Indulf (6. století)
Indulf také známý jako Gundulf (řecky Γουνδούλφ)[1] (? - po roce 553?) byl byzantský žoldnéř, který přeběhl k Ostrogothům a stal se vůdcem jejich armády v posledních letech gotské války.
| Indulf | |
|---|---|
 Bitva u Mons Lactaria, ve které byl Indulf jedním z vůdců | |
| Narození | ? |
| Úmrtí | po roce 553? |
| Národnost | gótská |
| Vojenská kariéra | |
| Doba služby | první polovina 6. století |
| Sloužil | Byzantská říše Ostrogótské království |
| Války | Gotské války |
| Bitvy | Bitva u Seny Gallici Bitva u Mons Lactarius |
Indulf je poprvé zmíněn historikem Prokopiem z Kaisareie jako barbarský strážce byzantského generála Belisara. Když Belisar s armádou opustil Řím počátkem roku 549, Indulf zůstal pozadu a krátce nato přeběhl k Ostrogótům.[1] Na konci jara či počátkem léta roku 549 ho ostrogótský král Totila pověřil vedením velké armády a flotily k tažení do Dalmácie,[2] kterou Byzantinci dobyli v letech 535 a 536. Obyvatelé měst se Indulfovi nebránili, domnívali se, že je stále osobním strážcem generála Belisara, čehož využil a obyvatelé opevněných měst Movicurum a Laureate vyvraždil a pevnosti obsadil.[3] Porazil také byzantskou armádu vyslanou proti němu místním byzantským guvernérem a zajal řadu zásobovacích lodí určených pro byzantskou armádu na Apeninském poloostrově.[1]
V dochovaných spisech se jeho jméno znovu objevilo v roce 551, kdy byl jedním ze tří gótských generálů pověřených obléháním Ancony. Když proti nim vyplula byzantská flotila, Indulf a jeho generál Gibal[4][5] proti nim vypluli s gótskou flotilou. Obě flotily se střetly v bitvě u Seny Gallici nedaleko Senigallie. Výsledná bitva byla katastrofou pro nezkušené Ostrogóty. Gibal v bitvě padl a většina lodí byla potopena nebo zajatá. Indulfovi se podařilo s 11 plavidly uniknout.[6] Po dosažení pobřeží své lodě nechal spálit a z Ancony rychle uprchnul do Auxima.[1][7] Indulf je ve spisech Prokopia naposledy zmíněn po ostrogótské porážce v bitvě u Mons Lactaria, kde byl jedním z vůdců zbytků gotské armády, kteří se odmítli vzdát a místo toho ustoupili na sever k Ticinu.[1]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Indulf (6th century) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e JONES, A. H. M.; MARTINDALE, John R. The prosopography of the later Roman Empire. Cambridge [England]: Cambridge University Press, 1992. ISBN 0-521-20160-8. S. 618–619. (anglicky)
- ↑ ELTON, Hugh. The Roman Empire in late antiquity : a political and military history. Cambridge, United Kingdom: Cambridge University Press, 2019. 378 s. Dostupné online. ISBN 9780521899314. S. 318. (anglicky)
- ↑ RAVEGNANI, Giorgio. Soldati e guerre a Bisanzio : il secolo di Giustiniano. Bologna: Il mulino, 2009. 226 s. Dostupné online. ISBN 9788815130440. S. 181. (italsky)
- ↑ BURY, John Bagnell. The Rise and Decline of the Roman Empire: The Golden Age of the Empire from Julius Caesar Until Marcus Aurelius & the Period of the Late Empire From the Death of Theodosius I to the Death of Justinian [online]. e-artnow, 2019-05-29 [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TAYLOR, Ira Donathan. Roman Empire at war : a compendium of battles from 31 BC to AD 565. Barnsley, South Yorkshire: Pen & Sword Military, 2016. 224 s. Dostupné online. ISBN 9781473869103. Kapitola Sena Gallica, AD 551. (anglicky)
- ↑ RUBIN, Berthold. Das Zeitalter Iustinians.. Berlin,: W. de Gruyter, 1960. 315 s. Dostupné online. ISBN 9783110034110. S. 188. (německy)
- ↑ BURY, J. B. History of the later Roman Empire from the death of Theodosius I. to the death of Justinian. New York: Mineola, Dover Publications, Incorporated, 1958. Dostupné online. ISBN 0-486-20399-9. S. 258-260. (anglicky)