Ingeborg Dánská (1244–1287)
Ingeborg Eriksdatter (asi 1244, Dánsko – 26. března 1287, Bergen) byla rodem dánská princezna a jako manželka norského krále Magnuse VI. norská královna v letech 1263 – 1280.
Ingeborg Dánská | |
---|---|
norská královna | |
Doba vlády | 1263–1280 |
Narození | 1244 Dánsko |
Úmrtí | 26. března 1287 |
Předchůdce | Rikissa Birgersdotter |
Nástupce | Markéta Skotská |
Manžel | Magnus VI. Norský |
Dynastie | Estridsenové |
Otec | Erik IV. Dánský |
Matka | Juta Saská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Byla první královnou korunovanou v Norsku a první, která obdržela k samostatnému užívání území dnešního Østfoldu.
Biografie
editovatPůvod, mládí
editovatNarodila se jako třetí dítě (druhá dcera) ze šesti potomků dánského krále Erika Plovpenninga a jeho manželky Juty Saské († před r. 1267, dcery saského vévody Albrechta I. († 1261) a jeho první manželky Anežky Babenberské (1206–před 1237).
V roce 1250, když bylo Ingeborg zhruba šest let, byl její otec zavražděn svými politickými odpůrci. Její matka se i s dětmi přestěhovala zpět ke svým rodičům do Saska. Zde vyrůstala Ingeborg se svými třemi sestrami, občas však žily i na dvoře svého strýce, dalšího otcova bratra, dánského krále Kryštofa I. v péči jeho manželky, královny Markéty; občas ovšem také v klášteře. Čtyři sestry zdědily po svém otci určitá území; bylo lze předpokládat jak z norské, tak švédské strany zájem (motivovaný jak politicky, tak ekonomicky) o spojení s nimi. V roce 1260 se oženil švédský král Valdemar Birgersson s Ingeboržinou sestrou Žofií. Současně uvažoval norský král Haakon IV. o mladé Ingeborg jako o možné manželce pro svého syna Magnuse.
Manželství, potomci
editovatNorské poselstvo se postaralo nejprve o souhlas vévody Alberta Saského, princeznina děda, a teprve následujícího roku další norská delegace pod vedením osloského biskupa Haakona přibyla do Horsens v Jutsku, kde přebývala Ingeborg v klášteře. Výsledkem bylo to, že Ingeborg byla odvezena z Dánska do Norska s družinou norských šlechticů v roce 1261 bez svolení jejích poručníků a dánského krále Abela (jejího strýce, otcova bratra, jenž byl spojován s otcovou násilnou smrtí), který snad měl v úmysl provdat svou mladou neteř za jednoho ze synů jarla Birgera, švédského regenta.
Snoubenci se setkali 28. července roku 1261 v Tønsbergu, velkolepý sňatek se uskutečnil 14. září roku v Bergenu, tehdy nejvýznamnějším norském městě. Svatebního veselí se účastnilo na 1600 hostí ve třech sálech, podle pramenů za neslýchaného přepychu. O tři dny později byli novomanželé v bergenské katedrále korunováni.
Z manželství Ingeborg a Magnuse VI. se narodili čtyři synové, pouze dva mladší však se dožili dospělosti; oba pak postupně nastoupili na norský trůn:
- Olaf (1262–1267);
- Magnus († 1264);
- Erik (1268–1299), norský král v letech 1280–1299;
- Haakon (1270–1319), norský král v letech 1299–1319;
O životě Ingeborg není mnoho známo. Kromě jiného měla dobrý vztah s islandským spisovatelem Sturla Tordssonem, který na norském královském dvoře proslul svou ságou Huldar a později napsal další ságu o životě krále Magnuse VI.
Kvůli královniným dědickým nárokům k dánskému trůnu vznikl mezi Norskem a Dánskem spor s následnou řadou srážek. Král Magnus se snažil o vyplacení dědictví své ženy, ale její bratranec, dánský král Erik Klipping to odmítal. Třebaže Ingeborg i Žofie dosáhly kladného rozsudku v Nyborgu, ten nebyl naplněn.
Ingeborg ovdověla v roce 1280 a v následujících sedmi letech, o něž přežila svého manžela, se účastnila vlády, především pro nízký věk nového krále, svého syna. V této době poskytovala významnou podporu baronovi Alvu Erlingssonovi, který byl značně aktivní jako pirát proti lodím Dánska a Hanzy. Zemřela z neznámých příčin koncem března roku 1287, aniž by byly spory o dánské dědictví vyřešeny. Toho se podařilo dosáhnout teprve jejímu synovi Erikovi.
Vývod z předků
editovatKnut Lavard | ||||||||||||
Valdemar I. Veliký | ||||||||||||
Ingeborg Kyjevská | ||||||||||||
Valdemar II. Vítězný | ||||||||||||
Volodar Minský | ||||||||||||
Žofie Novgorodská | ||||||||||||
Richenza Polská | ||||||||||||
Erik IV. Dánský | ||||||||||||
Alfons I. Portugalský | ||||||||||||
Sancho I. Portugalský | ||||||||||||
Matilda Savojská | ||||||||||||
Berengarie Portugalská | ||||||||||||
Rajmund Berengar IV. Barcelonský | ||||||||||||
Dulce Aragonská | ||||||||||||
Petronila Aragonská | ||||||||||||
Ingeborg Dánská | ||||||||||||
Albrecht I. Medvěd | ||||||||||||
Bernard III. Saský | ||||||||||||
Žofie z Winzenburku | ||||||||||||
Albrecht I. Saský | ||||||||||||
Knut V. Dánský | ||||||||||||
Brigita Dánská | ||||||||||||
Juta Saská | ||||||||||||
Leopold V. Babenberský | ||||||||||||
Leopold VI. Babenberský | ||||||||||||
Helena Uherská | ||||||||||||
Anežka Babenberská | ||||||||||||
Isaac Komnenos Vatatzes | ||||||||||||
Theodora Angelovna | ||||||||||||
Anna Komnena Angelina | ||||||||||||
Externí odkazy
editovatNorská královna | ||
---|---|---|
Předchůdce: Markéta Skúladóttir |
1263–1280 Ingeborg Dánská (1244–1287) |
Nástupce: Markéta Skotská (1261–1283) |