Otevřít hlavní menu

Homofonie (z řečtiny) znamená takový druh vícehlasé hudby, při němž je jeden vedoucí melodický hlas (cantus firmus) doprovázen jedním nebo několika doprovodnými. Všechny mají společný rytmus a dohromady tvoří akordy.

HistorieEditovat

Ve starém Řecku znamenala homofonie způsob zpěvu, kdy hlavní hlas provázelo několik dalších hlasů v unisonu nebo oktávě.[1] Homofonie v dnešním smyslu vznikla zřejmě už ve středověku, ale její zápisy se nezachovaly. Utváří se v hudbě renesance.[2] Rozšířila se v raném baroku počátkem 17. století a rozvíjela se souběžně s operou. Šlo v ní totiž o to, aby slovům vedoucího hlasu bylo lépe rozumět než v polyfonii. Tak vznikl monodický styl a generálbas (basso continuo). Homofonie je běžná v celé novější hudbě, klasické i populární, kde vedoucím hlasem bývá zpěv a doprovod tvoří různé nástroje.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Homophonie na německé Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  1. MALÁT, Jan; BARVÍK, Miroslav. Hudební slovník. Nové, přepr. a dopl. vyd.. vyd. Praha: Fr. A. Urbánek a synové, 1945. 185 s. S. 56. 
  2. MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. 611 s. ISBN 80-7106-238-3. S. 229-233. 

Ottův slovník naučný, heslo Homofonie. Sv. 11, str. 530.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat