Ibrahim Mehinagić

Háfiz Ibrahim-efendija Mehinagić (11. března 1894 Prnjavor, Bosna a Hercegovina – 30. července 1976 Gračanica, Socialistická federativní republika Jugoslávie) byl bosenskohercegovský šarí‘atský soudce bosňáckého původu.

Ibrahim Mehinagić
Narození	11. března 1894 Prnjavor
Úmrtí	30. července 1976 (ve věku 82 let) Gračanica
Povolání	soudce
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Narodil se do rodiny Arifa Hikmet-efendija (?–16. dubna 1914), šarí‘atského soudce, a Fatimy Hrnjić. Arif Hikmet často střídal místa svého působení, jeho pracoviště se nacházela v městech Kladanj, Prnjavor, Gračanica, Čajniče a nakonec znovu Gračanica. Tři ročníky reformovaného mektebu (mektebi ibtidaijje) Ibrahim absolvoval v Čajniče, který vedl Mehmed Fevzi-efendija Šabić. Základní školu navštěvoval v Gračanici, pote studoval v místní Osman-kapetanově medrese. Vedle toho studoval na háfize před mudarrisem, učitelem v medrese, Mehmed-efendijou Teufikem Okićem a po něm Mustafa-efendijou Šiljićem. Roku 1911, kdy získal titul háfize, odešel za vzděláním do Istanbulu.

Vypuknutí první světové války jej zastihlo na studentských prázdninách v Gračanici, a tak se nemohl vrátit do osmanské metropole. Vzápětí se přihlásil do Šarí‘atské soudní školy v Sarajevu, kterou absolvoval roku 1919. Roku 1920 nastoupil jako justiční čekatel v šarí‘atském soudu ve Zvorniku. Roku 1922 byl umístěn k soudu v Tuzle a roku 1924 na vlastní žádost v Gračanici. Šarí‘atskou soudní zkoušku složil roku 1932, načež do roku 1942 úřadoval v Gračanici.

Mehinagić podporoval Jugoslávskou muslimskou organizaci, ale po jejím návratu do vlády roku 1935 stranu opustil a roku 1939 se přidal k muslimské sekci Chorvatské selské straně.

Roku 1938 byl vybrán spolu s dalšími třemi kandidáty na uvolněné místo v nejvyšší duchovní rady, Ulema-medžlisu, Islámského společenství, ale Ministerstvo spravedlnosti Království Jugoslávie dalo přednost jinému kandidátovi. V červnu 1942 byl přidělen k Vrchnímu šarí‘atskému soudu v Sarajevu. Po převzetí moci v Jugoslávii komunistickými partyzány byl 25. června 1945 zatčen a odsouzen na pět let vězení. Z vězení byl propuštěn předčasně 8. října 1947. Roku 1958 pak byl rozhodnutím soudu rehabilitován. Od června 1960 do konce roku 1964 působil jako imám v Doboji. Zkraje roku 1965 odešel do penze.

Od poloviny 50. let začal přispívat do periodik Glasnik Vrhovnog islamskog starješinstva, Takvim, Prilozi za orijentalnu filologiju a Anali Gazi Husrev-begove biblioteke.

Ibrahim se roku 1922 oženil se Zumrou Balvanović (1899–?), s níž přivedl na svět syny Halida (*1922), Hajrudina (*1923), Arifa (*1934) a Mensura (*1941).