Otevřít hlavní menu

Horor Hodina vlků (švédsky Vargtimmen) z roku 1968 je první snímek tvůrčího období režiséra Ingmara Bergmana označovaného jako ostrovní trilogie. Ve filmech z této trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost) obecně dominuje téma partnerských vztahů. Konflikt v partnerském soužití hlavních postav malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné manželky Almy (Liv Ullmannová) je analogický obdobným konfliktům v Hostech večeře Páně (existenciální otázky zde nahrazuje Johanova psychiatrická porucha a dodatečná přítomnost archetypu mateřství).

Hodina vlků
Původní název Vargtimmen
Země ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Jazyk švédština
Délka 87 minut
Scénář a režie Ingmar Bergman
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Max von Sydow
Liv Ullmannová
Gertrud Fridh
Georg Rydeberg
Erland Josephson
Ingrid Thulin
Produkce Lars-Owe Carlberg
Hudba Lars Johan Werle
Kamera Sven Nykvist
Střih Ulla Ryghe
Výroba a distribuce
Premiéra 19. února 1968
Distribuce Svensk Filmindustri
Hodina vlků na ČSFD 
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Experimentálnost filmuEditovat

Film má neobvyklou strukturu založenou na dlouhém prologu následovaným výrazným předělem uprostřed filmu tvořeným znělkou s titulky. Neobvyklé časové struktury je dosaženo retrospektivní narací Almy. Ve vyprávění se postupně zajímavě stírá hranice mezi realitou a změnami vnímání a prožívání u zjevně nemocného Jonase.

Neobvyklé postupy sdílí i vynikající novátorský způsob práce s kamerou. Kromě neobvyklých kompozic upoutá i místy velmi experimentální charakter volby expozice a citlivosti filmu s výsledným efektem "rozzrnění" (podobný efekt je znám například z Aranofského filmu Pi).

NázevEditovat

V mytologie a folkloru Indoevropanů (především severních) hodina vlků označuje část noci před začátkem rozedníváním. Podle častého přesvědčení v tomto výjimečném čase se dějí nadpřirozené věci, rodí se a umírá nejvíce lidí atd.

Nejdramatičtější scény filmu spadají do hodiny vlků, jejíž průběh je důrazně výslovně připomínán.

DějEditovat

Děj se zakládá na kriminální zápletce Johanesova záhadného zmizení, jehož okolnosti zpětně popisuje Alma. Atmosféru filmu od počátku výrazně dotváří izolace a rázovitá scenérie ostrova Fårö. Manželé Jonas a Alma jsou pozváni na večírek vyšší společnosti na místní zámek. Atmosféra slavnosti je velmi tíživá a celkově typická pro vrcholného Bergmana. Přítomní (včetně bývalé Jonasovy milenky) se snaží s párem manipulovat a vyvolat partnerský konflikt. Alma odolává a brání se, Jonasovo chování je však již poznamenáno chorobou. Postupně různé děsy a představy začnou Jonase paralyzovat. Jonas ztrácí kontakt s realitou. Tvrdí například, že jej pokousal malý chlapec (vlkodlak), kterého pak zabil a hodil do moře. Jonas začíná trpět poriománií, vrací se do zámku a v závěru Alma utíká za Jonasem v noci do lesa, ale ten se jí nadobro ztrácí.

Další možná interpretace spočívá ve skutečné lykantropii.