Hodina vlků

Horor Hodina vlků (švédsky Vargtimmen) z roku 1968 je první snímek tvůrčího období režiséra Ingmara Bergmana označovaného jako ostrovní trilogie. Ve filmech z této trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost) obecně dominuje téma partnerských vztahů. Konflikt v partnerském soužití hlavních postav malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné manželky Almy (Liv Ullmannová) je analogický obdobným konfliktům v Hostech večeře Páně (existenciální otázky zde nahrazuje Johanova psychiatrická porucha a dodatečná přítomnost archetypu mateřství).

Hodina vlků
Původní názevVargtimmen
Země původuŠvédskoŠvédsko Švédsko
Jazykšvédština
Délka87 minut
Scénář a režieIngmar Bergman
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleMax von Sydow
Liv Ullmannová
Gertrud Fridh
Georg Rydeberg
Erland Josephson
Ingrid Thulin
ProdukceLars-Owe Carlberg
HudbaLars Johan Werle
KameraSven Nykvist
StřihUlla Ryghe
Výroba a distribuce
Premiéra19. února 1968
DistribuceSvensk Filmindustri
Hodina vlků na ČSFD
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Experimentálnost filmuEditovat

Film má neobvyklou strukturu založenou na dlouhém prologu následovaným výrazným předělem uprostřed filmu tvořeným znělkou s titulky. Neobvyklé časové struktury je dosaženo retrospektivní narací Almy. Ve vyprávění se postupně zajímavě stírá hranice mezi realitou a změnami vnímání a prožívání u zjevně nemocného Jonase.

Neobvyklé postupy sdílí i vynikající novátorský způsob práce s kamerou. Kromě neobvyklých kompozic upoutá i místy velmi experimentální charakter volby expozice a citlivosti filmu s výsledným efektem "rozzrnění" (podobný efekt je znám například z Aranofského filmu ).

NázevEditovat

V mytologii a folklóru Indoevropanů (především severních) hodina vlků označuje část noci před začátkem rozednívání. Podle častého přesvědčení se v tomto výjimečném čase dějí nadpřirozené věci, rodí se a umírá nejvíce lidí, atd.

Nejdramatičtější scény filmu spadají do hodiny vlků, jejíž průběh je důrazně výslovně připomínán.

DějEditovat

Děj se zakládá na kriminální zápletce Johanesova záhadného zmizení, jehož okolnosti zpětně popisuje Alma. Atmosféru filmu od počátku výrazně dotváří izolace a rázovitá scenérie ostrova Fårö. Manželé Jonas a Alma jsou pozváni na večírek vyšší společnosti na místní zámek. Atmosféra slavnosti je velmi tíživá a celkově typická pro vrcholného Bergmana. Přítomní (včetně bývalé Jonasovy milenky) se snaží s párem manipulovat a vyvolat partnerský konflikt. Alma odolává a brání se, Jonasovo chování je však již poznamenáno chorobou. Postupně různé děsy a představy začnou Jonase paralyzovat. Jonas ztrácí kontakt s realitou. Tvrdí například, že jej pokousal malý chlapec (vlkodlak), kterého pak zabil a hodil do moře. Jonas začíná trpět poriománií, vrací se do zámku a v závěru Alma utíká za Jonasem v noci do lesa, ale ten se jí nadobro ztrácí.

Další možná interpretace spočívá ve skutečné lykantropii.