Ilja Prigogine

rusko-belgický fyzikální chemik

Ilja Prigogine ([prigožin][1], někdy psán českou transkripcí jako Prigožin[2][3][4], rusky Илья́ Рома́нович Приго́жин, Ilja Romanovič Prigožin, 25. ledna 1917 Moskva, Rusko28. května 2003 Brusel, Belgie) byl rusko-belgický fyzikální chemik a filozof známý svými výzkumy disipativních struktur, komplexních systémů a ireverzibility. Nositel Nobelovy ceny za chemii za výzkum v termodynamice (1977).

Ilja Prigogine
Ilja Prigogine (1977)
Ilja Prigogine (1977)
Narození12.jul. / 25. ledna 1917greg. nebo 25. ledna 1917
Moskva
Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí28. května 2003 (ve věku 86 let)
Brusel
Belgie Belgie
Alma materUniversité libre de Bruxelles
Povolánífilozof, fyzik, vysokoškolský učitel, chemik a spisovatel literatury faktu
ZaměstnavateléTexaská univerzita v Austinu
Université libre de Bruxelles
Chicagská univerzita
OceněníFrancquiho cena (1955)
Bourke Award (1972)
Cotheniova medaile (1975)
Rumfordova medaile (1976)
Nobelova cena za chemii (1977)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v Moskvě, ale roku 1927 jeho rodina emigrovala do Belgie. Zde vystudoval chemii na Svobodné univerzitě v Bruselu. Po studiích na univerzitě zůstal jako vědecký pracovník a začal se věnovat zejména termodynamice. Nakonec rozvinul teorii samoorganizace systémů, za niž roku 1977 obdržel Nobelovu cenu za chemii. Termodynamickou teorii se pokusil též převést do filozofie, napsal například známou knihu Řád z chaosu (česky vyšlo roku 2001 v nakladatelství Mladá fronta).

Dílo editovat

Jádrem jeho díla je teorie samoorganizace. Nejprve se věnoval studiu termodynamických systémů, jež se blíží k termodynamické rovnováze. U té příležitosti zjistil, že naopak extrémně nerovnovážné systémy mají zcela překvapující vlastnosti. Proto přesunul svou pozornost právě na tyto, tzv. otevřené systémy. Tím založil tzv. nerovnovážnou termodynamiku.

Ve vývoji nerovnovážných systémů se podle něj objevují tzv. kritické body, jakési křižovatky, na nichž se rozhoduje, jakou cestou se vývoj systému bude dále ubírat. Nelze předem určit, kterou cestu systém v kritickém bodě zvolí, u složitých systémů je navíc kritických bodů tolik, že jejich vývoj prakticky nelze vůbec předvídat. Nicméně Prigogine si všiml, že po průchodu kritickým bodem se chování systému významně mění – systém se počíná chovat vysoce organizovaně. Tuto vlastnost nazval samoorganizací systémů. Právě tuto myšlenku také zobecnil ve svém díle filozofickém. Při té příležitosti zkoumal řadu sociálních a přírodních jevů, slavná je například jeho analýza budování termitiště.

Bibliografie editovat

  • Introduction à la thermodynamique des processus irréversibles (1968)
  • Structure, stabilité et fluctuations (1971)
  • Physique, temps et devenir (1980)
  • La Nouvelle alliance (1986)
  • Entre le temps et l'éternité (1988)
  • A la rencontre du complexe (1992)
  • Les Lois du chaos (1993)
  • Thermodynamique, des moteurs thermiques aux structures dissipatives (1996)
  • La Fin des certitudes (1996)
  • L'Homme devant l'incertain (2001)
  • Le Monde s'est-il créé tout seul? (2008)

Odkazy editovat

Reference editovat

Literatura editovat

  • HAŠKOVEC, Vít, MÜLLER, Ondřej: Galerie géniů aneb kdo byl kdo. Věda, filozofie, umění. Praha : Albatros 1999. ISBN 80-00-00763-0.

Externí odkazy editovat