Otevřít hlavní menu

Intonace (z lat. in-tonare, zaznít) je v hudbě správné nasazení tónu co do výšky i přednesu.

VýkladEditovat

Správná intonace je čistá, přiměřeně hlasitá a výrazná, kdežto nesprávná (také distonace) je buď „falešná“ nebo nejistá a „klouzavá“. Při zpěvu a u hudebních nástrojů, kde hráč tóny sám tvoří (například strunné nástroje bez pražců, dechové nástroje), je intonace včetně výšky tónu v jeho rukou. U nástrojů, které mají pro každý tón samostatnou strunu nebo píšťalu (například klávesové nástroje, digitální nástroje) je výška tónu dána naladěním nástroje a na hráči zůstává jen přednes tónu. V gregoriánském chorálu se intonací rozumí také sólový přednes úvodního verše, který sbor opakuje, odpovídá na něj či navazuje.[1] V latinské liturgii kantor nebo celebrant intonuje (předzpívá) například „Gloria in excelsis Deo“ a sbor v téže tónině navazuje „et in terra pax...“. V organologii se intonací rozumí nastavení hlasitosti, vyšších harmonických a rychlosti nasazení tónu každé píšťaly včetně mísení s ostatními hlasy. Nastavení výšky tónu je řešeno nezávisle na intonaci v rámci ladění.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, heslo Intonace.

LiteraturaEditovat

  • J. Kofroň, Učebnice intonace a rytmu. Praha: SPN 1967
  • Ottův slovník naučný, heslo Intonace. Sv. 12, str. 700

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat