Hohe Munde

Hora ve východních Alpách

Hohe Munde je hora na východním okraji pohoří Mieminger Kette v Tyrolsku. Skládá se ze západního vrcholu 2662 m vysokého a z 2592 m vysokého východního vrcholu, nazývaného také Mundekopf.

Hohe Munde
Hohe Munde z údolí řeky Inn u Oberhofenu
Hohe Munde z údolí řeky Inn u Oberhofenu

Vrchol 2662 m m n. m.
Prominence 603 m ↓ Niedere Munde
Izolace 5,4 km → Hinterreintalschrofen
Poloha
Stát RakouskoRakousko Rakousko
Pohoří Mieminger Kette (v Tyrolsku)
Souřadnice
Hohe Munde
Hohe Munde
Prvovýstup 1829, Andrä Sauber
Nejsnazší trasa Z Leutasch-Moos přes východní úbočí (horská túra)
Hornina vápenec
Povodí Inn, Leutascherache
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PolohaEditovat

Hohe Munde se tyčí severně od městečka Telfs, které leží v údolí řeky Inn (Inntal). Východně se rozkládá náhorní plošina Seefelder Plateau s vesničkou Moos, částí obce Leutasch. Na severu ji od pohoří Wetterstein odděluje údolí Gaistal. Západně, za sedlem Niedere Munde (2059 m) pokračuje Mieminger Kette 2469 m vysokou horou Karkopf a 2719 m vysokou horou Hochwand.

VýstupyEditovat

 
Inntal, náhorní plošina Mieminger Plateau, pohoří Mieminger Gebirge s horami Hohe Munde a Hochwand, údolí Gaistal (v pozadí: Gartnerwand a Thaneller), pohoří Wetterstein z pohledu od Seefelder Joch

Na vrchol vede snadná horská túra z Moosu přes Rauthhütte (1605 m).Vyžaduje ale dobrou kondici, lanovka od Leutasch-Moos k Rauthhütte již není v provozu. Po lavinové zimě v roce 1999 se od roku 2005 budovaly na východních svazích Mundekopf nákladné lavinové bariéry jako ochrana oblasti Telf – Sagl. Dokončeny byly v srpnu 2014.[1][2]

Pro zkušené a jisté horolezce je možné na Hohe Munde vystoupat také z Telfs. Ve Straßbergu odbočkou k sedlu Niedere Munde a přes Westgrat. Stupnice obtížnosti I, podle UIAA. Cesta je částečně zajištěna.

Severními i jižními stěnami pod západním a východním vrcholem vede několik částečně obtížných horolezeckých cest

Na jaře bývá možná také lyžařská túra přes strmou východní stěnu (stoupání až 45 stupňů). K tomu jsou však zapotřebí bezpečné sněhové podmínky a je nutné vyrazit velmi brzo ráno.

Touristické otevřeníEditovat

První krátkou zprávu o výstupu na Hohe Munde uveřejnil Andrä Sauter, bratr lékaře a botanika Antona Sautera a tehdy lesník v Zirl, v roce 1829 v Císařsko královských listech pro Tyrolsko a Vorarlberg (Kaiserlich Königlich privilegierten Bothen von und für Tirol und Vorarlberg). Vystoupal na horu východním úbočím od městečka s trhovým právem,Telfs, aby tam provedl botanická studia.[3] Přes západní hřeben, Westgrat, provedl první známý výstup horolezec Hermann von Bart a to od Leutasch, 31. srpna 1871. Nejobtížnější hřebenový úsek obešel po jižní straně rokle.[4]

Drama a televizeEditovat

V roce 1990 mělo na Hohe Munde divadelní premiéru drama Munde od Felixe Mitterera. V roce 2009 byla v oblasti vrcholu Hohe Munde natočena epizoda televizního seriálu Tatort, Baum der Erlösung.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hohe Munde na německé Wikipedii.

  1. Projekt Lawinenverbauung Hohe Munde fertig. tirol.orf.at [online]. 2014-08-13 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (německy) 
  2. Die Lawinenverbauung „Hohe Munde“ in Telfs wurde eröffnet, BMLFUW. web.archive.org [online]. 2016-04-06 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. 
  3. Andrä Sauter: Topographie. (usnesení). Ve: Der Kaiserlich Königlich privilegirte Bothe von und für Tirol und Vorarlberg. Číslo 102, 21. prosinec 1829, S. 408.
  4. Ferdinand Kliger ve Eduard Richter: Die Erschliessung der Ostalpen. Svazek 1: Die nördlichen Kalkalpen. Nakladatelství: Verlag des Deutschen und Österreichischen Alpenvereins, Berlín 1893, S. 184 f.

LiteraturaEditovat

  • Rudolf Wutscher: Mieminger Kette. Ein Führer für Täler, Hütten und Berge (Průvodce východními Alpami – Alpenvereinsführer. Ostalpen.). Sestaven podle směrnic UIAA. Vydal: Bergverlag Rother, Mnichov 1989, ISBN 3-7633-1099-1, S. 93–104.

Externí odkazyEditovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Hohe Munde ve Wikimedia Commons