich an. (německy) (Peklo se na tebe dívá). S úvodem Rudolfa Oldena. Éditions Nouvelles Internationales, Paris 1940
- A mother fights Hitler. (anglicky) (Matka bojuje proti Hitlerovi). S úvodem Williama Ebora. Allen & Unwin, London 1940
- Beyond tears. (anglicky) (Více než slzy.) S úvodem Eleanor Rooseveltové. Alliance Book Corporation, New York 1940
- Una madre contra Hitler. (španělsky) Ed. Minerva, Mexico 1940
- s Victorem Schiffem, Wilhelmem Koenen, Augustem Weberem, Arthurem Liebertem: Germany's Road to Democracy. (anglicky) (Cesta Německa k demokracii.) Drummond, London 1943
- Eine Mutter kämpft gegen Hitler. (německy) (Matka bojuje proti Hitlerovi). Greifenverlag, Rudolstadt 1947
- Eine Mutter kämpft gegen Hitler. (německy) (Matka bojuje proti Hitlerovi). Deutscher Anwaltverlag, Bonn 2000. ISBN 3-8240-0435-6
- Eine Mutter kämpft gegen Hitler. (německy) (Matka bojuje proti Hitlerovi). S epilogem Heriberta Prantla. Ars vivendi, Cadolzburg 2017. ISBN 978-3-86913-771-1
Dokumentární film editovat
HAYHURST, Mark. (anglicky) Taken at midnight. (německy) Hitler vor Gericht: Die Geschichte von Hans Litten. [s.l.]: [s.n.], 2011, 44 minut.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irmgard Litten na německé Wikipedii.
- ↑ Údaje podle Littena: Rodinné údaje, Institut für die Geschichte der deutschen Juden, Neheimerova pozůstalost, převzato z: Benjamin Carter Hett: Crossing Hitler, s. 16.
- ↑ Rodinné údaje, Neheimerova pozůstalost, Crossing Hitler, s. 16.
- ↑ a b BARTH, Tobias; HOFFMANN, Lorenz. NS-Opfer Irmgard und Hans Litten: Der lange Kampf einer Mutter um ihren Sohn. In: deutschlandfunkkultur.de.. [s.l.]: [s.n.], 5. 5. 2021. Dostupné online. (němčina)
- ↑ Irmgard Litten [online]. hans-litten.de, 2021-05-08 [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. (němčina)
- ↑ Das Max-Lingner-Haus [online]. max-lingner-stiftung.de [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. (němčina)
Literatura editovat
- Werner Röder; Herbert A. Strauss (Hrsg.): Biographisches Handbuch der deutschsprachigen Emigration nach 1933 / International Biographical Dictionary of Central European Emigrés 1933–1945, Bd. 1: Politik, Wirtschaft, Öffentliches Leben, München 1980, S. 449
- Knut Bergbauer u. a.: Denkmalsfigur. Biographische Annäherung an Hans Litten 1903–1938. Wallstein-Verlag, Göttingen 2008. ISBN 383530268X
- Benjamin Carter Hett: Crossing Hitler. The Man Who Put the Nazis on the Witness Stand. Oxford University Press, Oxford 2008. ISBN 0195369882
- Marian Malet: Beyond Dachau: Irmgard Litten in Dachau, in: Keine Klage über England? Deutsche und österreichische Exilerfahrungen in Großbritannien 1933–1945, hg. von Charmian Brinson, Richard Dove, Anthony Grenville, Marian Malet und Jennifer Taylor. iudicium Verlag, München 1998 (Publications of the Institute of Germanic Studies, University of London School of Advanced Study, Bd. 72), S. 124–136
