Ida Sasko-Meiningenská

princezna Bernhard Sasko-Výmarsko-Eisenašský

Ida Sasko-Meiningenská (25. června 17944. dubna 1852) byla německou princeznou z rodu Wettinů a sňatkem sasko-výmarsko-eisenašská princezna.

Ida Sasko-Meiningenská
sasko-výmarsko-eisenašská princezna
Portrét
Narození25. června 1794
Meiningen
Úmrtí4. dubna 1852 (57 let)
Výmar
Sňatek30. května 1816
ManželBernard Sasko-Výmarsko-Eisenašský
PotomciLuisa Vilemína Adelaida Sasko-Výmarsko-Eisenašská
Vilém Karel Sasko-Výmarsko-Eisenašský
Amálie Augusta Cecílie Sasko-Výmarsko-Eisenašská
Vilém Augustus Eduard Sasko-Výmarsko-Eisenašský
Heřman Sasko-Výmarsko-Eisenašský
Fridrich Gustav Karel Sasko-Výmarsko-Eisenašský
Anna Amálie Marie Sasko-Výmarsko-Eisenašská
Amálie Sasko-Výmarská
DynastieSasko-meiningenští
OtecJiří I. Sasko-Meiningenský
MatkaLuisa Eleonora z Hohenlohe-Langenburgu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Ida se narodila 25. června 1794 v Meiningenu, Durynsku, jako dcera Jiřího I. Sasko-Meiningenského a Luisy Eleonory Hohenlohe-Langenburské. Od svého narození až do roku 1816 se titulovala Její Jasnost princezna Ida Sasko-Meiningenská, vévodkyně v Sasku. V roce 1844 rozhodl sněm Německého spolku udělit wettinským vévodským rodinám i rodům dalších panujících vévodům titul Výsost, ovšem Ida tento titul získala již roku 1816 sňatkem s princem velkovévodského rodu (velkovévodští princové získali tento titul po Vídeňském kongresu).[1] Jejími sourozenci byli královna Adelheid, manželka Viléma IV. Britského, a Bernhard II. Sasko-Meiningenský, s nímž udržovala blízký vztah.

Ida se 30. května 1816 v Meiningenu provdala za Bernharda Sasko-Výmarsko-Eisenašského, který sloužil jako generál v Nizozemsku a ona ho v následujících letech následovala za jeho posádkami v různých městech; přes léto však žila v Liebensteinu a paláci Altenstein, kde také zůstala, když se její manžel vydal na cestu do Severní Ameriky. V roce 1830 se s dětmi zúčastnila korunovace své sestry Adelheid a švagra Viléma v Londýně, a od roku 1836 užívala Liebenstein jako své stálé letní sídlo. Díky své charitativní činnosti byla Ida mezi obyvatelstvem velmi oblíbená.

22. června 1850 se stala jednou z kmoter Artura Sasko-Koburského, třetího syna královny Viktorie a prince Alberta; nicméně protože nemohla být křtu fyzicky přítomna, zastoupila ji královnina matka, vévodkyně z Kentu.

Ida zemřela 4. dubna 1852 ve Výmaru na zápal plic. Její poslední slova byla: "Doufám, že dnes v noci budu spát dobře". Pohřbena byla ve Weimarer Fürstengruft (výmarské knížecí kryptě). V roce 1854 ji její bratr Bernhard II. nechal zhotovit pomník.

PotomciEditovat

  • Luisa Vilemína Adelaida (31. března 1817 – 11. července 1832)
  • Vilém Karel (25. června 1819 – 22. května 1839)
  • Amálie Augusta Cecílie (30. května 1822 – 16. června 1822)
  • Vilém Augustus Eduard (11. října 1823 – 16. listopadu 1902);
    ⚭ 1851 Augusta Kateřina Gordon-Lennoxová; taktéž známá jako Eduarda Sasko-Výmarská
  • Heřman Bernhard Jiří (4. srpna 1825 – 31. srpna 1901);
    ⚭ 1851 Augusta Württemberská;
  • Fridrich Gustav Karel (28. června 1827 – 6. ledna 1892), oženil se s Pierinou Marocchia nobile di Marcaini, jmenovanou baronkou z Neupergu, s níž neměl potomky
  • Anna Amálie Marie (9. září 1828 – 14. července 1864)
  • Amálie (20. května 1830 – 1. května 1872)
    ⚭ 1853 Hendrik Nizozemský; lucemburský guvernér; nizozemský princ

Vývod z předkůEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Ida of Saxe-Meiningen na anglické Wikipedii.

  1. MEYER, Philipp Anton Guido von. Die Grundgesetze des deutschen Bundes, oder Deutsche Bundes- und Schluß-Acte: Nach Ordnung d. Bundesacte vereinigt. Nebst d. wichtigsten Territorial-Bestimmungen u. d. organischen Gesetzen d. Bundes. 1. vyd. Frankfurt am Main: Boselli, 1845. Dostupné online. (německy) Psáno švabachem. 

Externí odkazyEditovat