Otevřít hlavní menu
Mariášové české jednohlavé karty

Hrací karta je list papíru s obrázkem, který se používá při hře karetních her. Hrací karty se používají v sadách. Každá karta v sadě má svoji barvu a hodnotu.

Z historieEditovat

Do Evropy přes Itálii a Španělsko karetní hry přinesli zřejmě Saracéni pod označením naibbe. Písemný zdroj o popularitě hry se objevuje v roce 1376, kdy vyhláškou 23. května město Florencie hru zakazuje pod hrozbou přísného potrestání. Později hru v karty přísně odsuzovala i katolická církev.[1]

Významné postavení na českém trhu s kartami měla tradičně vídeňská firma Piatnik založená v roce 1824. Ta koupila v roce 1898 též karetní firmu „Ritter & Cie“ v Praze. Po druhé světové válce firma ztratila znárodňováním svoji pobočku v Praze. Hrací karty byly poté vyráběny národním podnikem Obchodní Tiskárny Praha. V roce 1993 došlo k založení dceřiné společnosti „Piatnik Praha s.r.o.“, která pokračuje v tradiční vyrobě hracích karet v Česku. Ve výrobě karet s klasickými motivy nyní pokračuje více společností.

Sady hracích karetEditovat

Německé Srdce
Kule
Žaludy
Listy
Francouzské Srdce
Kára
Kříže
Piky
Italské Poháry
Mince
Hole
Meče
Španělské Poháry
Mince
Hole
Meče
Švýcarské Růže
Kule
Žaludy
Štíty
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam jednotlivých typů karetních listů.
 
Mariášové německé dvouhlavé karty Vilém Tell
 
Karty francouzského typu

Každá karetní hra vyžaduje určitou karetní sadu, především pokud jde o počet karet v sadě a uspořádání hodnot. Přestože na celém světě existuje celá řada karetních listů, většina z nich je svázána jen s určitou zemí či lokalitou. Karetních sad, které dosáhly celosvětové proslulosti, je jen několik a v zásadě všechny vycházejí ze stejného schématu (4 barvy a 8-14 hodnot s určenou hierarchií). Karetní sady lze v zásadě rozdělit podle jejich původu nebo podle počtu a hierarchie listů v sadě, přičemž oba způsoby rozdělení se překrývají.

  • whistové karty (též pokerové) - sada obsahuje 52 karet francouzského typu, rozdělených do čtyř barev, s hodnotami 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, J (spodek, kluk), Q (královna), K (král), A (eso, může nabývat hodnoty 1).
  • rummy karty (též bridge) - sada obsahuje 104 karet francouzského typu, vznikne ze dvou whistových sad (jejichž rubové strany bývají barevně odlišeny).
  • kanastové (též žolíkové) karty - sada obsahuje 108 karet francouzského typu, vznikne ze sady rummy karet přidáním 4 žolíků - karet se speciální funkcí, které nepatří k žádné barvě.
  • pasiánsové karty (též solitaire) - odvozené z kanastových karet, mají 108 listů francouzského typu včetně 4 jokerů, se kterými se zpravidla nehraje. Mají oproti rummy kartám menší rozměr (44x67 mm), aby se lépe vešly na stůl.[2]
  • piketové karty - sada 32 karet francouzského typu, s hodnotami 7, 8, 9, 10, J, Q, K, A. Hodnoty nejsou na kartách uvedeny, pouze vyobrazeny počtem patřičných symbolů.
  • mariášové karty - sada obsahuje 32 karet německého typu, s hodnotami 7, 8, 9, 10, spodek, svršek, král, eso. Vznikne z whistové sady, z níž jsou odebrány karty nízkých hodnot.

Podle původu jsou nejrozšířenější karty francouzského typu, z nichž se vytvářejí whistové, rummy a kanastové sady. Žolík byl poprvé do těchto karet přidán ve Spojených státech, nejstarší zmínka je o něm z roku 1875. Druhé v pořadí jsou v tomto směru karty španělského typu, se kterými se dodnes setkáme v zemích, které byly pod španělským či portugalským vlivem. Od francouzských se liší názvy hodnot a barev, ale uspořádání je v zásadě stejné.

Nejstarším typem karetního listu na evropském kontinentu jsou karty italské. Svého času byly rozšířené po celé Evropě, ale postupně své výsadní postavení ztrácely a dnes se s nimi setkáme jen v Itálii a několika málo přilehlých oblastech (jih Rakouska). Jejich uspořádání je opět podobné jako u francouzského typu. To se ovšem týká jen klasických karetních her. Italská symbolika se udržela a je dodnes používána na tarotových kartách sloužících k předpovídání osudu - tzv. tarot. Tarotové karty přibírají do sady několik dalších speciálních figur.

Pro střední Evropu jsou typické karty německého typu, které tvoří mariášovou sadu. V Česku se německé karty zpravidla označují jako mariášky nebo na prší. Setkáme se s nimi v Česku, Německu, Rakousku, Maďarsku, Polsku na Slovensku a místně i v některých dalších zemích. V nejtypičtější výtvarné verzi Vilém Tell (nebo doppeldeutsche), kterou namaloval kolem roku 1835 maďarský malíř József Schneider a v upravené podobě je začala produkovat vídeňská firma Ferdinanda Piatnika kolem roku 1848, jsou na esech vyobrazeny alegorie ročních období a na kartách svršků a spodků postavy z dramatu Friedricha Schillera Vilém Tell (včetně Tella samotného, který je namalován na kartě žaludského svrška) - v původní Schneiderově verzi byly pojmenovány jako postavy z maďarské historie, ty ale nebyly schváleny z důvodů cenzury a proto byly pro distribuci změněny. Na ostatních kartách jsou zobrazeny různé přírodní a historické motivy.

Český (nebo pražský) vzor připomíná německý jižní či salcburský typ. Například spodci a svršci drží meče či hole a v případě zelené barvy hudební nástroje, karty také kromě desítky neobsahují číselné indexy, stejně jako v případě salcburského typu. Karty ovšem stejně jako u německého severního typu mají na žaludovém esu zvíře a neobsahují šestky, skládají se tak pouze ze 32 karet. Obrázky připomínají jedny z nejstarších německých karet Heinricha Hauka ze 16. století a dalších pozdějších umělců.[3]

Vzhled kartyEditovat

 
Běžná hrací karta francouzského typu: barvu určují symboly (srdce), hodnotu určuje počet symbolů (10)

Běžná hrací karta je nejčastěji obdélný list tuhého papíru s oblými rohy o výšce asi 10 cm a zhruba poloviční šířce, přičemž rubová strana bývá u všech karet stejná, na lícní straně se nacházejí obrázky a symboly, podle nichž se určuje barva a hodnota karty. Nicméně mnohé karetní sady se v některých ohledech odlišují:

  • materiál: kromě karet z tuhého papíru mohou být karty např. dřevěné nebo plastové,
  • tvar: karty nemusí být jen obdélné, například na pexeso se častěji užívají karty čtvercové,
  • rozměry karet se mohou značně lišit,
  • rub: rubová strana může také sloužit jako rozlišovací znak, takže nemusí být u všech karet v sadě stejná, např. „kanastové“ jsou barvou rubové strany rozlišeny na dvě poloviny.

Karty bývají nejčastěji rozděleny do 4 barev a 8-14 hodnot. Barvu karty označují speciální symboly, hodnota karty je vyjádřena vyobrazením, počtem symbolů a číslem nebo písmenem - hodnoty se ještě rozdělují na čísla a figury.

Speciální hrací kartyEditovat

Kromě běžných karetních sad existuje celá řada jiných společenských her, která využívá speciálních karetních sad. Na rozdíl od běžných hracích karet je zpravidla lze využít pouze k jediné konkrétní hře. Některé takové hry se hrají pouze s hracími kartami, jiné využívají i další pomůcky, jako hrací desku, žetony, figurky atd.

Vedle toho existují i karty, které ke hraní neslouží vůbec - jsou to především věštecké karty (tarot) a sběratelské karty.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sběratelství. Praha: Svoboda, 1983. Kapitola Sběratelství lidové / 28, s. 24. 
  2. OMASTA, Vojtěch. Pasiáns. Praha 10: AVOMA, 1991. ISBN 80-901124-0-4. Kapitola Pasiánsový slovníček, s. 2. 
  3. Bohemian Pattern. The World of Playing Cards [online]. [cit. 2019-08-12]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat